Názory k článku Maminko, proč piješ?

petro, tvoje mama neni nikdy strizliva, proto k ni vase prosby nedolehnou.. zazila jsem to taky, bylo to vsechno marny, dokonce ani kdyz se mi narodil syn, tak neprestala.. marny, marny, marny, vubec to nevnimala, na nicem nezalezelo.. jednoho dne zkolabovala na ceste do obchodu, asi mela nejakou virozu, ktera v kombinaci se zdevastovanym telem byla silnejsi... mamku dovezli do nemocnice, prosla abstakem a za 4 dny se rozhodla, ze se pujde lecit.. do te doby to vubec nemelo cenu.. zustala ale otazka: "co se vztahem?" nicilo nam to zivot moc dlouho, vztahy jsou pokriveny, prevlada nastvanost.. mamu sice v lecbe podporujeme, ale je to slozity...
kamaradka psycholozka mi dlouha leta radila, ze mame spis pracovat na vzajemnem vzahu, nez nutit mamku do leceni.. ale je to hodne tezky

to jo,souhlasím,člověk je odolnější a ví,že si musí vždy poradit sám,nefňuká,bojuje.Naučeno z dětství.Je mi líto,že jsme neměli bezstarostný život,který k dětství patří.

máma mi taky ukradla dětství,byla denně v lihu a dodnes tomu není jinak.Měla těžké dětství,babička s dědou byli diplomati,nadělali si 6dětí a pak aby se mohli věnovat svým pracovním povinnostem ve světě,vrazili děti do internátu-něco jako dětský domov.Myslím,že děti takto poznamenané pak sami vytvářejí nefunkční rodiny.Máma byla vlastně průserář.Ve dvaceti se z Prahy vdala na Moravu,jedno dítě,jeden partner,ten ji nechal,druhé dítě,druhý partner-můj otec,třetí dítě adoptovaný rom.Rodina nějakou dobu fungovala,ale máma dodělávala univerzitu,hrála ligu a měla tři děti bez hlídání.Do toho se zamilovala a rozbila rodinu.Všichni jsme zůstali u táty,bylo nám ho líto.Ten to nikdy nerozdýchal.Od té doby oba chlastali,táta toho pak ale nechal,měl nás,máma svou lásku neopustila,i když věděla,že zůstaneme u otce,možná nevěřila,že to soud dopustí.Celé rozvodové řízení trvalo 2roky a od té doby,dnes je to už 30let,máma pravidelně každý den chlastá a myslí si,že to má pod kontrolou.Nikdy jsme ji nemohli dát hlídat děti,protože jsme nevěděli v jakém ji najdem stavu.Žije za minimální důchod,není bez domova,ale opravdu tak vypadá.byla by moc hezká,vzdělaná,takhle je to chátrající troska.Už 30let je mi z ní nanic.Závidím všem,co mají normální rodiče.Mé dětství skončilo v 11letech.
Máma je pořád ožralá a táta v psychické smrti už 30let.Njehorší,že si to máma nepřizná,dokáže do očí tvrdit,že nepila a přitom se bulat.Ci s ní chcete dělat?Na léčení?Ona přece nepije.Už jsme s tím smířeni a vlastně ji máme rádi jen jaksi z musu,že se to asi patří.Svou rodinu mám naštěstí na druhý pokus(první muž alkoholik)báječnou a šťastnou.

Toto je úžasný nápad,což můžu x-letech pití mého otce posoudit. To dno je u každého jiné, vždy, když jsme si mysleli, že už nemůže klesnout více, tak jsme byli vyvedeni z omylu. Vypěstoval si alkoholickou epilepsii, což znamená, že když má absťák druhý den, tak dostane epileptický záchvat. Několikrát jako důsledek záchvatu byl těžký úraz. No, nevím jakto, ale teď je otec v protialkoholní léčebně a je vzor všech tamních pacientů, snad mu to vydží i v civilu. Podotýkám, že nepřestal pít kvůli svým děte, vnukům, manželce, domu který postavil, zdraví, ale kvůli kolegům a kamarádům v práci.Snad svého otce už nebudu muset natáčet na video, ale díky za nápad.

taky mam nakonec pozitivni zkusenost...a jsem za to moooc rada a mama mi je nakonec velice blizkym clovekem a mooooc si ji vazim
A obdivuji ji,ze to zvladla prekonat,ikdyz odpustit ji nebylo jednoduchy a rozhodne to nebylo hned.
Ale mame to za sebou a nakonec to beru jako velikou zkusenost do zivota