Názory k článku Co děláte, když dítě nechce jíst?

Nezlobte se, ale když tady čtu o dětech vyrůstajících na rohlících a suchých těstovinách, navíc s názory že se to s jídlem dneska přehání, běhá mi mráz po zádech. Přeci správné stravování je základ správného vývoje, maminky které se utvrzují v názoru "že mu to asi stačí" jsou dost nezodpovědné. Ale to asi nemusím psát, to každý ví. Na prcka se musí chytře, do toho, co jí, postupně přimíchávat nové a nové chutě, pomalu, ale nesmiřovat se s neúspěchem. S nezdravými potravinami je to těžké, protože když jsme v mateřském centru a maminky dají "do placu" tyčinky ať si děti berou, těžko můžu tomu svému vysvětlit, že nemůže :((( takže beru i nezdravé, ale nesmí být v žádném případě náhražkou kvalitního jídla. Kluci mi u jídla taky někdy blbli, ale nikdy jsem to nevzdala a nesmířila se s životem na sucharech..... myslím, že od prvních příkrmů je nutné zavést režim, ve stejnou dobu každý den dávat jídlo dle denní doby, v židličce a v klidu (žádný lítání za prckem se lžičkou), tempem které zvládat, nespěchat, prcek nesmí být unavený/přetažený. Zrušit noční pití/mlíkování, pojídání. V noci se spí a nejí!!!!!!!!!! Stravu pokud možno domácí a postupně přidávat ke známým chutím ty nové (děti jsou konzervy a nové odmítají aniž by ho kdy ochutnaly, taky to dobře znám....) ale nekompromisně trvat na tom, že pokud se nenají v poledne, nedávat nic kromě pití, žádné náhražky které mu chutnají a stejné jídlo nabídnout s mírnou obměnou později (nechce zeleninovou polévku? zamíchala bych jí do bramborové kaše kterou má dítě rádo). To se mi osvědčilo. Nikdy do jídla nenutit !!!!! A pokud možno, baštit společně celá rodina, bez hraček a blbnutí. Myslím, že na začátcích a správných návycích hodně záleží. JO A PAMATUJTE, ŽÁDNÉ DÍTĚ DOBROVOLNĚ HLADY NEUMŘE. Pěkné vánoce plné spokojených bříšek.

No, těm holkám, které už se těší, jak se nejedlík v pubertě "rozežere", nechci brát iluze, ale můj švagr se v jídle rýpe dodnes a to mu v lednu bude 23 let. Tchýně se ho od pradávna snaží vykrmit, mimo jiné i domácími vejci, přestože mají dědičně vysoký cholestrol (po otci můj manžel i druhý švagr, "malinkému" ho raději nikdy změřit nenechali, nechápu). Kdž snědl v pubertě dva knedlíky, to už bylo považováno za úspěch, předtím jsem ho nezažila. Dodnes moje pětiletá dcera a pomalu i dvouletý syn snědí zhruba stejnou nebo větší porci co on. Vybíravý snad ani není, ale možná mu jen maminka vaří jen to, co má rád, nevím, jsou od nás 120 km.
Mě děti jedí výborně a naprosto všechno, ze svého okolí vídám spíše horší jedlíky, tak si asi můžu gratulovat. Vím, že mám štěstí, že to není moc moje zásluha. Řečem o nabízení pouze kvalitního a zdravého jídla jsem se srdečně zasmála. Pisatelka(y) mají prostě jen štěstí, tak jako já.
Marcela

Chvili jsem Karkulko myslela, ze popisujete moji triletou dceru.... Do cca dvou let a dvou mesicu ochutnala cokoliv, jedla krasne i ovoce a zeleninu, treba boruvky, maliny, merunky, ochutnala kedlubnu, redkvicky....Ale pak se neco zlomilo, cert vi co a prestala jist skoro vsechno a co je horsi, za zadnou cenu nechce zkusit nic noveho, takze jeji jidelnicek je zhruba takovy: rano Nutrilon a nejake pecivo, dopoledne nesvaci, k obedu ma nejradsi testoviny, je ochotna pozrit knedliky, omacky ma rada, nedavno jsme ji presvedcili, ze br.kase je taky jedla. Maso temer uplne odmita. K svacine je ochotna jist pouze jeden druh jogurtu, pripadne presnidavku, sem tam jablko. Asi dvakrat byla ochotna jist banan. K veceri pecivo, zasadne suche, hlavne nic nemazat, mrkev, okurka, eidam. Vic nic. Ma to jednu vyhodu, absolutne ji nezajimaji bonbony, lizatka, dorty. Cokoladu ma rada. Ted v prosinci samo dostala adventni kalendar, ale okynko dostane jen kdyz cely den dobre ji a od rana je ji to opakovano celkem to funguje. Jo a taky malo pije a neexistuje nastroj jak ji primet, i kdyz uz davno pije stavu, s vodou nas poslala k sipku...Ze nemam obezni dite je sice fajn, ale jednak k tomu nema sklony ani geneticke predpoklady a za druhe roste pomaleji nez driv, jestli je to stavkovanim v jidle nevim, ale casove to odpovida...

