Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

upřímně ona tě nezná už teď. nic neztratíš.

K tomu ma segra 7 lete dite a cerstve rozvedena.

My jsme řešily v létě něco podobného, mamku propustili z nemocnice rovnou z JIPu, kde několik týdnů jen ležela, ve zprávě měla, že žije sama, ale je plně soběstačná.

No, nebyla vůbec, sama si nevzala jídlo, ani léky. Jakoukoliv pomoc (pečovatelky, dovážku obědů) odmítala, že všechno zvládá. Cokoliv jsme chtěli řešit, tak narazilo na to, že "Ale paní je svépravná" a paní vesele odmítala.

My jsme naštěstí se ségrou byly v přístupu jednotný a o všechno jsme se dělily. Celý prázdniny jsme běhaly k mamce.

Ale je to těžký a skoro neřešitelný i tak, pokud si maminka postaví hlavu. A chápu, že Ti to nedá ji nechat bez pomoci i když to odmítá.

Poradit neumím, ale držím palce

Tak jsem zadala AI Karpmanuv dramaticky trojuhelnik a pece o starnouci rodice a vylezly mi z toho docela rozume rady.

🔺 Jak se role projevují v péči o stárnoucí rodiče
1) Oběť (Victim)

Může to být rodič i dospělé dítě.

Rodič: „Já už nic nezvládnu… bez vás bych nepřežil.“

Dítě: „Musím všechno dělat sama, sourozenci mi nepomáhají.“

Typické prožitky: bezmoc, vyčerpání, pocit, že „nemám na výběr“.

2) Zachránce (Rescuer)

Obvykle dospělé dítě, které se snaží rodiče ochránit před vším.

Dělá víc, než je nutné, často na úkor sebe.

Přebírá zodpovědnosti, které rodiče ještě zvládají.

„Nech to, já to za tebe vyřídím.“

Zachránce ale tím, často nevědomky, udržuje rodiče v roli oběti.

3) Pronásledovatel (Persecutor)

Může být kdokoliv v systému.

Dospělé dítě: „To si nemůžete jednou vzpomenout dřív? Já kvůli vám nic nestíhám!“

Rodič: „Kdybys byl lepší syn, nenechal bys mě takhle samotnou.“

Projevuje se zlost, kritika, tlak, pocit nespravedlnosti.

Zajímavé je, že lidé mezi rolemi přeskakují – zachránce po vyčerpání sklouzne k pronásledovateli („Nikdo si neváží, co dělám!“) a pak k oběti („Já už nemůžu…“).

💡 Proč se to v péči o rodiče děje často

Silné emoce: vina, strach, únava, loajalita.

Nerovnováha moci: dospělé děti přebírají roli „rodičů“ svým rodičům.

Nevyjasněné hranice v rodině.

Pocit povinnosti nebo kulturní očekávání.

✔️ Jak z dramatického trojúhelníku vystoupit
1) Role tvůrce (opak oběti)

„Co teď skutečně potřebuji?“

„Co z toho je moje zodpovědnost a co už ne?“

Realistické plánování péče (služby, sourozenci, střídání).

2) Role podporujícího (místo zachránce)

Podpora místo přebírání:
„Můžu ti pomoct to zařídit, ale udělat to můžeš sám/sama?“

Respektovat zbytky autonomie rodiče.

3) Role asertivního (místo pronásledovatele)

Otevřeně mluvit o limitech:
„Můžu přijet v neděli, ale ne každý den.“

Nekritizovat, ale nastavovat hranice.

🧭 Praktické tipy

Domluvte rodinnou poradu (osobně nebo online): potřeby rodiče, rozdělení péče, limity.

Využijte pečovatelské služby – není to selhání.

Dávejte prostor rodiči rozhodovat, i když zpomalí proces.

Pokud se objeví obviňování, zkuste popsat své pocity („Já výroky“).

Sledujte signály vyčerpání: podrážděnost, změny spánku, pocit povinnosti bez prostoru pro sebe.

Tato situace je bohužel hodně častá. Mrzet tě to může, ale to je tak jediné co s tim uděláš. Pěstuješ si v sobě hořkost....Bohužel tvoji péči nikdo neocení. Co táta ? O něm nic nepíšeš. Hele taky jezdím jedna jediná za tátou a taky jsem kolikrát vyčerpaná. Ale bohužel jiné rodiče uz nefostanu....msmka je dlouho po smrti.Když si vezmu co táta dělal roky pro rodinu a pro cizí a teď se všichni tváří, že v životě nikdy nic dobrého neudělal, říkám si bože jak jedmou až budu potřebovat pomoc já dopadnu, ale co už. Pokud chcrš pomáhej, vďeku nečekej. To je jefiná rada co ti můžu dát. Bohužel. .