Názory k článku Kdo nepatří do zvláštní školy

Plně souhlasím s názorem autorky článku, její popis současné situace je naprosto přesný. I já pracuji s dětmi ve zmiňované škole, takže celou situaci znám . Na praktických školách vůbec nejde o to, jakého původu naše děti jsou, ale o to, že potřebují individuální přístup učitele, což na běžných základkách opravdu nejde. Doufám, že se naši politici vzpamatují včas a za krátkou dobu nezničí vše, co se tady za více než sto let vybudovalo a fungovalo a stále funguje na špičkové úrovni, což uznávají i ve světě. Právě se touto situací zabývám podrobně, protože mě celá situace mrzí. Rozhodla jsem se, že o tomto problému napíši rigorózní práci, která se bude zabývat právě rušením praktických škol a integrací dětí. Proto budu velice vděčná za diskuzi týkající se právě tohoto tématu.Soňa

Dobrý den všem,
chtěla bych reagovat na článek. Jsem matkou "problémového syna" - syn odmítá pracovat, když mu něco nejde, má poruchu soustředění, občas se vztekne. Vím, že je to pro učitelku i spolužáky mnohdy obtížné, nicméně budu autorce trošku oponovat: většina těchto dětí nejsou podprůměrně inteligentní, právě naopak. Syn vykazuje nadprůměrné IQ, pokud pracuje, velmi rychle chápe a má velmi dobré známky, bohužel, má odchylky od tabulkového chování. Spolupracujeme s PPP - závěry veškeré žádné, chodíme na psychiatrii - kde má syn medikaci na ADHD a na arteterapii, kde jsme naopak byli upozorněni, ať z něj neděláme blázna, že s medikací opatrně, ty děti se pak škatulkují samy, že syn je jedinečný a že se doktorovi líbí, že bohužel na takové lidi není moc školský systém ani společnost připravena, nicméně ať si vážíme jeho jedinečnosti, a že nejde s davem jako ovce. Vím, že pro učitele je snažší učit děti, které jsou stejné,plně respektují řád a ničím se nevymikají, náš syn, bohužel, se nemůže sladit se svými vrstevníky, neb je úplně někde jinde a má v tomto věku již pubertu. Věřím, že z toho vyroste, už nyní vidím rok od roku zlepšení, a že se nenechá zdeptat a vše to zvládne bez depresí - samozřejmě, že výchova je důsledná jak jen to jde a je usměrňován. Otázka je, kam s takovými dětmi - to není ani pro zvláštní ani pro standardní zš...poraďte. Za případné hrubice se omlouvám

NO, já sice ve spec.školství pracuji, resp.pracovala -jsem teď 4.rokem na MD, ale můžu říci, že v dnešní době nejsou děti v bývalých Zvláštních školách právě díky tomu, že si je běžné ZŠ ponechávají. Dnes se totiž na děti ve školství nepohlíží jako na děti, které se mají něco naučit, ale spíše na zdroj financí, které příjdou od státu.
No a k těm častým prázdninám...jediná věc: běžte si v dnešní době stoupnout před tabuli a budete ráda za každou volnou chvilku. Ono to není jen 45 min., ale minimálně do 13,30hod v kuse a posléze vymýšlení učiva na další den (resp.jak to podat,aby to děti bavilo a něco si z toho i odnesly), vyrábění materiálů a pracovních listů,...

M\slím, že se debata posunula někam jinam. Na speciální školu nepatří děti pomalejší, průměrné nebo slabě podprůměrné, pokid tedy mají dobré zázemí. Myslím že vyjádření, že výuku zpomalují a ty nejlepší pak mají nedostatky u přijímaček na gymnázium, není tak úplně akceptovatelné. Na gymnázium patří nadprůměrné děti, a pokud jsou požadavky pro přijetí náročné, není povinností škooly v rámci běžné výuky tyto děti připravit. Ještě si dovedu představit, že učitel zadává náročnější úlohy, ale nemůžeme chtít, aby ty průměrné děti byly přetěžovány, protože ty nadprůměrné chtějí na gymnázium. Chodila jsem do třídy na prvním stupni se čtyřkaři, při vyučování jsem si hrála s panenkami, proplouvala se samými jedničkami bez sebemenší přípravy. Na osmileté gymnázium jsem se ale také dostala bez sebemenší přípravy, dokonce jsem byla z přihlášených 120 mezi prvními. Aby vaše požadavky neznevýhodňovaly ty průměrné děti, které na základní školu patří.

Taky o tom něco málo vím.
Jenom bych to nezobecňovala jenom pod pojem "tmavé děti". Ono se to týká i těch našich bílých, ale prostě trochu pomalejších.

Já se tomuhle posmívala, neb starší dcera měla ve třídě jen jednu holčičku, která "zdržovala". A navíc dcera, byla vždycky aktivní, soutěživá, já měla spoustu času a tak jsme všechno doma dohnali (pro přijímačky) a v 6 třídě vypadla k naší radosti na gympl.

Bývá zvykem, když někdo něco přehlíží, ono se mu to vrátí. A tak se mi tenhle problém vrátil u mladší dcery. První dvě třídy super (bylo jich málo ve třídě), to co bylo výhoda se stalo nevýhodou neb, další příchozí vrtevníky dávají automaticky k nim. Jsou to 3 děti u kterých se při třídních schůzkách objevují "vyjádření z poradny" a jedno přistěhování ze zahraničí, takže problém z češtinou - žádný róm! Má dcera je zvláštní povaha a s těmi slabšími se kamarádí a vstřebává jejich názory (nejen k učivu)
Co dodat, všichni děláme co můžeme, učitelé i já (je super, když se k vám cizí dítě nastěhuje a odmítá se vrátit domů a navíc ho rodiče ani neshání) - ono se to tak nějak zvládne, to víme všichni.
Zůstává otázka: nebylo by těmhle dětem lépe jinde? ta ještě jde. Průšvih je když se začnete prát: kde by bylo moje dítě, kdyby tam tyhle děti nebyly?

My budem přecházet na jinou školu, je otázka zda to bude lepší. Vážně mi totiž vadí, když musíme učit jiné děti přes to naše, že učit se je důležité (kdysi to naše dcera brala automaticky), rodina je máma a táta (jedna návštěvnice si nemohla vybavit kdo je její mamka), je nutné se mýt (vši!!)