Názory k článku Kojení - životní nutnost nebo možnost?

Bohužel jsem taky jedna z těch, co se nerozkojila, už v porodnici jsme měli problém s přisátím, cpali mi klobouček, pak byla malá na fototerapii, tam jí museli občas dát dudlík. Technika kojení správná, jen malá neuměla z prsu pít, a jak byla hladová, většinou mi rozkousala bradavky do krve, že krev byla všude po posteli. Ona jak nesála, mlíčko nebylo, ale to jsem nevěděla, když jsem viděla, jak hodinu, někdy i déle "saje". Po návratu z nemocnice jsme měli 14 dní doma řvoucí dítě, já myslela, jak jí dávám spoustu mlíčka a na váze jsme zjistili, že nepřibírá. Začali jsme dokrmovat a jeli koupit el. odsavačku. To už jsem měla na drátě laktační poradkyni, týden jsem odsávala mléko po hodině, trochu se vytvořilo, krmila jsem asi 14 dní injekční stříkačkou s fingertipem a na střídačku jsem jí zkoušela dávat prso. Problémy s přisátím nezmizely, ona to prostě neumí, teď po měsíci jsem jí dala lahev s větším průtokem, protože neumí pít ani z té novorozenecké savičky. Po mém mléku má hlad každé 2 hodiny, po UM každé 4 hodiny, v noci spí dlouho, je spokojená! S lahvičkama mám stejně práci, tak už jí i to UM dělám a přestala jsem řešit svoje kojení. Musím ale říct, že je to krásný pocit, ten kontakt s dcerou mi chybí a bude mě to asi pořád mrzet, ale nerozkojila jsem se a bohužel nemám ani tolik času, abych trávila půl dne odsáváním mléka, kdy si prso musím bolestivě mačkat, aby něco teklo. Radši ten čas strávím s miminkem venku nebo jen tak v posteli. Vzdala jsem to a dalším důvodem bylo to, že mám sama problém s výživou a dalo by se říct, že jím z 90% mléčné výrobky a to pro ni není vůbec dobré. Když jsem "kojila"(odsávala), nejedla jsem skoro nic, byla jsem unavená, vyčerpaná, neschopná si nachystat jídlo a hlavně jsem neměla k jídlu chuť, nervy pracovaly. Myslela jsem si, že kojení je "sranda", ale po měsíci snažení o něco nemožného vím, že to není jen tak. Kojící mamky obdivuju a závidím jim, ale nejsem dokonalá abych mohla mít všechno. K pomoci laktační poradkyně můžu říct jen veliké díky za podporu a za rady!

Dito já Vás opravdu nechápu. Kdo Vám dává právo někoho ODSUZOVAT jen proto, že nežije podle toho, jak se to zdá Vám správné? Vždyť to je naprostý nesmysl. Je každého věc jestli kojí, vaří atd. Vy si to dělejte, jak Vám to vyhovuje, ostatní si to budou dělat taky po svém, ale nikoho neodsuzujte. Kdyby jste jen vyjádřila svůj názor, neřeknu ani "á", ale Vaše vyjádření se slovem "odsuzuji" mne opravdu nadzvedlo ze židle, ačkoliv nepatřím do Vámi odepsané skupiny. Mějte se hezky a více tolerance by neuškodilo. Bára

Ahoj, článek Jiřinky, rozpoutal opravdu širokou debatu nad tímto tématem /potřebnou/. Sama upřednostňuji názor, že každá matka může kojit a velmi záleží na jejím ,,chtít", na chvíli se něčeho vzdát. Dceru 7/93 jsem kojila 14měsíců, při narození měla 1990kg a měsíc jsme byli v nemocnici /spolu/. Kojení šlo, i když podpora personálu byla velmi velmi mizerná a samozřejmě došlo i na krize. Syn 12/07 se narodil na 31.tt, měsíc jsme byli odloučeni, takže rozkojit byla velká řehole /bez jakékoli podpory zdrav.personálu/, ale šlo to. Zakoupení odstřikovačky, pravidlené vstávání i v noci, vydržet začátky kojení a naší synchronizace. Vydržet psychicky, kdy se nám pacholek při kojení dusil /nedokázal synchonizovat sání a dýchání, k tomu reflux/, takže každé kojení představovalo 10min hrůzy a děsu, co se zase bude dít. I to jsme překonali a nyní je mu téměř rok a stále kojíme. Pravda, na druhou stranu to je i řehole, závislot na sání, nemožnost se vzdálit na delší dobu, časté buzení / v noci/, a velmi dobrá odtučňovací kůra. Ale, jak se zpívá v písničce, už mi není lásko 20 let ....., tak člověk po všech peripetiích přehodnotí žebříček svých hodnot - no co, tak letos vynecháme plesy /ještě si jich užijeme/, oslavy pro jednou nebudou tak bujaré a kariéra - už jsem něco dokázala, ale tohle, to je už naposled.

Asi každá chápeme výraz "čas pro sebe" jinak. Já psala, že při kojení co hodinu, nemáš čas si ani vychutnat koupel nebo sprchu, nebo si alespoň chvilku odpočinout. Při kojení tě totiž skutečně nikdo nemůže zastoupit a při hodinových intervalech (myslím ve dne v noci) se z toho za chvilku stane dost nepříjemná povinnost.

Dito to chápu,taky se mě to nelíbí ,ale jedno nedokážu pochopit ,proč tím otravujete ty co mají jiný názor.Jestli si myslíte, že tím v nich probudíte lítost tak se mýlíte mají z Vás akorát srandu to mi věřte.Nemáte za potřeby s nimi o tom diskutovat,pokud ovšem nemáte pochybnosti a nepotřebujete přesvědčit sebe o správnosti svého chování.Věřím ,vám že je nemáte,tak proč?