Insula |
|
(1.12.2010 13:45:22) Viděla jsem jeden pořad o obezitě. Bylo to z Ameriky, takže šlo spíš o super obezitu. Mluvil tam jeden lékař, který si sám nechal udělat bandáž žaludku a dlouhodobě se obezitou zabýval (sám tyto operace prováděl). Hodně mě šokovalo, kolik toho ovlivní geny. Mluvil tam o tom, že je to opravdu prokázáno. Dokonce i lidé, kteří tam zhubli mají obrovské riziko, že v budoucnosti opět přiberou. Jídlo je totiž jako droga a málokdo dokáže odolat. Byl tam jeden člověk, který zhubl díky cvičení a zdravému stylu, ale časem opět nabral a zase vážil přes 200 kg (nebo víc, už nevím přesně). Vyprávěl o tom, jak zhubl (vážil 85 kg), jak ho to změnilo (i povahově - mimochodem k horšímu) a jak si jednou koupil párek v rohlíku, který miloval a říkal si, že jeden mu neublíží, pro jednou. Jenomže snědl jeden, koupil si další a další... nakonec jich bylo hodně. A to všechno najednou. A začalo vše nanovo. Prostě stejně jako narkoman či alkoholik. Něco podobného jsem kdysi viděla i s jedním českým lékařem, který léčí obezitu. I tady mě šokovalo, že geny hrají skutečně důležitou roli.
|
Hilly. |
|
(1.12.2010 14:23:59) No ale on se nedědí jenom sklon k obezitě, ale i k určitým vzorcům chování..tj.třeba zahánět deprese jídlem, nesportovat, nežít aktivně, přežírat se večer, mít prázdý život a jen vysedávat u televize...taky se dědí, dle mého, chuť k jídlu. Někdo jí aby mohl žít, někdo žije aby mohl jíst...jídlo je jeho potěšení, motor, program dne. Nelze si nevšimnout jak Halina Pawlowská třeba mluví o jídle, to je prostě z její strany vyloženě rozkoš a taky podle toho vypadá. Tyto lidi celkem chápu, taky s váhou celkem bojuju, ale zase mám silnou vůli, takže dokážu celkem obstojně překonat hlad když hubnu(třeba po porodu).Teď si zrovna pochutnávám na kuřeti s brokolicí a česnekem, dělané v troubě na vodě a s rýží...a je to celkem dobrý..akorát budu mít za dvě hodiny hlad jak vlk..potom ještě pojedu 40minut na orbitreku...ještě mě čeká tak týden hubnutí, pak to před vánocama zabalím, od porodu jsem dala dolů tak 14kg(po příchodu z nemocnice)..udržet váhu mi celkem jde, prostě se nepřejídám večer.
|
Insula |
|
(1.12.2010 15:34:22) Moji rodiče žili celkem aktivně, ale mě třeba sportování absolutně nebaví. Jako dítě jsem pořád lítala venku, ale jako dospělá mám hrozně málo energie. Když jdu sportovat, tak jsem potom tak vyřízená, že už nejsem schopná zvládat další věci jako je práce, úklid apod. Sport mě vůbec energiií nenabíjí. O nějakých hromonech štěsí nemůže být ani řeč. Jinak se vidím naprosto v babičce a jejích genech.
|
Hilly. |
|
(1.12.2010 16:11:03) No jo, to jsem chtěla napsat, než jsem dočetla, to bude asi po babi, nebo dědovi A taky asi záleží na životní situaci v které se člověk nachází
|
|
|
|
Katka +3 |
|
(1.12.2010 14:40:12) Tak geny hrají určitě velkou roli. Další kámen úrazu vidím v tom, že člověk s problémy s alkoholem se může alkoholu začít vyhýbat, jídlu se vyhýbat nemůžeme a je velmi těžké "neuklouznout".
|
Insula |
|
(1.12.2010 15:30:00) Přesně to jsem tím chtěla říct. Alkohol si odepřít můžeš, jídlo ne.
|
|
Hilly. |
|
(1.12.2010 16:13:51) nejlepší je nakupovat jídlo přesně, porce na snídani, večeři, oběd pro každého člena domácnosti...nic navíc..To se potom blbě vyjídá lednička, když neni z čeho brát
|
|
|
jedna plus dvě |
|
(1.12.2010 20:42:11) Hodně souhlasím s ovlivněním geny, ale myslím, že je to i dost propojené - zacyklené s životním stylem. Příklad naše rodina: můj táta a všichni jeho sourozenci - všichni obézní, ovšem všichni si vzali štíhlé partnery. Každý má dvě děti a z nich je jedno tlusté a jedno hubené!!! Já hubená, sestra bohužel chytla ty druhé geny. Jeden bratranec tlustý, druhý hubený. Jedna sestřenka tlustá (její děti opět jedno silné, jedno štíhlé), její brácha hubený... Ale vidím u té obézní půlky rodiny, že na to pak prostě kašlou: nic s tím neudělám, tak žeru na žal a mezi lidi radši moc nevylejzám (moje sestra, můj bratránek, teta...)
|
|
|