Názory k článku Ironie a výsměch ve výchově

Tanulo, to byla ta chyba, ze jsi ucila jen ze skript. Je lepsi si nahlasit na kursy praktickych civiceni ryze pedagogickych nebo take zamerenych na jisty druh jednani, treba vycvik v reci tela, nebo asertivity. Ja pred tridou byvam (spise se snazim ten prostor organizovat jinak), ale VS. Je to nesrovnatelny, ja vim. Ale ze sve zkusenosti musim rict, ze urcite je chyba si myslet, ze kdyz jsem mlada, pritazliva, mam lidi/deti rada, mela jsem dobre skoly a ucitele od kterych jsem mela co odkouknout, tak to zvladnu na jednicku. Vzdy jsem sla na prvni hodinu pedagogickych cviceni skepticka, po tydne nemohla jsem tu investici na cas vynachvalit.
No a obecne, kdyz jsem tak cetla Jakuba a jinych, napadlo mne, ze velka chyba je nechat se zatahnout do dichotomii utocneho/defensivniho chovani. To plati stejne ve tride gangsteru jako i v nebezpecne situaci ve vlaku, kdyz mate ponekud asocialniho souseda.

Pro Zubejdu: nemyslim si ze autor chtel rict, ze deti jsou same krehke citlive dusicky. Spise ze jsou uchechtane potvurky, ktere muzou byt zneuzite k sikane vysmechem a povzbuzene v tom pokracovat. Sikanu spatne snasi i silna osobnost, a obeti sikany muze se stat jak provokativni gauner (ktereho doma pro zmenu bije otec), jak i nadana kreativni osobnost, ktera ma potize se saradit do skolniho radu. Ucitel, ktery prispeje k sikane v obou pripadech pacha pedagogicky zlocin, i kdyz z jinymi nasledkami.

velice si vážím úvahy kterou cítíme že je správná a sami se můžeme dopouštět těchto chyb Děkuji za povzbuzení se jako matka tříletého a desetiměsíčního chlapce zlepšit e.

Já mám podobnou zkušenost. jako mladá, začínající učiletlka byla jsem zblblá všemi těmito články o křehké dětské dušičce, kterou je třrba opatrovat jako v bavlnce. V zásadě s tím dodnes souhlasím i se tak chovám, sama jsem (troufám si tvrdit) duše jemná a dle toho soudím ostatní. S tímto přístupem, totiž že dítě je citlivá dušičky, již je třeba chránit, jsem často tvrdě narazila.
Konkrétně: například ve třídě, kde bylo několik trojek chování, tvrdá šikana, dokonce kvůli tomu promíchali třídy v ročníku, aby partičku agresorů trochu naředili. I tak v oné sedmé(!) třídě zbyla asi pětice kluků, které vládla třídě. Všechny ostatní děti se jich bály a chovaly se dle jejich příkladu a příkazů.
Pokud chtěl učitel vůbec vyučovat, musel holt tehnle dobytek nějak usadit. Já sama to neumím, proto jsem taky v téhle třídě měla problémy, ale záviděla jsem kolegyním, které jedinou peprnou poznámkou na adresu šéfa gangu uměly zajistit klidnou hodinu. Samozřejmě že tím problém neřešily! V podstatě tihle sígři byly ztracené případy, ubohé duše bez zázemí, zkažené špatnou či žádnou výchovou - ale kdo za to může? Učitel? Má ve své pravomoci a moci něco s tím udělat? Za dvě hodiny v týdnu? A jak k tomu přijdou ti ostatní?
Pokud si jdu do třídy odučit svůj předmět, nejsem tam třídní a záleží mi na tom, abych tam něco naučila, klidně použiju sarkasmus na jednoho mizeru a odstavím tím pokusy o narušení celé hodiny. Tím mu možná ublížím, já však myslím, že mu ublížili už dávno, když byl malý a touhle nějakou poznámkou už to zas tak nepřihnojím. A ostatní jsou rádi, že se příkoří pro změnu děje tomu, kdo ho běžně činí jim.
Je to srozumitelné? Snad chápete, co tím chci říct..

Jakube, promin mi muj silny sklon k ironickemu parafrazovani dospelych: je nutny aby prispevajici do diskusi chapal, ze, pokud jeho zajima nejake tema (treba to hodnoceni), mel by si takove clanky vyhledat bud na netu nebo podle bibliografickych odkazu v knihovne. Psat pod jakymkoliv clankem sve prani co byste rad je ponekud zbytecny.

Clanek je o ironii, autorova prakticka rada je ironii nepraktikovat a uz pokud se stane, okamzite dat vedet, ze slo o vtip, dotycnemu se jiste povede lepe, a at si z toho nic nedela. Peto, jestli DDS je to, co si predstavuji, tak pak ta autorova rada pro tebe plati dvojnasobne. Dite v pastaku nema jiny domov, kde by ho nekdo objal, a jine lidi, kterym zalezelo na jejich zdravem sebevedomi (ci v tomto pripade o uzdraveni sebevedomi) a to i presto, ze pracujes se starsimi deckami nez ma asi na mysli autor. Podle mych zkusenosti, sice s mensim ditetem, autor ma pravdu. To se nam nedavno stalo, ze jsme se z rozvztekaneho synka, kteremu se nedaril skolni ukol a nase vysvetleni nechapal, rozesmali (zdal se nam jako takova roztomila chlupata potvurka, vite). Az jsem se zpamatovala, a rekla, ze mi te prece mame radi, rozplakal se tim nejdojemnejsim zpusobem. Jiste jsou nejake skolici kursy, pokud nejsi si jista, jak se poradit s vyhruzkami. Ale podle me predstave o diteti (nejsem ale zadna odbornice), jestli jednou jeho vyhruzky byly vysmate, bude chtit jednou dokazat, ze minil to vazne a fyzycky zralemu klackovi mit pocit, ze vuci tym protivnym zenskym by se v tmavem koutu poradil, je nejsnadnejsi cesta, co se da predstavit.

Teď se vám vydám na pranýř se svým ne zcela identickým postojem:-)
Před mateřsku dovolenou jsem pracovala jako v DDŠ, což je zařízení, kterému se dříve lidově říkalo plepšovna či pasťák...Takže jaké děti jsem učila je asi všem jasné. Jako pedagog vím, že ironie a sarkasmus do školy nepatří, ALE...Přiznám se, že v určitých emotivně vypjatých situacích jsem se jim oparvdu neubránila...často to byla má jediná zbraň proti vulgaritám a hrozbám či realitě fyzického napadení...Samozřejmě po vyčerpání všech přijatelnějších metod:-)
To je jen pohled z druhé strany...třeba s tím má někdo obdonou zkušenost a jen se bál ji přiznat...