Mám podobný zážitek.

Po porodu dcery jsem porodní asistentku stále "obtěžovala"s tím,že mi není dobře,bolí mě záda,chce se mi zvracet a pod.Odbývala mě slovy,že tyhle stavy jsou normální,že si myslela,že budu víc statečná a otevřela na mě okno.Pak mě převezli na pokoj,kde jsem už upadala do jakési mdloby,jen se mnou cloumala zimnice a strašně mě bolelo šití.Nakonec přišla sestra,která mě prohlédla,odvedla do sprchy,kde jsem dost krvácela.Pak si pamatuju,že mi odnesli holčičku z pokoje pryč,mě odvezli na sál,že to bude jen malý zákrok.Ještě jsem prosila doktora,aby mě neuspával,hrozně jsem se bála,že umřu....takový divný a studený pocit.
Probudila jsem se za 4 hodiny na aro.Všichni se před manželem "křižovali",že mě zachránili na poslední chvíli.Podrobnosti vynechám.Ale také moc děkuji dárcům krve,"vytáhla"jsem jim tam 7 pytlíčků.
Naší holčičku jsem viděla za(dlouhých) pět dní.Neskutečně dojemný jsou fotky,které manžel fotil,když se na ní byl podívat se starším synem a mým taťkou.Nejde přehlédnout ten výraz,který ti tři chlapi mají v očích...na jednu stranu tu velikou radost z narození miminka,na druhou stranu ten smutek...co bude dál.
Zvládli jsme to.Jen hodně dlouho v nás zůstal ten divný pocit podivné bezmoci(nebo jak to popsat).
Takže všem maminkám(které porod teprve čeká) přeju,ať je nic podobného nepotká a vše zvládnou ve zdraví.