Názory k článku O člověku, co nikdy nehřešil. – Snad troška neškodí?

S tím drobným rozdílem, že muchomůrka červená je jen téměř nejméně jedovatá muchomůrka (otrávit se jí by stálo zdravého dospělého člověka dost práce), a že stejné množství zelené nebo tygrované tě spolehlivě zabije, takže tvoje rada potřebuje buď upřesnění (o které muchomůrce výhradně mluvíš) nebo je padlá na hlavu.

Co se alkoholu a dětí týká, mám celkem jasno - nepatří k sobě. Zároveň jsem přesvědčena, že první zážitek někdy nevyhnutelně přijít musí a tudíž přijde moment, kdy to "líznutí" či "loknutí" budeme muset zvážit. Hranice bude nejspíše dosti křehká a těžko ji budem paušalizovat. Stejně jako u jiných věčí, i tady záleží na konkrétním dítěti a jeho vyspělosti.

Já sama to měla doma tak, že alkohol byl jednoznačně něco, co není dobré a proto to děti nesmí a dospělí jen trošku - bylo mi vysvětleno jak se vyvýjí lidský mozek a že dospělý člověk již nepřijde o tolik, co by ztratilo dítě. Mám pocit, že naši nikde chybu neudělali a přesto to je jen pár let zpátky, kdy jsem, coby teenager, chodila běžně kalit. Ať už jsme se účastnili jakékoli akce, alkohol nás jimi provázel téměř pokaždé. V hospodě ani v krámě jsem nikdy neměla problém - na občanku se mě prvně zeptali paradoxně snad až někdy v osmnácti.

Bohužel, alkohol je zkrátka velmi snadno dostupná komodita a to ji dělá pro děti nebezpečnou. Považuju se za vcelku rozumě uvažující bytost, naši mi byli dobrým příkladem a i přesto jsem si k alkoholu našla ve svých "nácti" až příliš kladný vztah. Dnes piju pořád asi víc než bych měla a do budoucna chtěla..několikrát do týdne si dám víno nebo pivo a sem tam i třeba whiskey..no a tak tedy nevím, kde se stala chyba?

Nejsp

Tak s tím nelze než souhlasit. Máš pravdu.

Však já neříkám "nikdy", ale jen že "jsem na rozpacích" (tj. že na jednu stranu je to lepší, než aby se dítě ptalo, cože se to tomu pánovi motajícímu se a blijícímu u kanálu stalo a na druhou už mu dávám příklad, že je to neškodné, když mě z toho vlastně "nic není".
Však my máme doma taky slušně vybavenej bar, když přijdou řemeslníci, nebo když potřebujeme pro někoho prézent, ale sami nepijeme. Nejsme žádní dogmatičtí vymítači ďábla. Musím ale přiznat, že ty rumíky ve mě zanechaly nehezké vzpomínky a když vidím, jak se to praktikuje už i na další generaci naší rodiny, nejraději bych tetince dala přes drž.. Tímpádem (protože vím, že to moje máma dělala u nás taky) nemůžu nechat svou dceru přes noc na hlídání babičce, protože mě prostě straší, že taky nalije štamprličku do čajíčku a navíc mi to zapře. Snažila jsem se jí vysvětlit různé čokoládky, křupky a bezvýsledně, obávám se, že rumík by byl to samé. Fakt je, že babička o vnučku zrovna extra zájem nejeví, takže u nás odpadjí výčitky typu - vy nás nenecháte s Bárou se ani pomazlit a proč ji někdy nepřivezete na dýl...

Jojo, tohle vytesat do kamene. Bohužel je to ale pořád častější realita. Určitě je to příkladem nás samých, ne jen příkladem v pití akloholu. Vyčítáme dětem, že sedí u PC, že pořád píší SMS, že sedí u TV a sami mnohdy děláme totéž, jen si to omluvíme častou obligátní větičkou "až budeš dospělej/á, dělej si co chceš". Kolik rodičů sportuje a aktivně se baví (třeba pochodem po horách)? Velké množství z nás se opravdu dokáže usalašit max. u té televizky s pivkem a chipsama, a naše děti nasávají vzory kolem sebe jako houba...