Názory k článku Horolezec

Jsi si jistý tím pásmem, odkud pochází koncovka -ovo pro všechny rody?
Pocházím ze severních Čech (Teplice) a výraz Martínkovo hračky by použilo 9 lidí z 10, které z rodného kraje znám. Také musím dodat, že se všichni v naší rodině v Teplicích narodili a nejde tedy o "import".

Ahoj Markéto,

hanebně dlouho jsme se neozvali. Ale připravila jsi nám pěkný oříšek, budeme špatně odhadovat, odkud jste, jen podle toho, jak mluvíš. Vyjadřuješ se totiž stejně, jako moji známí, kteří jsou rozeseti po celých středních Čechách. Navnadila jsi nás tím svým „Martínkovo hračky“, které se prý používá v jižních Čechách. Když jsme se ptali, očekávali jsme větu typu Smädný rušňovodič sa ponosoval na oneskorený olovrant. Tím nechci říct, že slovenština je nářečí!!! A doufám, že jsem to napsala dobře. Takovou větou se dají dobře usadit nafoukaní studenti, kteří tvrdí, že slovenštinu se učit nemusí, že rozumějí všemu. Bohužel se většinou ukáže, že nerozumějí ani slovu naozaj a podobným běžným slovům. Takže Markéto, zkus vylovit nějakou méně středočeskou větu, jinak s Tebou nehneme :-) Koneckonců by se mohli zapojit do hry i ostatní, třeba se toho o své řeči dozvíme víc. :-)
Lída

Milá Markéto,

První tip na jihozápadočeské nářečí vycházel z opakovaných tvarů jako Martínkovo hračky, které jste ve svých textech užila. To je nářeční jev v pásmu Louny-Doudleby-Besednice-Domažlice. Překvapilo mě, že tvrdíte, že pocházíte z míst přes 300 km vzdálených – tvar na
-ovo je totiž velmi výlučný, vyskytuje se právě jen v jihozápadních Čechách. Nemáte tam nějaké příbuzné, od kterých jste tohle pochytila?

Abych dokázal Vaše rodiště identifikovat, potřeboval bych, abyste napsala, jak byste ve svém rodném nářečí řekla pár vět. Pokud Vám připadají pitomé, nejste daleko od pravdy, ale musel jsem v nich nakumulovat jevy, podle nichž lze nářeční příslušnost bezpečně určit. Třeba se i pobavíte. Chutě do toho:
Kníže Václav je slavný muž českých dějin.
Všichni nakládají vozíky s mrkví.
Dej to bratrovi.
Trhal švestky, jedl je a pak ležel s bolením břicha.
Píchla ho včela.
Zaplať pánbůh, hadům jsme se přes léto vyhnuli.
Pusť to!
Vezmi si na něj bič! On to potřebuje jako prase drbání. Není to dobrý člověk.
Ale to je moje ucho!
Dal jsi slepicím? Chodí spát se slepicemi.
Ještě jsem se neoženil, už mě žena bije.
Odkud ta žába kváká?
On to neřekl!

K tomu bych poprosil, abyste pro třetí kolo (tj. kdybych – pardon, kdyby jazykověda selhala i podruhé) předpřipravila několik zveřejnitelných nadávek nebo kleteb z Vašeho rodiště dle vlastního výběru. (Jistě tušíte, kam mířím: podle řevu Kurňa, val vocaď, petrolíne! poznáte okamžitě Brňáka, a ani přitom nemusí štatlit šalinó na prigl.)

S pozdravem


Jiří Kostečka

Ahoj Lído,
skoro začínám fušovat do práce radiu Frekvence 1, kde byla nedávno soutěž, kde se 4x hledalo určité město.
Myslím, že naše oblast pro jazykozpytce /pro tvého manžela/ není nijak zvlášť zajímavá. Nejsem si vědoma, že bychom mluvili nějakým nářečím. U nás snad jen ta nespisovná - hovorová čeština jako je: místo bychom bysme, koncovky
-ej /dlouhý - dlouhej, zítra - zejtra´= když se to napíše, vypadá to hrozně!/ atp. Opravdu mě nic krajového nenapadá. Možná bych řekla : Fakt... Tedy, tak, jak je psaný Martínek, asi mluvíme i normálně, jenže nespisovně.

Jinak váš jurášek je ještě hodný, když poslechne a od televize odejde. Martin stejně vyčkává, stejně s poťouchlým výrazem, s tím, že celou akci zakončí dle svého - tzn udělá, co si zamane. Po té následuje ty, ty, ty, pár na zadek, trocha breku a jede se nanovo jinde.

Máme teď delší intervaly v psaní deníčku, asi jsme větší lajdáci /že by krajový výraz?/, ale spíš je víc práce, míň času, kdy je možné si vytáhnout počítač /to lze jen, když Martin spí - večer po 21 hodině, jinak se velice urputně domáhá klávesnice/, taky jsem začala chodit do práce, jenom trochu - asi 5x týdně na služby /od 15,30 do 7,00/, pak se velice rádi koukáme v Po a Čt na filmový klub od 21,30 a o víkendech jsme často mimo, takže čas na psaní nějak není.
Martínkovy zážitky si většinou zapisujeme a pak stvoříme /poslední dobou Míra/ dlouhý příspěvek.
Snad po víkendu bude pokračování.

zatím ahoj Markéta

P.S. Od Domažlic jsme dost daleko.
cca 350 km.

Pozor Jano - nezaměňuj eMiminko s Martínkovo deníčkem. Káča by se asi divila, co všechno dokáže její Adámek.

M.

Ahoj Jano,

dva měsíce je dlouhá doba, zjišťuju, že Juráš se pěkně proměnil po týdenní dovolené. Otrkal se, zvedlo se mu sebevědomí, nedá si jen tak rozmluvit své nápady a požadavky. Kvůli zpožděnému očkování (mj. tetanus) byl poprvé venku na vlastních nohách (ta svoboda!!), byl nadšený, že zvládne i schody, zjistil, že v hotelové jídelně na něj nemám tolik času a tak se může lépe krmit sám, bez mých zachraňovacích zásahů, ba že dokonce může piškoty krmit rodiče. Do teď se mi zdálo pro něj ponižující popadnout ho do náruče a odnést kam potřebuju (rozuměj od toho, co ho právě strašně zajímá). S jeho zvědavostí a získaným poznatkem, že rodiči lze trochu mávat i v tomto věku, toho zřejmě budu muset používat častěji.
Zápisky si píšu do šuplíku, takže fotky nikde veřejně nemám, leda bych Ti něco poslala. Doufám ale, že Markéta k příštímu povídání nějakou přidá!

Lída