Názory k článku S úsměvem jde všechno líp

Insulo, chápu. I když si o sobě myslím, že jsem hodně empatická, tak je mi jasné, že na 100% se do kůže jiného člověka vžít neumím a nemůžu. A hlavně že do situace jiných lidí nikdy na 100% nevidím. Proto když mám pocit, že někdo uvítá moji radu, tak ji nabídnu, ale každý se musí rozhodnout sám za sebe, jak se nakonec zachová. On kolikrát člověk svým jednáním překvapí i sám sebe. Nehledě na to, že bojovnost je velmi relativní pojem - někdy to znamená snahu vztah udržet a jindy ho zase ukončit. Ať se rozhodneš jakkoli, tak Ti přeju, abys byla šťastná Ty i Tvoje děti.

Insulo, cítím to stejně, také patřím k tomu typu lidí, kteří si o svém trápení potřebují popovídat. To je přesně důvod, proč na Tvé příspěvky reaguju, mám pocit, že když tu o svých problémech mluvíš, tak Tě to někam posouvá a pomáhá Ti to. A jsem ráda, že těch reakcí tu máš tolik a že jsou většinou hezké.

Jsem netušila, že takovou nevinou větou spustím takovou lavinu.
Pro nick Marko (doufám, že jsem to nespletla) slibuju, že už "fňukat" nebudu. I když tento nick neznám. Nebo se za ním monžná skrývá někdo, kdo neměl odvahu přihlásit se pod tou "pravou" identitou.
Díky všem za podporu. Myslím, že svěřené "trápení" je poloviční trápení. Alespoň u mě to funguje.

Ač nealkoholické víno mi nechutná, svařák je z něj dobrý.

Taktéž jsem nedávno nevydala hlásku, taky jsem učitelka. Kurýrovala jsem se mimo jiné svařeným vínm s medem, přičemž jsem pociťovala obzvláštní blahodárné léčivé účinky Doporučuji . Jinak manžel komentoval moji nemluvnost slovy "není to špatný"...