Jíťa | •
|
(27.1.2011 12:04:58) Mě to přijde příliš zjednodušené. Rodiče se nestarají, neřeší, tolerují, dávají druhou šanci... bla bla bla. Autorka píše z pozice ne-rodiče. Vztah rodič-dítě je v období dospívání velmi křehký a rodič, ač o problému ví, nemá příliš mnoho možností jak ho řešit.
Návštěva odborníků je možná dobrá věc. Teď ještě nějakou skutečně prakticky použitelnou radu, jak tam to dítě nenásilně dostat. Pokud má dítě problém s drogama (nebo s čímkoliv jiným jako anorexie, sebepoškozování...) tak jakýkoliv rodičovský pokus mu odborně pomoci vyhodnotí úplně jinak. Hrozí nebezpečí, že čím více se budeme snažit situaci řešit, tím více se bude zhoršovat, protože dítě bude hledat stále víc útěchy právě v těch drogách.
V první řadě je potřeba začít včas (už při podezření) řešit příčiny problému - tedy obvykle upravit vztahy v rodině, změnit chování vůči ohroženým dětem. Nevyčítat, neřešit jestli si šlehlá a jak dlouho, ale snažit se zjistit proč si šlehlá.
|
Bosorka2 |
|
(27.1.2011 13:20:42) Snažit zjistit proč si šlehá?
Hele, ne vždycky je to důvod, který by se dal změnit. Zakladatelka píše, že mladej začal v době, kdy se rodiče rozvedli. Takže z mého pohledu důvod zjišťovat nemusíš.
Jenže jedna věc jsou "psychologické důvody" kdysi v dávnověku, úplně jiná věc genetické dispozice, které vedou k tomu, že u něj vznikne závislost. a třetí věc je povaha, která souvisí s tím, jestli se mu chce nebo nechce přestat a když se mu přestat chce, tak jestli to dokáže- protože má silnou vůli.
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(27.1.2011 13:32:39) No, dost možná nejde o samotnou skutečnost, že se rodiče rozvedli, ale o nějakej konkrétní průvodní jev, kterej trvá a něco by se s nim dělat dalo.
Teď plácnu: např. rodiče zaměstnaný svýma problémama a sami na nervy nedopřávaj dětem tolik pozornosti, jako dřív. Po rozvodu by se mohli zaměřit na to, aby ji opět dopřávali.
Ne, že by to vždy muselo souviset s rodiči...
Rekreační konzument hlavně pravděpodobně žádnej problém nemá, tak ani není co řešit. Předpokládám, že řešení je třeba tam, kde dotyčnej už fakt není schopnej normálně fungovat (což je ovšem fakt jen zlomek uživatelů).
|
Jíťa | •
|
(27.1.2011 14:24:41) Souhlasím, jen s malým dodatkem. Řešit je potřeba už když mám podezření, že by dítě mohlo mít problém. Ale ne stylem rodičovská přednáška o škodlivosti čehokoliv.
|
|
|
Jíťa | •
|
(27.1.2011 14:15:55) Vidíš to příliš jednoduše. Ano, začal, když se rodiče rozváděli. Něco v tom období psychicky nezvládal, potřeboval berličku a našel ji v trávě. Proč v tom jede pořád? Proč má problém, když marihuana všeobecně není považovaná za nebezpečnou?
Spousta lidí v pubertě kouřila trávu a spousta si občas šlehne dodnes, je to podobné jako s alkoholem. Ale jen malé procento z nich se stane závislými.
Podle mě pořád od něčeho utíká. Zřejmě to harmonické sžívání pro něj nebylo tak harmonické, jak si (nebo nám) zakladatelka namlouvá.
