Názory k článku Kdo nepatří do zvláštní školy

100%souhlasím

Tak bych řekla, že paní Jája docela ví, o čem píše... Když někdo řekne např. "Češi jsou srabi", je to O.K., ale proboha, hlavně ani křivého slůvka o Romech... (nedejbože, aby někdo vyslovil zakázané slovo "Cikán", to je snad horší, než namalovat hákový kříž). Že by těm antirasistkám ještě žádný z nich nic neukradl? Možná měly to štěstí, že s žádným z nich nechodily do třídy a v tramvaji buď včas vystoupily, nebo žijí někde, kde Romů moc není, nebo jezdí autem. Anebo své věci vydaly dobrovolně s pocitem, že pomáhají utlašované menšině

Učím na soukromé základní škole, na druhém stupni. Naše škola je úplně normální, pan ředitel jen chtěl některé věci dělat jinak. Dbáme na úzkou spolupráci s rodiči, počet dětí ve třídě je stanoven na max 15. Integrujeme ledasjaké děti, zatím jsoou hlavně na prvním stupni. Máme tam děti s autismem, s lehkou mentální retardací, samozřejmě děti s poruchami učení a chování. Velká část dětí u nás na druhém stupni pochází z rozvrácených rodin, žijí jen s jedním z rodičů, často s otcem a přišly k nám ze základních škol, kde měly problém s učením nebo chováním. Vzhlledem k nízkému počtu dětí ve třídě to docela zvládáme,na prvním stupni mají asi tři děti asistentku. Přesto si myslím, že i u nás jsou děti, kterým by se v praktické škole dostalo lepší péče. My můžeme v rámci třídy ty děti vzdělávat podle individuálního plánu výuky, podle učebnic pro speciální nebo praktické školy. Ale nemůžeme jim nabídnou širokou paletu pracovních činností, protože ony se budou muset živit rukama. Moje švagrová absolvovala zvláštní školu a vím, že měla množství pracovních činností od pletení po vaření a péči o dítě. Dítě má potom z čeho vybírat při výběru učiliště, protože ty práce vyzkoušelo. na to ale ani my nemáme peníze a pedagogy, ani odpovídající zázemí. Nevím jestli jsem napsala vše dost srozumitelně. Závěr je takový.
integrace ano, ALE pouze v malém počtu dětí a pokud možno s asistentkou. Dále podle individuality dítěte a finanční situace školy. Takže je jasné, že jen málokterá státní základní škola tohle může nabídnout.
Už dlouho mám v hlavě model: Všechny děti v běžné škole, na hlavní předměty (matematika, český jazyk) rozdělené podle schopností, některé budou mít chemii,, některé 5 hodin pracovních činností. No a cvičit, malovat, obědvat a tak mohou společně. Vše záleží hlavně na financích a na ochotě všech zúčastněných.

štěpánko,
tak pamatuju si na jeho paní učitelku ve školce, když mu byly tak 4 roky:
"Víte, on mi váš syn vypráví o zvířatech, který si musím najít v encyklopedii, že opravdu existujou, protože jsem o nich nikdy v životě neslyšela."
Dobrá byla taky historka z potápěčskýho obchodu. Stejný věk. Byli jsme tam s jednou trochu střelenou známou a ta povídá prodavači: "Tohle dítě zná všechny mořský potvory!" Prodavač se samozřejmě tvářil dosti nevěřícně, tak posadil kluka na pult a na PC mu pouštěl obrázky ze svýho potápění. Chlapec fakt poznal všechny.
Knížek o přírodě, moři a paleontologii máme doma asi tak sto. Naposled jsme kupovali Atlas vyhynulých savců. Bohužel samostatné čtení ho nebaví, pořád chce, abych mu četla já. Nemám nic proti smilodonovi ani deinotheriu, ale každej den o nich slyšet nemusím.
No... jsem fakt zvědavá, jak to bude pokračovat. Zatím ho to drží pátý rok a nevypadá, že by s tím měl v úmyslu přestat.

Binturong, mám podobný zážitek ze 3.třídy. Přestěhovali jsme se a já začala s cizími dětmi v nové třídě. Bylo nás asi 5 "přistěhovalců" - učitelka nás separovaně usadila do zadního kouta a oslovala nás opravdu - přistěhovalec, někdy blbec, takže opravdu k navázání kontaktů s dětmi mohutně přispěli.
Naštěstí jsem byla pravý opak mých dětí a doma jsem řekla naprosto všechno, zvládla jsem to i včetně intonace učitelky. Táta si s ní šel pohovořit, takže tu napodobenou intonaci konstatoval on. Do týdne od jeho setkání s učitelkou jsem chodila na jinou školu, kde učila moje máma. To tedy taky nebylo zrovna ideální, ale aspoň měli dohled nad tím, kdo mě učí. Ona tenkrát nebylo vůbec snadné změnit školu.
V 7.a 8. třídě byla máma bohužel ve sporu s novou ředitelkou školy, takže myslím, že jsem byla jediné dítě v tehdejší ČSSR, které mělo 2 posudky na SŠ - jeden, ze kterého jsem vyšla jako naprostý debil, nevhodný i ke studiu na učňáku bez maturity od ředitelky. Druhý byl objektivní - od třídní. Když se toho naši zcela náhodou domákli (zástupkyně, která posílala přihlášky s posudkem na SŠ), udělal táta takové čóro móro na školském odboru, na inspekci a všude možně, že ředitelka dovezla mojí přihlášku na vybraný gympl osobně s posudkem od třídní.
Je velmi smutné, že se takové excesy stávají i dnes. Blbci a zlí lidé jsou bohužel vždy a všude, bez ohledu na pracovní prostředí a režim....