Názory k článku Maminko, proč piješ?

U nás to bylo trochu podobně.Na omluvu své mamky musím říct,že byla v hrozně těžké situaci.Měla 3 holky v pubertě ve věku 15,13 a 12 let+bráchu mimino.Taťka odjel,protože byl v hrozných dluzích(ale ne kvůli alkoholu)a ona tady zůstala sama.Měla na starost invalidního dědu + pradědečky ve věku kolem 85 let.
Těch pár let do mých asi 19 let bylo peklo...Měli jsme hrozně málo peněz,o bráchu jsme se staraly my.Když měly sestry problém,řešila jsem to já.Mamka pila každý den.Bývala pak docela agresivní a bila nás.
Já jsem se jí docela brzo postavila a ségry jsem prostě bít nenechala.Hned po maturitě jsem se odstěhovala a ségra hned po 18.šla bydlet ke mě.
Chápu její těžkou situaci,ale nechápu,proč to řešila takhle.Kdyby se místo křiku a násilí spíš pokusila s námi vyjít...bylo by to lepší i pro ni.
Nakonec to dopadlo dobře.Vycházíme spolu super.Mamka dnes pracuje,dodělává si školu a pije jen příležitostně.Myslím si,že nebyla v takovém stupni závislosti,aby bez toho nemohla být..

to je bezva nápad,dík

Tvá sestra je na tom stejně jako tvá matka i ona musí pocítit ztrátu.

Můj otec byl alkoholik,bylo to hrozné jako dítě jsem s tím nedokázala nic udělat,daleko horší bylo mé zjištění,že moje dcera bere drogy.
Musela tvrdě pocítit ztrátu své rodiny,hrozilo zbavení svéprávnosti,jen tak její myšlení začalo fungovat jinak.
Jsem ráda že jsem dokázala své dceři házet klacky pod nohy,bylo to jediné co jí mohlo zachránit jestli by se to mělo někdy opakovat udělám to zas.
Je to jediná cesta jak pomoci takto postiženým lidem.
Modlím se za všchny postižené a jejich rodiny.

Petro, je hrozné číst o tom, jaké jsi měla ukradené dětství a jak člověk, který by měl být dítěti nejbližší se naopak vzdaluje.Částečně to znám, u nás pil tatínek-ne od mého dětství,ale v pubertě a teď v dospělosti to možná i vnímám daleko víc.Naštěstí mám úžesnou maminku, která dala tatínkovi nejednu šanci začít znovu (i když po tom, co všechno jí dělal, bych už byla já dávno rozvedená).10 let pití a konečně sám od sebe, po tom, co si uvědomil, že všechny ztrácí se šel léčit.Stačilo půl roku doma a spadl do toho znovu.Teď je po druhém léčení už rok a zatím se drží.Narodil se mu vysnění vnuk (úplně první) a pořídili si s maminkou psa,aby nebyl doma sám a měl se o koho start.
Proto ti ale nepíšu, chtěla jsem ti říct, že určitě aspoň trochu vím, jak se cítíš, pokud maminka se sebou něco neudělá a skončí na ulici bez domova.Určitě se nesmíš vinit.Ty ani sestra za nic nemůžete.Udělaly jste maximum pro její dobro.Ona je dospělá,zodpovědná sama za sebe a pokud ví o možnosti léčit se,zná důsledky, pokud to neudělá,je vše jen a jen na ní.Ty i sestra máte svoji rodinu a ta je teď pro vás ta nejdůležitější na světě.Ani maminka nemá právo vám ji jakýmkoli způsobem ničit (zabývaly jsme se tím u mého tatínka a vím, že tohle si myslet a brát to tak není nic špatného).Je to hrozný pocit, vědět,že i přes veškerou snahu skončí maminka na ulici a třeba ji i tak vídat, ale musíte se se sestrou s tímto smířit a vyrovnat.Dokud jste bydlely všechny spolu, staraly jste se o ni i o sebe navzájem.Odešly jste ale, abyste měly svoje rodiny, svůj nový život a oni vás potřebují.Proto je čas jít dál, s nimi. Zdá se, že mamince už není pomoci a je na vás, abyste se s tím vyrovnaly.
Držím palce, ať máte zbytek života klidný a krásný.