Moje dcera prestala jíst kdyz jí bylo 14 dní. Ne den ze dne, ale z jednoho kojení na druhé, odmítala prso, odmítala mléko po lzicce, odmítala odstríkané mléko do flasky....hruza. Zkrátím to, po nekolika dnech na caji a svarené vode se solí a cukrem (ve stejném pomeru jako je v tele = recept z pohotovosti) dostala susené mléko. První flasku vypila bez protestu, druhou vypila do pulky....proste po 3 dnech opet nejedla a skoncila na caji a prevarené vode. DOstala nové susené mléko od jiného výrobce a tak to slo do kola dokud jí nebylo 7 mesícu. A zacali jsme s kasemi. Vzdycky kdyz dostala nové jídlo tak jedla, jakmile se jí pokrm nebo mléko "okoukalo" tak nejedla. Jinak byla zdravá, aktivní, lezla v 6 mesících, chodila sama od 11 mesícu a v roce vázila 7 kg. Dalsí pulrok byla ziva banánama a jogurtama - to bylo jediný co jedla, ale stylem pul banánu k snídani a druhou pulku k veceri a 150ml jogurtu mezitím, zacala pít plnotucné mléko. Zkouseli jsme jí nechat vyhladovet stylem kdyz dostane hlad bude jíst (to jsme s miminem zkouset nemohli, ale pockali jsme az jí bylo pres rok). Vydrzela 3 dny nejíst, pouze pila, aniz to melo následky na její aktivitu, potom dostala prujem a dalsí den zacala zvracet nacez jsem do ní doslova narvala aspon kousek jídla (pár suchých spaget, trosku rýze apod) címz se prujem a zvracení zastavilo. Naucila jsme jí na ovoce a syrovou zeleninu, tím byla ziva, pak k tomu pribyly testoviny, rýzi jedla obcas, brambory (v jakékoliv podobe) nevzala do pusy. Cukrovinky nejedla nikdy. Ve skolkovém veku ráno snedla doma malou misku mysli nebo corn flaksu s mlékem a pak az vecerela, ve skolce do ní nikdo nic nedostal. Dneska je dceri 14,5 roku, merí 170cm, vází 35kg, snídá pul litru ovocného jogurtu, k obedu si s sebou nosí spoustu ovoce a zeleniny a mysli tycinku a vecer je donucena s námi poveceret aspon minimální porci. Ve svém zivote mela období, kdy se (na svoje pomery) cpala jedním jídlem, byl to treba celozrnný slunecnicový chléb s teplou pastikou, nebo masová omácka se spagetami a to mohla mít 3x denne. Nekdy toto období trvalo týden, jindy mesíc, ale vzdycky skoncilo a opet nejedla. Jeste dneska se obcas stane, ze jí bolí zaludek a je jí nevolno a kdyz se zacnu vyptávat, tak z ní vyleze, ze naposledy jedla vcera odpoledne 2 mrkve, takze jakoukoliv brísní nevolnost resím jídlem. Ona proste nemá hlad, ale kdyz se zapomene najíst tak je jí druhý den spatne a tretí den zvrací. Posledních pár roku je to uz OK, jenom jí nekolikrát denne pripomínám, aby aspon neco snedla, ale kdyz byla malá a hlavne v miminkovském veku to byl HOROR.

Matně si vzpomínám na období před sedmi lety, kdy mému tehdy ročnímu synkovi chutnalo úplně všechno, do dnes miluje ovoce a zeleninu, i když u oběda sebou občas plácne o zem a dělá, že je po něm, aby nemusel v té porci zdravé pochoutky pokračovat.
Ovšem jeho dva sourozenci...zrovna dnes jsem se už vztekala u stolu, kdy tříletý Miki ječel, že jídlo "nemá jád" a roční Dora se snažila vyvrtět z náručí. A to byly špagety s tvarohem a špenátem, docela normální jídlo, ne?Už si nevzpomínám, kdy jsem se v klidu najedla.Radu nemám, momentálně občas zatlačím na pilu a houknu, na starší to pomáhá a většinou se chytí, za malou občas běhám s jogurtem či nastrouhaným jablkem. Hrůza, před pár lety bych nad takovou matkou kroutila hlavou. Přeji sobě i všem podobně zasaženým hodně síly, o tu jde především.