Názory k článku O dobrých lidech a spokojených dětech

Já žasnu, jak se z úplně normální a běžné věci dokáže udělat cosi téměř exotického. Jezdíme vlakem nejen do práce, ale i na výlety po celé republice už 45 let, nejdříve sami, pak s malými dětmi, většími dětmi, s malými vnoučaty, s většími vnoučaty, zkrátka tak jak život jde. Jen nechápu, co je na tom tak zvlášního, že se o tom musí psát. My jsme většinou vždy potkávali příjemné a a dobré lidi, ty nepříjemné bych spočítala na prstech jedné ruky. Ono holt stačí nebýt pohodlný, vylézt z té své ulity a svého auta, a pohybovat se mezi lidmi. Daniela

Moc krásný článek, měli jste opravdu štěstí na skvělé lidi, kteří byli ochotni vám pomoci. Naše rodina na kole jezdí, jen nemáme odvahu vydat se na takový výlet. Já jsem jednou jela vlakem za kamarádkou do Opavy, jela jsem první třídou, tašku přes rameno jako hrom, na nohách boty podobné kanadám na vysokém kramfleku (jsou velmi pohodlné). Najednou vlak zastavil a nebýt přítele jedné spolucestující, který běžel podél vlaku na konec (vagon první třídy byl poslední) a nevlít do vlaku, tak jsem ani nevěděla, že jsem v Ostravě kde jsem přestupovala na vlak do Opavy. Vlak zastavil asi dva km od nádraží, z okna to nebylo vidět. Ze schůdku to byl dobrý metr na zem, v těch botách a s tou taškou to bylo opravdu skvělý, málem jsem si zlomila nohu. Ta spolucestující ani nestihla vystoupit. A já jenom, viděla, jak mi ujíždí můj vlak, naštěstí za hodinu jel další. Když jsem si stěžovala, tak mi bylo řečeno, že si to mám hlídat sama, myslela jsem, že když už cestuji první třídou, tak by bylo od průvodčí aspoň slušnot upozornit, že vlak staví před nádražím a kdy. Ale jak je vidět tak asi ne. Jinak, přeji vám ještě spoustu takových skvělých výletů a skvělých lidí.

Moc hezký - přečíst si zase jednou něco pozitivního. A klidně bych i uvedla, kde se to vyskytují tak vstřícní lidé. Já vím, že i jinde, ale třeba se to k těmhle konkrétním nějak donese, poznají se v tom a potěší je, jak i díky jim ta jedna rodinka na konec výletu "chrochtala blahem".

Opravdu jste měli štěstí, vlakem je to vždy dobrodrůžo a nikdy nevíš, co tě čeká. Překvapila mě i ta výluka, že nebyl problém..jsem jí zažila jednou a říkala jsem si, že je štěstí, že jsem nevzala ssebou kočárek, prostě podmínky špatné..). Jsem ráda za jakékoli zkušenosti s takovým cestováním Když se mi v podobném složení podařží do vlaku nastoupit, chvíli mi trvá, než se z toho nástupního tranzu proberu.
Byla chvíle, kdy jsem se při takovém nástupu do vlaku málem psychycky zhroutila, kolo mi vzali, ale vozík mi odmítali vzít.. (proto musím trénovat a vyrážet tak častěji).

Mám bohužel i špatné zkušenosti s cestování vlakem s vozíkem, ale nakonec vše dopadlo dobře. Ty špatné zkušenosti jsou právě v rychlících s povinou rezervací kol..toto léto to chcem zkusit znovu, tak uvidíme (nejraději bez poviné rezervace). Jinak jsme se setkali i s ochotnými nádražáky, kteří pomáhali s přesunem po celé délce vlaku (jak člověk nikdy neví, kde přesně zastaví ten správný vůz a čeká třeba se složeným vozíkem úplně na špatném místě....)

Má pojistka proti spícímu dítěti i proti dítěti padajícímu pod koleje je šátek-hodím dítě na záda, abych mohla dělat téměř vše podávat vozík a kolo...

Asi můj nejzajímavější zážitek byl, když jsme měli na přestup opravdu hrozně málo času..vlak naštěstí trpělivě počkal (i když to byl ten, co přijede a hned zase frčí dál-ovšem v době, kdy přijížděl, my se ocitali na špatném nástupišti...), až nastoupíme. Překážkou nám totiž byl podchod-přechod na jiné nástupiště-s dlouhým schodištěm dolů-a pak nahoru. Nás bylo dohromady 4 dospělí, 4 děti (nejstarší 3r), 3 kola, 2 vozíky a samozřejmě bagáž (prostě všechny věci, co jsme pro nás všechny táhli na dovolenou). Takže jsme co jsme mohli naházeli do vozíků (abychom tam nemuseli lítat ještě vícekrát) a ty pak stěží snášeli ze schodů. Alespoń jedna osoba musela pouze hlídat děti, které se nacházeli mimo šátek, ostatní pendlovali sem tam mezi nástupišti a podchodem. Pomohl nám jeden pán ke snesení těžkých vozíků..Naštěstí to byl vlak, kde jsme mohli přepravit nesložené naplněné vozíky (o proti tomu předchozímu). Na ten nástup a to vypětí všech sil nikdy nezapomenu.

Tak hodně štěstí při dalších výletech pro nás všechny

Autorko, děkuju za velmi příjemné počtení, vždycky mám radost, když se vedle nářků nebo stížností (či všelijak jinak negativně zaměřených příspěvků) objeví něco ryze pozitivního! Bohužel totiž většinou lidé mají tendenci sdílet a šířit negativní zkušenosti a to, co se děje pěkného si spíš nechají pro sebe. Díky moc, šťastnou cestu a cyklistice zdar!