Názory k článku Feministka? Skoro každá…

Souhlas, presne vystizene!!

Souhlasím s Tvou reakcí na článek. Já sama jsem technický anitlalent, takže nikdy nebudu kamarádka s benzínovou sekačkou ( s tou elektrickou to šlo), čištění filtru v bazénu mě taky moc neláká a o letování IPY na garáž ani nemluvím. Tohle v klidu přechám manželovi a s radostí půjdu pověsit na zahradu prádlo nebo upeču nějaký dobrý koláč.
Pár let jsem po mateřské a domácí práce zvládám v pohodě. Pokud člověk používá mozek, tak to jde. Mám ráda čistou domácnost, ale nejsem jejím otrokem. Teplé večeře nevařím (všichni máme oběd v práci či ve škole), dětský pokoj jsem donutila dceru si uklízet sama. myčku vyklízí ten kdo příjde první domů, žehlím večer u televize - mám sedavé zaměstnání, takže mi změna polohy jen prospěje.
Je pravda, že mám moc hodného muže, který mě nikdy nebuzeruje, že jsem něco neudělala dle jeho představ (někdy i pomůže), já mu na oplátku nikdy neříkám, že ta oprava už měla být včera a ať to dělá zprava a né zleva (plot klidně natřu sama).
Spíš než o feminismu je to o vzájemné úctě, toleranci a životním krédu: "Žít a nechat žít".

Hloupá husičko, a to se u vás skládá každý den uhlí a nebo vaříš teplou večeři 1x za rok?

Ano, jsou mezi námi takové soběstačné, úspěšné, rádoby nikoho nehledající /snad partnera?/ženské. Jsem jedna z nich a také pořád přemýšlím, proč jsem musela já zrovna narazit na takového nemožného otce svého dítěte. Byla jsem zamilovaná, ale hlavně jsem chtěla dítě. To že to dítě pak budu vychovávat sama jsem vždycky tušila. Dítě však už je téměř dospělé, obětovala jsem mu nějakých 7 let života - ale ne obětovala, to je špatné vyjádření, to jsem chtěla, věnovala jsem se mu naplno, a teď můžu říct, že jsem na něj i pyšná. Vztahy jsem v té době nevyhledávala, aby "malý" náhodou neměl neustále nějakého nového strejdu, takže dá se říct, že opravdu se nikdo nenaskytl. Ale teď je to jiné, chci s někým žít, ale chci rovnocenného partnera, nejlépe jak říkám prince na bílém koni. Ale přijde někdy? A navíc nejsem typ co by chlapy uháněl, ale jak je vidět z tvé reakce, opravdu mně asi nic jiného nezbyde. Ale zase si říkám, opravdu má cenu uhánět někoho, kdo ti ujede do států EU, a tvrdí ti, že tam zůstane natrvalo a bojí se zamilovat? Že na to nemá sílu? Tak nevím, na druhé straně aby to nebylo jednoduché, tak mě uhání ženatý chlap o kterého nestojím ani omylem, jelikož mám své zásady....Tak teď babo raď

Normální ženská prostě umí přijmout stavitelky hnízda. Tak je to udělaný. Ale nemusí si k tomu vzít do toho hnízda idiota. Není problém si jednou, dvakrát do měsíce skočit na véču, děcka jsou velký, počítat se nemusej. Není problém donýst kytku i mimo narozky. Není problém naházet familly do auta (když ovšem dcerušky neprotáhnou papulky) a zajet si někam na zámek, hrad... Jenomže to idioti nedělaj, no.
Ženská, která skučí, jakej je ten její chlap hňup, či dokonce jak je šťastná, že "se nemusí o žádnýho hňupa starat", je vždycky podezřelá. Inteligentní ženská začne tím, že si vyhlídne mužskýho, otipuje si ho, sbalí... a pěkně vychová a přizpůsobí. Jestli tohle čeká od chlapa, je blbá a dobře jí tak. Bohužel, taková je většina ženskejch.