Těžko radit, netuším v jakém stadiu jsou závislost i vztahy v rodině. Ale spíš než cpát kluka násilím někam na léčení, bych fakt napřed hledala příčiny a snažila se je odstraňovat, nebo alespoň zmírňovat. Jasně, rozvod už proběhl, partneři si žijí nový život. Ale zřejmě něco z toho období stále ve vztazích přetrvává.
|
Jája | •
|
(27.1.2011 14:51:31) Já si myslím, že přetrvává něco, co se asi dá těžko zlomit, a to je skutečnost, že mládě se chce bavit a užívat si, ale škola a nová macecha po něm chtějí práci. To je dost velký rozpor, který neřeší ani otec, protože ten si patrně neuvědomuje, že v případě, že se mládě rozhodne flákat, ho bude možná živit až do konce jeho života. Jo, vážení, práce je sfiňa, zabírá moc času, moc za ni není a bolí od ní tělo.
|
Jíťa | •
|
(27.1.2011 16:10:59) To je sice hezké, že máš tak jasno, ale nějak nechápu, co jsi tím chtěla ostatním sdělit.
|
Jája | •
|
(27.1.2011 21:25:59) Co jsem chtěla sdělit? Že to nebude žádná sranda, protože rozpor mezi zbožnými přáními a reálnými možnostmi je bohužel moc velký. Hoch je mladý, mohl by se chytit, ale bez pomoci jeho rodiče to bude těžké. Vím, co to je za legraci, mám v okolí taky rodiče, jejichž děti skončily flákáním se s partou, pak přišly krádeže, zadlužení, rodina je nakonec vyhodila, protože si s nimi nevěděla rady a konce ani nechci znát.
|
Jíťa | •
|
(27.1.2011 21:33:08) Někteří to vědí možná ještě lépe. Třeba ti, kteří zrovna takové děti mají. S tím se totiž nic moc dělat nedá. I rodiče mají velmi omezené možnosti, jak dětem pomoci, pokud o tu pomoc děti zrovna nestojí.
|
|
|
|
|
Bumbi&05,08,10 |
|
(29.1.2011 13:22:25) spousta jich taky začala kouřit a závislost na nikotinu s nima roste dál, to tu nidko nezmiňujete - protože nikotin je tolerovaná a společností schválená droga
|
|
|
|
MartinaNov (dva rošťáci |
|
(27.1.2011 14:10:55) zatím neřeším, mám syny maličké.... do budoucna ale nepochybuji, že i toto téma se u nás bude přetřásat.
Věřím v odbornou léčbu a naprostou důslednost rodičů. Spousta dospělých se neumí zbavit závislosti - z pohodlnosti, jak to pak má zvládnout dítě??
|
Jíťa | •
|
(27.1.2011 14:30:19) Já také věřím v úspěch odborné léčby, pokud ji dotyčný podstupuje dobrovolně. A pokud se jeho okolí pokusí eliminovat příčiny závislosti. Proč si myslíš, že spousta tzv. vyléčených do toho stejně zase spadne? Možná právě proto, že se vrátí do stejného prostředí, které je už jednou k závislosti přivedlo. Tím prostředím mám na mysli hlavně mezilidské vztahy mezi ním a jeho nejbližšími.
|
MartinaNov (dva rošťáci |
|
(29.1.2011 14:34:20) určitě, ale dost záleží i na samém postiženém, zda vůbec má zájem a snahu se závislosti zbavit.
Už u prvního příspěvku jsem přemýšlela, jestli je dobré řešení jej odstřihnout od zdrojů a špatných vlivů - většinou se jedná o kamarády a nakolik by to mohlo být kontraproduktivní.
Jestli není rovnou lepší se odstěhovat
|
Jíťa | •
|
(31.1.2011 11:10:17) Pokud je příčina v rodině, tak nepomůže ani odstěhování se. Pokud tímto způsobem někdo utíká od rodiny, tak dřív nebo později najde nové "kamarády".
|
|
|
|
zojanda |
|
(27.1.2011 15:06:04) Na začátek by mohlo pomoci omezení, než-li úplný zákaz. Pokud hulí 3-4 jointy denně, tak to znamená, že je z 12 hodinového dne 5-6 hodin zhulený (mimo) tj. neschopen se učit, liný cokoli dělat. Na začátek by bylo dobré zkusit, aby si zahuli večer, třeba v 21:00 jednoho jointa a celý den by se věnoval napravování škod tj. škole/učivu + volnočasové aktivity (sport, třeba karate - nebo jinou aktivitu, ve které lehké drogy nemají místo, ale přitom je s lidma, v jiném kolektivu, než doted´).
