Názory k článku Pojď mi trošku pomoct!

Hezký den všem-chtěla bych se připojit se svým názorem.Mám tu výhodu?,že mám naráz i ty malé děti,i ty puberťáky.S malýma to u nás zabere víc času,ale s těma většíma zase víc nervů.Vždy jsem je vedla a vedu k samostatnosti,uklízet se jim samozřejmě nechtělo- mě to taky příliž neuspokojuje,ale udělat se to musí-takže u malých nám zabírá VELKÝ PYTEL,který se přinese,když se nechce uklízet a hračky do něj vložené se rozdají dětem,které si je budou chtít uklízet.Zde je už v naší rodině velký rozdíl-půlku dětí toho poučí a bleskurychle si uklidí,-mé 1 a 3 dítě,číslo 2 a 4 se pak rádo rozdělí s chudými a toto je prostě nerozhází.Pak litují až později,že si nemají s čím hrát,ale v tom jsem důsledná a fakt stačí příště říct-že donesu ten pytel a rázem se zrychlí úklid.Tady si myslím,že je důležité to fakt dotáhnout do konce a ty hračky fakt někomu věnovat.Aspoň si vyčistíte domáctnost od přemíry věcí.
Horší je to s těmi puberťáky-tam je to o nastavení hranic a rozhovoru typu-FAkt mi vadí,že je tu takový binec,ukliď si to do třeba večera-ne ihned to v tomto věku fakt nefunguje.Pokud to není,tak zase není to, na čem jim záleží, třeba televize,popř zákaz počítače,možnost návštěvy discotéky-asi je to manipulace,ale funguje.Tyto zákazy trvají do doby,než je uklizeno.Důležité je neztratit nervy,nekřičet a už vůbec ne udělat to za ně.
Jsem matka,která své děti nebije-ty druhé dvě-dřív jsem to jinak neuměla,moc na ně nekřičí,ale prostě je v některých věcech důsledná-a funguje to-aspoň u nás.Samozřejmá je pochvala,povzbuzení a pozitivní motivace,hodně si povídáme a děti se mi docela dost svěřují.Teď se asi strhne vlna odporu-že u někoho to prostě nefunguje-jasně-každý je jiný,ale když začnete u sebe-děti vás budou napodobovat.Prostě pevné nervy a hlavně zdraví.M.

No já třeba generála nedělám. Mám jednoho syna, šest let. Do běžných domácích prací ho zapojuji průběžně a to jeho oblíbenou formou, hrajeme si pohádky.... Někdy je to Sněhurka - říká zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější a leští zrcadlo či utírá prach. Když vytírá schody tak dělá Popelku, když meje nádobí hledáme kouzelný hrneček z pohádky Hrnečku vař, s koštětem si hraje na čarodějnici. S mojí pomocí už vyžehlí i kapesníky a ručníky. To teda po něm zrovna nechci, ale tato činnost ho vždycky tak 10 minut baví a aspoň už pochopil, že je to docela náročné, aby věci byly řádně vyžehlené a už si nebere ze skříně své oblíbené tričko stylem, že zbytek končí zmuchlaný. Binec s hračkama moc často neřešíme, snad jen když mu přijdou kamarádi a mám pocit, že si nehrají účelově, ale spíš stylem VŠECHNY HRAČKY Z BEDEN A POLIC VEN )) TO je pravda, že pak uklízí nerad a musím mu pomoci ....

Žluťásku,
knížku RaR mám také. Je fajn, v mnohém pomůže a poradí, ale na naši malou je fakt krátká.... Budou jí za měsíc 4 roky a její argumentace se rovná argumentaci puberťáka..... Neustálý boj o moc. Je paličatá až hrůza. Pokud nechce ona sama, nepřesvědčíme ji. Pak už ale vyvstává otázka, jestli lámat její charakter nebo ne. S dcerou se "pereme", co funguje jednou, nefunguje už podruhé. Když nechce, nefungují ani prosby ani upozornění na nepřečtení pohádky... Asi si myslíte, že jsme neschopní rodiče, ale v tom případě je neschopná i naše psycholožka, kterou jsme vyhledali ) A jinak se mi potvrdilo, že jediný prohřešek proti důslednosti je pro nás ten největší průšvih....

U nás fungují slovíčka prosím a děkuju a pochvala, že syn je šikulka a velkej šikovnej kluk (jsou mu tři roky). Ale občas když nefunguje prosím, tak zahlásím, že mu nebudu všechno říkat 20x a že co nebude uklizený vyhazuju a v tu ránu synek kmitá jak o život, protože svoje hračky má rád a nechce o ně přijít :o). Myslím si, že někdy je třeba si dupnout, když dítě neposlechne, přece po jeho řádění nebudu po něm uklízet. Dneska tu měl návštěvu. Rozhrabali celý pokoj, návštěva se příliš k uklízení pokojíčku neměla, ale nakonec pomohla ...uklízela jsem s nima, protože jsou ještě malinký na to, aby uklidili v cukuletu všechno sami dva, ale největší podíl měli na úklidu děti. Jinak syna baví uklízet se mnou, takže po mě důležitě utírá prach, aby byl opravdu dobře utřenej a občas vezme do ruky i vysavač a pak přijde domů taťka, tak ho pochválím taťkovi v jeho přítomnosti a syn je spokojený, že chválíme :).

Ještě bych chtěla podotknout, že to, zda děti časem ztratí zájem o domácí práce hodně záleží na tom, jaký k nim sami máme vztah. Malé děti pomáhají rády, protože nerozlišují práci a zábavu. Kdo je toto naučí rozlišovat? My.
Pokud budeme domácí práce dělat s radostí a malé děti od nich neodhánět (protože by to pokazily...), možná jim ta radost z práce zůstane.