Názory k článku Dospívání, náročné období pro všechny zúčastněné

Já jsem si také dlouho naivně myslela, že kouření trávy není žádný velký problém. Párkrát jsem to i zkusila, ale na mě to moc nefunguje - neměla jsem žádné úžasné pocity, asi jako po dvou sklenkách vína. Navíc mě z toho hrozně bolely průdušky, takže proč hulit.
Před cca 10 lety jsem měla o 5 let mladšího přítele. Úžasný, strašně hodný kluk. Vcelku jsme si i dost rozuměli, ale po čase se dostal k trávě. Nechápu, jak to kouřil, ale dokázal to natáhnout do sebe tak, že za chvíli byl úplně mimo. Stačil mu jeden joint a byl hotový. Začal mít kvůli tomu i problémy v práci. A já s úžasem zjistila, že ten prímový skvělý kluk se mění před mýma očima v jakési mátožné nepříjemné individuum. Po čase jsme se rozešli a on se vrátil do své země.
Dodnes si občas píšu s jeho maminkou. Ta ho tehdy poslala naschvál do Čech, aby se dostal od "kamarádů - zásobovačů". V Austrálii se rozběhl stejný kolotoč, takže ho rodiče dostali do jakési komunity lidí s podobnými problémy. Navíc mu lékaři zjistili poškození mozku, musí brát léky a nikdo neví, zda se někdy bude moci normálně zařadit do života.
Takže od jisté doby jsem velmi zatvrzelá i proti kouření "obyčejné trávy".

Jenže to razítko právě představuje spoustu obstrukcí,které poskytují manželství ochranu.
Je to jako v životě,co nemáte na papíře,jako by nebylo.Všude potřebujete mít vše písemně a s razítkem.Na slovní dohodu se vám každý vykašle..

Milá Jíťo samozřejmě, že napadalo, vztahy s otcem byly do počátku problémů s trávou, řekla bych nadstandartní. Ovšem přátelský přístup typu, že necháte své dítě dávat si jointy na balkóně, to je, myslím trochu moc. Navíc Adam není jediný, v rodině jsou další 3 děti a jeho chování je ohrožuje! Paní dokrtorka z terapeutické komunity nám řekla, že závislost je v podstatě infekční nemoc! Proto je načase si zvážit zda svým chováním své dítě v braní drog v podstatě podporuju nebo nastavím hranici, za kterou nemůže jít (žádné drogy doma, přicházet z venku v rozumném stavu, tlačit na zodpovědnost-hledání si práce atp.) Bohužel je nutno konstatovat, že závislost je nemoc, která radikálně proměňuje charkter člověka a ten má jediný cíl a to je pokračovat v nerušeném užívání látky. Tomu pak podřizuje vše, ne snad ze zlého úmyslu, ale protože si prostě nemůže pomoc, je závislý a droga ovládá naprosto jeho život. Podpora a pochopení jsou samozřejmě nezbytné, ale včem? Nechala byste své dítě nerušeně užívat drogy, nechala ho se flákat celé dny, sledovala jeho letargii a nezájem absolutně o nic? Nebo byste se snažila situaci řešit, např. i nedobrovolným umístěním na detox? Ano léčba je úspěšná, je-li zahájena dobrovolně, ovšem nenamlouvejme si, že se závislý člověk jde léčit čistě sám od sebe a ne pod tlakem okolností. Ze své praxe neznám nikoho, kdo by měl dostatek peněz, komfortní vztahy, byl bez zdravotních problémů a šel se léčit ze závislosti. Dokud lidem závislost v životě nepřekáží, nemají potřebu ji řešit. Pokud své dítě živíte, šatíte, chápavě si s ním povídáte a má dost peněz na drogy, určitě se sám od sebe nepůjde léčit. Jen proto, že si hezky a empaticky o léčení povídáte. Svou závislost dítě nevnímá jako problém, vadí spíš vám rodičům. Je tedy třeba dítě postavit před důsledky svého jednání (např. nechodíš do práce-nemáš peníze atp.)aby si uvědomilo, že jeho chování není v pořádku a mělo potřebu to začít nějak řešit.

Je to okrajové, ale na tom se neshodneme...

Vztah bez Závazku = Slibu je nezávazný. Pokud mohu kdykoliv odejít, tak je bez závazku. Trochu rozumím některým současným důvodům, které komplikují sňatek, hlavně opravdu hloupě nastavené majetkové společenství manželů. Ale sňatek je něco, co má hodnotu samu o sobě nezávisle a stát mu dává nastavením procesních překážek určitou ochranu.

Pak nezáleží tak úplně, jestli ten druhý má nějakou novou hloupou vlastnost, zvyk, rys, ale sňatek sám chrání před hloupostí impulsivní, nepromyšlené reakce, reakce sobecké, kde neberu ohled na zájmy ostatních (dětí, druhého, širší rodiny) atd. Není-li zde tato překážka, pak je věc pár hodin zničit vše.

Pokud mám závazek, pak tento závazek obsahuje i povinnost unést určitou míru utrpení, nerovnosti, nepohodlí a hledat smíření i za cenu vlastních obětí a ztrát. A to právě dává onen překryv, onu pružnost a základnu, která činí vztah pevným. Už jen to, že platí, že až přijde někdo "lepší", neodejdu, protože jsem se již jednou rozhodl.

A již nemluvím o tom, že řada lidí chápe manželský vztah zcea závazný, doživotní a je ochotná ho zlomit ho až v situaci, kdy se na druhé straně vztahu objeví velmi vážná patologie (nevěra, agresivita, zneužívání dětí, vážný alkoholismus, ničivé gamblerství, drogy, trvalé opuštění vztahu ...)

Je toto obsaženo ve volném vztahu?

Nezávazný vztah nerovná se vztah nestvrzený manželským slibem.