Neměl by pocit, že se toho musel vzdát (večer si přeci zahulí), ale během dne bude něco dělat (výsledky), což by ho mohlo nakopnout .... nevím jen teoretizuju, opírám se o to, že dospělý člověk se závislostí často není schopen bojovat, pro dítě to může být snad i těžší, jak už v diskusi bylo napsáno.
|
|
|
Rata | •
|
(30.1.2011 11:24:10) Ano, vztah k puberťákovi může být křehký, rodič nemá mnoho možností řešení, ale RODIČ je ten prvý, kdo to musí řešit - a jak je vidět z jiných příspěvků i z článku, žádný drop-in ani škola za něj to hlavní neudělá! Trochu zakopaný pes je v tom, že otec dává přednost kamarádskému vztahu se synem... mohl by tedy dát jasně najevo, že s narkokmanem se nekamarádí ! ale že nastolí trochu tvrdší linii...
|
Jíťa | •
|
(31.1.2011 11:23:55) Máš nějakou osobní zkušenost s problematickým puberťákem? Napadlo někoho, vč. autorky článku, že tím kamarádským přístupem se otec může snažit chlapci přiblížit?
Jo, pošlete své děti násilím na detox. Jak dlouho jim to nefetování potom asi vydrží?
|
Petra H., autor | •
|
(2.2.2011 9:03:50) Milá Jíťo samozřejmě, že napadalo, vztahy s otcem byly do počátku problémů s trávou, řekla bych nadstandartní. Ovšem přátelský přístup typu, že necháte své dítě dávat si jointy na balkóně, to je, myslím trochu moc. Navíc Adam není jediný, v rodině jsou další 3 děti a jeho chování je ohrožuje! Paní dokrtorka z terapeutické komunity nám řekla, že závislost je v podstatě infekční nemoc! Proto je načase si zvážit zda svým chováním své dítě v braní drog v podstatě podporuju nebo nastavím hranici, za kterou nemůže jít (žádné drogy doma, přicházet z venku v rozumném stavu, tlačit na zodpovědnost-hledání si práce atp.) Bohužel je nutno konstatovat, že závislost je nemoc, která radikálně proměňuje charkter člověka a ten má jediný cíl a to je pokračovat v nerušeném užívání látky. Tomu pak podřizuje vše, ne snad ze zlého úmyslu, ale protože si prostě nemůže pomoc, je závislý a droga ovládá naprosto jeho život. Podpora a pochopení jsou samozřejmě nezbytné, ale včem? Nechala byste své dítě nerušeně užívat drogy, nechala ho se flákat celé dny, sledovala jeho letargii a nezájem absolutně o nic? Nebo byste se snažila situaci řešit, např. i nedobrovolným umístěním na detox? Ano léčba je úspěšná, je-li zahájena dobrovolně, ovšem nenamlouvejme si, že se závislý člověk jde léčit čistě sám od sebe a ne pod tlakem okolností. Ze své praxe neznám nikoho, kdo by měl dostatek peněz, komfortní vztahy, byl bez zdravotních problémů a šel se léčit ze závislosti. Dokud lidem závislost v životě nepřekáží, nemají potřebu ji řešit. Pokud své dítě živíte, šatíte, chápavě si s ním povídáte a má dost peněz na drogy, určitě se sám od sebe nepůjde léčit. Jen proto, že si hezky a empaticky o léčení povídáte. Svou závislost dítě nevnímá jako problém, vadí spíš vám rodičům. Je tedy třeba dítě postavit před důsledky svého jednání (např. nechodíš do práce-nemáš peníze atp.)aby si uvědomilo, že jeho chování není v pořádku a mělo potřebu to začít nějak řešit.
|
|
|
|
|