Názory k článku (Pře)výchova otců v Čechách

Docela by mě zajímalo, kam se paní po letech posunula, ale podle mě asi nikam, protože je to prostě naivní slepice. Chudák dítě a ve finále i chlap. Potřebovala by volný čas jen pro sebe, je to sobec..
A jak si to doma nastavila, takový to má..

Monty,ono každá ženská má o rodinném štěstí jinou představu...z mého pohledu-já bych určitě nechtěla být ta,která živí manžela,on totiž chlap velice lehce vycítí,že se snažit nemusí,neb to stejně nikdo neocení a vybodne se na vše,užívá si života,neb to nikomu nevadí...každý chlap potřebuje cítit,že je vůdce rodiny,že je velice důležitý,že je respektován..i kdybys to měla jen naoko hrát!!!!Pak je chlap schopen pro rodinu udělat cokoliv!!!My ženské si kolikrát říkáme,že jsme stejně dobré jako chlapi,že dokážeme všechno,uživit rodinu,postarat se o děti atd.....ale i chlap je jistým způsobem stále dítě a potřebuje svůj podíl péče a respektu.....pokud ho nemá doma,hledá jinde,aby se cítil dobře a v pohodě.....uznávaný a respektovaný.

Problém jak zde píšete je možná pro Vás vyřešený,ale hledej začátek ve výchově v rodině-tedy jak si matky vychovají svého syna/pro budoucí snachu/.Naše máti vychovávala oba své syny stejně a zde se dostavila určitá porucha.Bratr sice dokázal pomahat ale brzy zjistil,že se může "fláknout" a tak raději mizel a já jsem poměrně brzy zjistil,že žena je (jak to presentovala)unavena a tak ve snaze jí pomoci jsem vše pře- bral a najewdnou jsem vše dělal sám!A teď jsem s oběna dcerami také sám.Takže ..... -záleží na pohledu a výchově.

Asi je to Monty o tom, ze skutecne chybi nejaka modelova situace fungujiciho vztahu tvych rodicu, abys vedela, co se ti libi a co ne a pak to napodobila. Znam ale mladou zenu, ktera take vyrostla naprosto bez otce a nyni ma hodneho muze, ktery ji pomuze s dcerou a momentalne cekaji synka. Tech muz ma sve mouchy, bouri se nevybiravym slovnikem nad politikou ci sousedy, i kdyz kdo by ne, to je sileny, co si lidi dovoli.., pak take nepatri mezi modely a inteelektualy. Ale to podstatne ma, umi mit druheho rad a nechal si v pocatcich jejich vztahu vysvetlit, co a proc dana zena potrebuje, aby jim to fungovalo. Kdyz neni domluva, ze druhy to smete ze stolu, je to zle. Myslim, zes byla velmi tolerantni, protoze takova budes, ale to same on mel davat tobe. Toleranci zase k tobe. Na necem se domluvit. Udelat mantinel, pravidla, ve kterych budete mit volnost, ale odsud podsud. Neni pravidlo na partnerstvi, protoze kazdy potrebujeme a chceme neco jineho, ale respekt k druhemu, ktery by neco opravdu rad, aby mohl fungovat atd., jak se rikava, je to, diky cemu se da stavet. Das volnost diteti, penize, uctu, i kdyz je hruby, cokoliv..a to dite ti to nevrati, protoze ho to nenapadne. A to same je i s tim druhym clovekem. Nechci jej prirovnavat k detem, kdo z nas je moudry a vyzraly naprosto ve vsem, jen chci rict, ze nejaka pravidla byt musi a nemyslim tim komunismus. Kdo tohle nechce brat na zretel, neni pripraven zit s druhym clovekem.

