Názory k článku Starost o prázdninový čas

Máme podobný názor, ale absolutně se míjíme, takže končím diskusi, jelikož jsem zas narazila na někoho, kdo vytrhuje z kontextu, slovíčkaří a trvá na své pravdě, aniž by se zamyslel nad tím, jak to myslí ten druhý... Nevadí

Že by děti měly víc lítat venku, je sice možná pravda, ale musí na to být podmínky. Já se přiznám, že děti kolem 10 a výše let docela chápu, že sedí doma. V době, kdy v tomto věku byla starší dcera, bylo u nás několik hřišť, kde se dala hrát vybíjená a podobné hry. Mladší dceři je 10 let. Místo, kde bydlíme, se změnilo k nepoznání. Postavilo se kdeco, ale hřiště se zrušily. Všude kolem jsou hřiště vhodná akorát tak pro prťata (píseček, skluzavky, houpačky). Žádné hřiště určené pro míčové hry. Takové nejbližší hřiště je 5 zastávek autobusem od nás a doslova se tam na něj stojí fronta.
Taky máme poblíž les, starší dcera tam chodila běžně s kamarádkou venčit psa. I ten les se změnil, sídlí v něm feťáci, mladší dcera tam nechodí a má i zakázáno chodit.
My máme to štěstí, že máme RD, takže může blbnout aspoň na zahradě. Ale co děti s paneláku?
Já se dětem z města vážně ani trošku nedivím, že nechodí ven a sedí u PC. Vždyť co by taky venku dělaly? Mají chodit dělat bábovičky z prckama, procházet se podél silnice?

Binturong, píšete "Děti nevědí, co je pro ně dobré". To je ale klišé jak vrata!

To si zřejmě myslí každá generace rodičů. Nicméně v každé generaci je to právě na těch dětech, aby zjistily, co je pro ně dobré, většinou metodou pokus-omyl a vyzkoušením toho, co rodiče považují za tak drtivě špatné.

Samozřejmě si nemyslím, že našim dětem postačí virtuální svět. Ale jsem přesvědčená o tom, že doba "lítat s partou kamarádů" a "hrát fotbal za barákem" je prostě pryč a nemá smysl nad tím brečet. (PS: Výjimky určitě existují). Nastupuje jiná doba, ve které svět na síti a internetové komunkační dovednosti hrají klíčovou úlohu. A na nás rodičích je, abychom dětem do tohoto světa pomohli, aby se z nich nestali, jak píšete, "sociální dementi, popř. závislí... aby to nebyla výhradní životní náplň". Toť Vaše slova. Ale přece jim nepomůžu tím, že jim zakážu PC a pošlu je s mičudou před barák? Takže jen zopakuji to, co jsem už psala několikrát, doba je JINÁ, a my musíme její zákonitosti RESPEKTOVAT.

Btw., co je pro vás "nesvobodně" a "omezeně"? Když si každé ráno zapnete rodinku, je to omezení vaší svobody, nebo ne?

poslední dobou tady potkávám samé spřízněné duše! :) Díky za naději v budoucnost dospělých ;)

Markéto - netýká se to všech, pochopitelně existují i normální dětské děti, ale jsou dost v menšině a většina je zpravidla dřív nebo později strhne s sebou, takže těch opravdu "skalních" dětí zůstává málo...
Já to bohužel vidím i na příkladu mně blízkých dětí.
Kamarádky kluk si na hřišti nehraje - chce s námi sedět na lavičce a vyžaduje zábavu, jinak prudí. Pokud na hřiště či na písek, pak jedině s mámou.
Jsem v Praze jednou za uherák, ale s kamarádkou (s níž se známe od 2 let a nikdy jsme nepotřebovaly ke hraní dospělé, když jsme byly spolu) si nepokecám, jelikož vytáhne kluka ze školky, kde je neustále organizován a baven a najednou neví, "co s načatým večerem."
Na hřišti má kamarády ze školky, ale s těmi si jednotlivě hraji JEJICH RODIČE!!!, takže se on sám stydí a celý obrázek dokresluje babička plácající přes ruku cca 4leté dítě a spílající mu slovy: "To si nemůžeš hrát, Davídku, s těma cizíma klukama, oni by ti rozbili ten tvůj vláček"
Podobně jsou na tom děti mé sestry.
Samosebou, že si chvíli hrát vydrží, ale nebaví je to dlouho, nemají dost fantazie např. "na topiče" (teda oni na topiče nemají zatím ani věk, ale na jiné hry ano)