penízek,4/03 a 4/08 |
|
(21.1.2011 8:21:13) Po porodu dcery jsem porodní asistentku stále "obtěžovala"s tím,že mi není dobře,bolí mě záda,chce se mi zvracet a pod.Odbývala mě slovy,že tyhle stavy jsou normální,že si myslela,že budu víc statečná a otevřela na mě okno.Pak mě převezli na pokoj,kde jsem už upadala do jakési mdloby,jen se mnou cloumala zimnice a strašně mě bolelo šití.Nakonec přišla sestra,která mě prohlédla,odvedla do sprchy,kde jsem dost krvácela.Pak si pamatuju,že mi odnesli holčičku z pokoje pryč,mě odvezli na sál,že to bude jen malý zákrok.Ještě jsem prosila doktora,aby mě neuspával,hrozně jsem se bála,že umřu....takový divný a studený pocit. Probudila jsem se za 4 hodiny na aro.Všichni se před manželem "křižovali",že mě zachránili na poslední chvíli.Podrobnosti vynechám.Ale také moc děkuji dárcům krve,"vytáhla"jsem jim tam 7 pytlíčků. Naší holčičku jsem viděla za(dlouhých) pět dní.Neskutečně dojemný jsou fotky,které manžel fotil,když se na ní byl podívat se starším synem a mým taťkou.Nejde přehlédnout ten výraz,který ti tři chlapi mají v očích...na jednu stranu tu velikou radost z narození miminka,na druhou stranu ten smutek...co bude dál. Zvládli jsme to.Jen hodně dlouho v nás zůstal ten divný pocit podivné bezmoci(nebo jak to popsat). Takže všem maminkám(které porod teprve čeká) přeju,ať je nic podobného nepotká a vše zvládnou ve zdraví.
|
Kudátko+3 |
|
(23.1.2011 16:33:27) to je sila, preji mooooooooooc stesti. Me taky po druhem porodu krisili, ale me zapadl jazyk. Hodne zdravicka.
|
Petra+Petřík2+Kubík14 |
|
(23.1.2011 23:33:48) milá Janičko,hodně zdraví miminku i Tobě,já jsem si svého druhého chlapečka pochovala až po měsíci a půl,ale také vše nakonec dopadlo dobře....ještě jednou hodně zdraví....
|
|
|
Verča+Toník 10/06 | •
|
(23.1.2011 23:16:28) Já si taky prožila nepříjejnosti u porodu. Pro nepostupující porod mě po cca 30 hodinách vzali na císaře. Tam pak zjistili, že mám ještě k tomu placentu vrostlou do dělohy. Aby mi zachránili krk a já nevykrvácela, museli mi dělohu amputovat, takže žádné další dětičky :-( A to jsem si vždycky říkala, že jedináčka nikdy! Náš malý je v pohodě (čeká nás už 1.třída), jen je mi vždycky líto, když se ptá jestli by taky mohl mít bratříčka nebo sestřičku a já ho musím zklamat. Sice mám jen jednoho klučinu, ale jsem tu s ním a se svým drahým manželem
|
Ivatema |
|
(27.1.2011 17:31:03) Gratuluji autorce k přežití a že vše zvládla-to si pak člověk jinak váží péče lékařů a lidského "pokroku".(Já si lékařů vážím z jiného soudku-mám dceru po operaci srdce a co všechno umí lékaři "opravit"....
|
|
Zejm |
|
(10.2.2011 13:55:29) Ale vždyť nemusíte mít jedináčka! Na světě je dětí, které čekají na mámu s tátou Také už nemám dělohu a mám třetí holčičku. A je to nádherné!!!
|
|
|
|