Milá Kačko,
náhodou jsem v časopise našla tuto internetovou adresu a podívala se do příspěvků. Je to všechno jako přes kopírák a já jsem jenom o torchu klidnější, protože jsem zjistila, že jsem smůlu neměla jenom já. Navíc jsem si potvrdila, že osobnost otce a chování k dětem nesouvisí s věkem nebo s věkovým rozdílem. Mně je 40 a manžel je o 18 let starší. Jsme spolu 7 let a 15 let se známe. On má již dvě dospělé děti, které žijí svým vlastním životem a s novým dítětem váhal, ale souhlasil. Já - naivní a plná sil, jsem ho přesvědčovala, jak se budu starat sama a že on nebude mít žádné problémy, neboť měl neustále obavy ze svého věku. Podotýkám, že vypadá o osm let mladší, než je jeho věk. Tady jsem zřejmě udělala osudovou chybu. Když byla dcerak miminko a já kojila ( asi rok a půl , tak půl roku spal v jiné místnosti, aby byl do práce fit. Malá se budila jednou v noci a jinak krásně spala. Veškerou péči jsem vzala na sebe já a došlo to tak daleko, že jsem po třech letech mateřské byla tak vyčerpaná, že jsem nedokázala pomalu ani umýt hrníček od snídaně. V hlavě mi hučelo a nebyla jsem schopná koudné myšlenky. Dcerka, která je velice šikovná ( a od malička velmi společenská, takže pro mne bylo snem, kdyby si sedla a zabavila se hračkami sama ), je nyní na mne tak fixovaná, že se mne každý večer před spaním ptá, jestli někam nepůjdu a jestli jí ráno vzbudím. Spolu s otcem skoro tři roky nekomunikovali a já dělala prostředníka typu: ukaž tatínkovi,co jsi nakreslila, běž zazpívat tu písničku i tatínkovi. Manžel je totiž velký fanda do muziky a skoro celý den sedí v obýváku a poslouchá muziku.My jsme v kuchyni nebo v obýváku, protože ne vždy se mi ta jeho muzika líbí. Dcera ho bere spíš jako součást obýváku. Teď, když potřebuji, aby pohlídal, tak s ním vydrží, ale pak mi říká, že táta celou dobu spal nebo si četl. Když přijdu domů, nedávno řekla: běž do obýváku, maminka je už tady. Navíc manžel ještě hodně pije a poslední dobou tajně, schovává si láhve po bytě. Naštěstí není agresivní ani mu nebývá špatně, ale já nesnáším jakoukoliv závislost nebo návyk.Po několika debatách, kterými jsem se snažila vyřešit naši situaci se problém tak na dva měsíce zlepšil, ale pak upadlo vše do starých kolejí. Přesně jak jsi psala, tím, že není ochoten se změnit, že pije, že se na mne zlobí (občas, když jsem si dovolila vyjádřit svůj názor, tak mi vynadal sprostými slovy), jsem ho přestala milovat. Je prostě jen biologickým otcem mého dítěte.
Já jsem na rozdíl od Tebe celkem finančně nezávislá, protože už pracuji a mám slušný plat. Využívám také naše auto, takže pokud chci někam na výlet nebo k rodičům na sobotu, tak mohu jet. Letos na podzim jsem měla už takovou krizi, že jsem ( já posera ) řekal, že chci odejít. Začal mi předhazovat svůj věk, že jsem si tedy počkala pěkně dlouho a co tedy te´d on, když mu je 58,atd. Když slíbil, že se polepší, tak jsem řekla, že to tedy ještě s ním zkusím, hlavně kvůli dcerce, kterou vyvede z míry skoro každá změna, i když v případě, kdy je otec pryč na delší dobu, tak se po něm ani nezeptá.Ale nastupuje do první tříey a nechci nic riskovat.
Už jsem zvažovala i manželskou poradnu, na to mi bylo řečeno, že to jsou zamindrákovaný blbci, kteří se snaží řešit cizí problémy, které si musí každý vyřešit sám. Takže jsem se pokusila o únik, ale jsem zase uvázaná a po obligátních dvou měsících, kdy přestal pít, jednou jsme jeli na výlet a chodil za námi snad i na záchod, abychom prý byli co nejvíce spolu, je všechno zase při starém. Jsem zvědavá, jak dlouho to ještě vydržím.
Moc jsem Ti neporadila, ale jestli Ti pomůže alespoň vědomí, že v tom nejsi sama, tak vydrž, až budeš chodit do práce,bude to o fous lepší.