Názory k článku Svoje miminko jsem viděla po 3 týdnech od porodu

Ale vždyť nemusíte mít jedináčka! Na světě je dětí, které čekají na mámu s tátou
Také už nemám dělohu a mám třetí holčičku. A je to nádherné!!!

Přeju sílu , zdraví a štěstí!Jsi bojovnice.Je dobře že maj děti mámu

Já si taky prožila nepříjejnosti u porodu. Pro nepostupující porod mě po cca 30 hodinách vzali na císaře. Tam pak zjistili, že mám ještě k tomu placentu vrostlou do dělohy. Aby mi zachránili krk a já nevykrvácela, museli mi dělohu amputovat, takže žádné další dětičky :-( A to jsem si vždycky říkala, že jedináčka nikdy! Náš malý je v pohodě (čeká nás už 1.třída), jen je mi vždycky líto, když se ptá jestli by taky mohl mít bratříčka nebo sestřičku a já ho musím zklamat.
Sice mám jen jednoho klučinu, ale jsem tu s ním a se svým drahým manželem

Po porodu dcery jsem porodní asistentku stále "obtěžovala"s tím,že mi není dobře,bolí mě záda,chce se mi zvracet a pod.Odbývala mě slovy,že tyhle stavy jsou normální,že si myslela,že budu víc statečná a otevřela na mě okno.Pak mě převezli na pokoj,kde jsem už upadala do jakési mdloby,jen se mnou cloumala zimnice a strašně mě bolelo šití.Nakonec přišla sestra,která mě prohlédla,odvedla do sprchy,kde jsem dost krvácela.Pak si pamatuju,že mi odnesli holčičku z pokoje pryč,mě odvezli na sál,že to bude jen malý zákrok.Ještě jsem prosila doktora,aby mě neuspával,hrozně jsem se bála,že umřu....takový divný a studený pocit.
Probudila jsem se za 4 hodiny na aro.Všichni se před manželem "křižovali",že mě zachránili na poslední chvíli.Podrobnosti vynechám.Ale také moc děkuji dárcům krve,"vytáhla"jsem jim tam 7 pytlíčků.
Naší holčičku jsem viděla za(dlouhých) pět dní.Neskutečně dojemný jsou fotky,které manžel fotil,když se na ní byl podívat se starším synem a mým taťkou.Nejde přehlédnout ten výraz,který ti tři chlapi mají v očích...na jednu stranu tu velikou radost z narození miminka,na druhou stranu ten smutek...co bude dál.
Zvládli jsme to.Jen hodně dlouho v nás zůstal ten divný pocit podivné bezmoci(nebo jak to popsat).
Takže všem maminkám(které porod teprve čeká) přeju,ať je nic podobného nepotká a vše zvládnou ve zdraví.

Koukám, že takových případů není málo... Já se také potýkám s tím, že jsem syna viděla až za několik dní, i když vím, že nebyla jiná možnost a mohu jenom tiše děkovat, že jsem dostala šanci vidět svoje děti vyrůstat... mj. i právě díky dárcům krve. Mají můj velký dík a respekt. Duše se hojí o něco déle než tělo, tak dejme tomu čas. Ivana