susu | •
|
(6.1.2011 9:30:58) Dcera chodí do školy s jednou holčičkou, u níž bych byla taky radši, kdyby se spolu nekamarádily.
|
Saina | •
|
(6.1.2011 9:40:50) Já to do cela chápu, v té škole jsou už děti trochu ostřejší a hlavně nad nimi není takový dohled, třeba o přestávkách. Moje teta by taky byla radši, kdyby se její dcera nebavila zrovna s tou drsnou dívenkou s ochybným slovníkem a mizerným vychováním...
|
susu | •
|
(6.1.2011 9:41:56) u nás nejde ani tak o slovník, jako o drobné schválnosti.
|
|
Myšutka* |
|
(6.1.2011 10:35:08) Jájsem taky ve školce dcerce řekla, ať si nesedá ke stolečku s Vojtou. Paní ředitelka mě sjela jak malé děcko, že se přece "musí" kamarádit s každým. Že ji Vojta ničil věci, rozlíval jí polívku, plival jí do talíře atd., to si odmítala vyslechnout. Nakonec naše mladá ukecla dvě kámošky a v umývárce Vojtu zrubaly jak psa a měly pokoj. Abych předešla řečem, že to bylo nehezké - šlo tři čtyřleťačky proti téměř osmiletému klackovi (měl 2! odklady ze školy). Ubližoval všem třem, ale zastání neměly, neb to byl syn kamarádky paní ředitalky.
|
susu | •
|
(6.1.2011 10:45:38) jojo, jako u nás-ona mi to počmárala, ona mi našplíchala vodu do věcí, ona mě zavřela na záchodě a držela kliku, ona mi to utrhla, .....To kamarádství je hrozně neharmonické, dcera celkem kamrádit chce, když jí ONA zrovna nic nedělá a pak jí něco provede, dcera mi doma brečí, že s ní kamarádit nebude a druhý den zase znova dokola. Vůbec se mo to nelíbí.
|
Jája | •
|
(6.1.2011 12:13:05) Tak u nás to bylo ještě jinak. Dcera nastupovala do jeslové třídy školky (pro děti velké na jesle, ale malé na školku) ve 2,5 letech. Hvězdou mezi holčičkami byl Honzíček, všechny s ním chtěly kamarádit, vedle Honzíčka se při svačině nebo při obědě sedělo za odměnu (on za to chudák nemohl, to ty holky už v tomhle věku blbly jak puberťandy). No, a jednou se moje dcera s jinou holčičkou krvavě servala, protože obě měly dojem, že vedle Honzíčka musí sedět právě ona. Drápaly se nehtama a servaly se do krve jak dvě dračice. Jak pak má učitelka řešit dvě rozkurážené dračice? Rozesazením od sebe? Tak dostaly zákaz sedět vedle Honzíčka a seděly tam jiné hodné dětičky.
|
susu | •
|
(6.1.2011 12:19:48)
|
|
Etraska | •
|
(6.1.2011 19:46:07) Tak mohli sedět každá z jedné strany
|
Jája | •
|
(7.1.2011 8:20:46) To mohly, ale ony na sebe tvrdě žárlily. Honzíček si dal vedle čtvrtky pastelky na levou stranu, otočil hlavu tím směrem, a dívenka sedící vpravo žárlivě vystartovala, protože Honzíček se podíval nalevo. Učitelky to vyřešily správně: za rvačku vedle něj nebude sedět žádná, a navíc tvrdý dohled a tvrdá ruka nad divoškama. Ono se to postupně znormalizovalo a děcka našla jiné zájmy než na sebe sočit, nakonec ta třída se po roce stejně rozpadla, děti se přemístily do svých spádových školek, protože tahle jeslovka byla v celém městě jediná.
|
|
|
|
|
motejl |
|
(11.1.2011 18:44:35) Syn měl podobný problém, já to chtěla řešit mírnou cestou, fakt, jenže když ani rozhovor s matkou dítěte, co mýho broučínka tyranizoval, nepomohlo.... No co, dostal svolení mu rozbít ciferník ( taky to mohl udělat i bez svolení, ale jak slyšel, že to má povoleno - šup, stál ve dveřích a jde se ! ) Vážně jsem byla odpoledne připravená na kázání od učitelky, připravená na syna samou modřinu...... Nikdo nic neříkal, syn byl zdravý a celý, každé menší dítě na něj volá ahoj a do školky zas chodí rád ( p.s. Mildovi bylo sotva 6 a frajer má za sebou 2 odklady šd a je o hlavu vyšší a o ramena silnější... )
|
|
|
|
mocall |
|
(6.1.2011 10:34:19) Autorka poukazuje na to, že si nemají dospělí řešit konflikty přes děti - OK, i když jsme jen lidé a někdy prostě už na velkorysost není síla.
Moje zkušenost je však především s problematickými dětmi, které obtěžují ostatní. Především typ - dítě hvězda, která nesnese, když se mu někdo vyrovná. Ve třídě má mladší jednoho takového. Zvažuji napsat učiteli, že si neopřeji, aby s ním syn byl během školy v přírodě na jednom pokoji. Ale stále ještě nejsem rozhodnutá.
Jednou jsem skutečně zažádala o to, aby starší ve třídě neseděla vedle určité spolužačky. Spolužačka měla neustále hnidy a vši, její rodiče to neřešily. Bylo mi holčičky sice líto - její vina to nebyla, ale na druhé straně obden kontrolovat dlouhé vlasy dceři ( dvakrát odstaňovat vši) mne stálo nervy a i dost peněz za odvšivovací prostředky.
Jo a jednou
|
|
|