Názory k článku Moje dítě je moc chytré! Co s tím?

Pam padam zkouška

Takovou paní učitelku Vám upřímně závidím a prosím hodně ji propagujte, protože jich není mnoho.

Souhlasím, že je třeba mít kliku na učitelku. Jmse z malého městečka, taky nemám možnost - vozit dítě každý den 50 km tam i zpět, mám další dvě děti.. .nereálné... Ale děkuji Bohu za to, že už v první třídě místo slabikování Ondra mohl číst knížky, že i do druhé třídy nám dali úžasnou učitelku, která trpělivě snáší jeho přírodovědné a historické dotazy a snaží se na ně hledat odpovědi. A když neví, tak formou hry zaúkoluje Ondru. Tuhle ve druhé třídě měl zpracovat referát o ledňáčkovi. Třída je chytrá, šikovná, a už v první třídě mi řekla paní učitelka, že Ondra spolužáky dokonce obohacuje, protože se pořád na něco ptá, a děti témata zajímají taky... Je pravda, že... v některých běžných věcech je zase naprosto nepoužitelný, v tom bych potřebovala radu zase já. Zapomíná aktovku, batoh, zavolat mi, že dorazil do hudebky - i když mu to pět minut předtím připomínám...

Ani jsem nepředpokládala, že budu mít nadané děti a možná jsou jen o něco chytřejší než ostatní, každopádně jsem děti dala do anglických školek. Po první škole, kde se dcera nehorázně nudila, (všechno uměla, ktomě psaní) byť českoanglické, jsem jí našla od třetí třídy plně anglickou, mezinárodní. V Kobylisích. Přinejmenším je to občas trochu těžší v cizím jazyce. Syn tam také nastupuje od září a nedovedu si představit, že by šel do české školy. Jediné, co ještě neumí, je psací písmo, ostatní by bylo v českém jazyce nuda jako byla u dcery.
Osobně pro nadané děti mohu cizojazyčnou výuku jen doporučit. Je to výzva. Je ale pravda, že naše děti jsou kromě jiných nadání jazykově nadané. Výuka v cizím jazyce je výborné řešení, byť nemusí být univerzální.
Ovšem, dcera byla za divnou v české škole, měla přiliš rozvinuté myšlení. Mezi cizinci jsou každý jiný už jen kulturou, tam ji nikdo nesoudí. Možná už se ale před dětmi po zkušenosti z první školy tolik neprojevuje...
Držím Vám všem palce, mělo by být víc škol pro rychlejší děti. Škoda, že se většinou počítá jen s průměrem.

Ahoj všichni,
řešíme totéž, bystřejší dítě, čte od 3 atd. O IVP nám ředitelka školy řekla, že s tím nemá žádné zkušenosti, takže smůla, byli jsme se podívat v první třídě, kam znalostmi v pohodě zapadl. Šli jsme do PPP ve Francouzské na Praze 2, kde se na nadané děti orientují, shodli jsme se, že je možné, aby šel syn za určitých okolností do druhé třídy rovnou. Nicméně s vedením školy dohoda vázla.
Nakonec nastoupil do první, tam začal v říjnu lumpačit a nudil se a po dalších jednáních jsme nakonec přepluli do druhé třídy - té, kterou jsme předtím v minulém loňském roce navštívili a kde pí učitelka s tím souhlasila a spolupracovala s námi a posilovala nás, když jsme sami pochybovali, zda jsme nepřestřelili. Učitelka pro nás byla zásadní, je náročnější, ale pečlivá a spravedlivá. I původní učitelka byla moc fajn, ale on tam neměl co dělat a četl zadání a pomalu usínal na vavřínech.
Jemu jsme řekli, že se jde do druhé třídy učit pracovat, že v té první třídě ostatní pracují a učí se to, takže tady si také vyzkouší i on nové věci, byl v pohodě a těšil se.
Začátek byl složitější, je malý a byl nový, ale je bystrý a svoje místo si našel a má normálně kamarády a zpátky by vůbec nechtěl. V matematické olympiadě byl minulý týden mezi prvními, má téměř samé jedničky. Je tažený třídou dopředu, i v chování, nevnímá, že by byl nějak výrazně lepší, snaží se a daří se.

Do školy pro nadané děti jsme mohli, ale nechtěli, máme to dál a nechtěli jsme jeho ani sebe trestat vražedným ranním vstáváním, máme i dost koníčků, syn hraje na kytaru, zpívá, horoleze, hraje tenis, všechno ho to baví, nepřipadá mi nutné se toho vzdát, naopak.
Vyprávím jen náš příběh, každé dítě je jiné, u nás asi bylo hlavní, že syn je pohodář, druhé dítě, veselý, přátelský. Je narozený v říjnu, takže jsme ho vlastně nechali vyřádit i rok déle ve školce a pak měl rychlejší přechod, ale udrželo ho to "ve střehu".
Myslím, že je důležitá i ta sociální složka, sama jsem studovala matematiku a logiku, vím, jak to může vypadat dál, když se na to zapomene, chytrý člověk k nesnesení, a je to škoda. Chci, aby moje děti uměly myslet, vytvořit si rozumný názor, obhájit ho, zdravě si věřit. Pokud je k tomu ve škole naučí ty rutinní postupy, dobrý, když i něco navíc, bezva. Pokud by tam seděl celé dopoledne a víceméně nic nového by ve výuce neřešil, tak to nevidím jako smysluplně strávený čas a když ho nechci trápit učením doma bez kamarádů, které má rád, tak těch variant je málo a všechny jsou složité.

Zkusili jsme tohle a jsme zatím spokojení :o).
Ale je to dřina a plno času a co si budeme povídat, plno lidí na vás kouká skrz prsrty, že si myslíte, že vaše dítě je kdovíco. Každý si myslí, že jeho dítě je zázrak. :o) Přestala jsem pak vysvětlovat, že jen nechci, aby moje dítě zlenivělo a zblblo rutinním opakováním známého.

Zkuste tu ppp praha 2, paní Piková je příjemná, trpělivá a objektivní. Vidí takových dětí jistě víc, její názor prostě respektuju. Byla moc laskavá, že si na nás našla čas i o prázdninách, když se jednání se školou točila v kruhu, kdy mi jiné poradny i sprostě vynadaly, že jsem blázen, že chci dát dítě rovnou do druhé třídy. Výjimečné místo, kde jsou bystřejší děti brány vážně se všímvšudy :o).
Hodně štěstí