úplně normální

Já žasnu, jak se z úplně normální a běžné věci dokáže udělat cosi téměř exotického. Jezdíme vlakem nejen do práce, ale i na výlety po celé republice už 45 let, nejdříve sami, pak s malými dětmi, většími dětmi, s malými vnoučaty, s většími vnoučaty, zkrátka tak jak život jde. Jen nechápu, co je na tom tak zvlášního, že se o tom musí psát. My jsme většinou vždy potkávali příjemné a a dobré lidi, ty nepříjemné bych spočítala na prstech jedné ruky. Ono holt stačí nebýt pohodlný, vylézt z té své ulity a svého auta, a pohybovat se mezi lidmi. Daniela