Feministka? Skoro každá…

Naopak, já kluky miluju, jsou to výborní kamarádi a ještě lepší partneři, sama jako Štírka mám ženské vzezření ale mužskou podstatu, nemohu je přece extra kriticky hodnotit:) Jenže sem tam mě něco překvapí..

Co je to vlastně feminismus? Feminizace probíhá dlouho, předlouho. Feministka je každá žena, která žije vlastní život, ať už jako matka pěti dětí v domácnosti, pracující žena s třemi nebo někdo, kdo děti nechce vůbec. Žijí život, pro který se rozhodly, a i když okolnosti jsou mršky, hlavní je, že jim mužský protějšek nediktuje denní řád.

I v novém tisíciletí se divím, v kolika domácnostech tento systém stále funguje. A nejen u starších spoluobčanů. Dříve jsem bláhově doufala, že do několika let se z nich stanou poslední kapky polévky na dně talíře, ale čím jsem starší tím víc vím, že na některé typy lidí doba vliv prostě nemá. Zvlášť pokud ženu vychováte k podceňování se a toho sladkého chlapečka rozmazlujete a lítáte za ním tak dlouho, až z něj vyroste dospělý, despotický člověk, který má k MUŽI daleko.

V okolí podobného člověka už dlouhá léta poměrně detailně vídám a dost se mi jeho chování hnusí. Je to deprimující. Celý život posloucháte povídačky o emancipaci a pak stojíte v tváří v tvář někomu, kdo organizuje celou rodinu a všichni skáčou, jak píská…

Ale teď k té veselejší části. No veselejší, jak se to vezme. Zasmějeme se, ale…

Má drahá kamarádka má bystrý mozek a hezkou tvář, ale také jednu slabůstku, většinou dost nepodstatnou, byť pro mě nepochopitelnou, jsme však lidé různí. Líbí se jí tzv. šampóni, i rodiče mající doma puberťáky určitě ten pojem znají. Pro upřesnění, prostě mladší či starší týpci s větším než malým množstvím gelu na hlavě, dost specifickým oblečením a slovníkem, občas nos lehce nahoru, ale není to podmínkou. Osobně proti nim nic nemám, někdy se tak profilují třídní premianti i docela stydliví kluci, nijak mě ale nepřitahují.

Zhruba před půl rokem jeden z nich padl kamarádce do vybíravého a kritického oka…

Večer č. 1, hospůdka, pivko, dobrá nálada.

Kamarádka vyndá mobil a ukáže fotografii:

No to je ***** (jméno si stejně nepamatuji), dobrej, co?

Hezounek, nijak zvlášť starší.

Krčím rameny, ale každá máme nějaký vkus.

Večer č. 2, ta samá hospoda.

Kamarádka: Tak jsem měla rande…

Já: Jó, a jak dopadlo?

V následujících chvílích div nepadám smíchy ze židle.

Její nový plavovlasý objev valnou část schůzky mluvil o své matce a enormní důraz kladl na fakt, že od ní dostává teplé večeře a totéž samozřejmě vyžaduje od své budoucí partnerky nebo manželky. Na studia ať nechodí.

Ač realistka, jistý smysl pro romantiku mám a navíc tady (jak plyne z dalšího kamarádčina popisku) bliká varovný signál. Pozor, hledá druhou máti se vším všudy. Někoho, kdo po něm bude prát, opečovávat ho, skákat kolem.….no dovedete si představit, jak jí to vyděsilo a pobavilo zároveň. Ona vaří skvěle, ale tohle rande by porazilo i vola. Já, já, já.

Je na čase vzít nohy na ramena, poznamenám suše.

Protočí oči v sloup.

No to mi taky došlo, podívej, co mi poslal.

Úžasná SMS, až by slza ukápla a koutky cukají..samozřejmě smíchy.

Mladý muž se táže, jak se kamarádka má a do 160znakové SMS nezapomene vtěsnat poznámku o tom, že zrovna povečeřel kuře:) Lehce přeháním a neodpustím si poznámku, zda mu jde o jídlo nebo o ni. Třeba už maminku unavuje více jak dvacetiletému klackovi vyvařovat. Ne, že bych se divila.

Možná vám připadám praštěná, ale vyrostla jsem v rodině, kde se rozdělení mužské a ženské práce bralo nějak tak volně. Táta s oblibou střídal a dodnes střídá mámu ve vaření, mamka místo pletení s větší chutí natřela plot nebo vrata. Jo, žehlí, pere (možná i proto, že se bojí své svršky dát komukoliv jinému) a táta provádí různé složitější opravy, ale věta:

Tohle je ženská práce

Tak ta u nás nikdy nepadla…

Vše se prostě dělilo celkem přirozeně, vyjma lehkých hádek o tom, co kdy je třeba udělat.

A když byl teplý oběd, k večeři jsme si namazali chleba.

Nepamatuji si, že by se táta k matce choval nějak nadřazeně, naopak, ten hlavní impuls představuje máma, byť otec nepatří mezi tzv. podpantofláky. Pohádají se, to je jasné, ale i tady vídám styl víceméně rovnoprávný, neboť na sebe štěkají oba stejně..no máti možná intenzivněji:)

A já se od ní naučila, že ženská musí být silná, jak je důležité umět se o sebe postarat, nevěšet hlavu, když se něco nepovede a pokud možno kašlat na hloupé řeči ostatních. Protože v životě jsme hlavně sami za sebe, ať už žijeme s partnerem nebo ne.

Někteří kluci to nepřekousnou. Já nikoho neovládám a neorganizuji mu život, občas ale potkám člověka, který by rád organizoval život mně. Naprosto sebejisté a rozmazlené typy, jež si myslí, že před nimi už v prvopočátku jakéhokoliv poznávání holka padne na zadek a obdivně otevře pusu..tak takové nesnáším. Prostě se nemáme rádi, což jim spolehlivě dám najevo ironickou a kousavou formou..

Při pohledu na mladý pár, kde kluk sedmnáctileté holce zakazuje kamarádky si klepu na čelo. Holka je buď obyčejně mladě naivní a bláznivě se zamilovala, má však naději otevřít oči. Nebo od dětství inklinuje k podřízenosti, a nízké sebedůvěře…což značí problém větší…ale to už zabíhám jinam.

Neříkám, že se nenaučím vařit, naučím, už kvůli sobě, abych při svém samostatném životním stylu netrpěla hlady a budoucí rodinu také na pastvu nevyženu…a prát a žehlit, ale nenechám se tlačit do extrému.

A nejsem žádná studená mrcha, jednou bych ráda právě tu rodinu. Ale mám se ráda..kdo ne?

Mužatkou se stáz nehodlám, miluji svoji ženskost.

Na stranu druhou, nebýt kuriózního rande, nemáme se čas od času čemu zasmát:)