Názory k článku Tati, co je potřeba udělat?

Četla jsem Vaši knihu. Už od dětství směřuji k tomu, stát se jednoho dne matkou "cizích" dětí, a v rámci přípravy čtu všechno na toto téma, co se mi dostane do ruky... Vaše kniha mi pomohla o krůček k tomu, abych si uvědomila (i když rozumem to dávno vím), co PP obnáší. Že člověk si bere dítě s obrovským pytlem problémů jako pytlem kamení... A že pracně vyndavá kamínek po kamínku, a kolikrát se zdá, že marně... Jste skvělá matka, hrozně bych si přála dospět tam, kam Vy, k Vaší trpělivosti a tolerantci. Já mám bohužel trochu sklony k perfekcionismu a vím, že než do PP půjdu, musím s tím něco udělat (a pořád se o to snažím). Doufám, že se mi to podaří dřív než v důchodu. :-)
Držím Vám palce a děkuji Vám za to, že se nevzdáváte, že jste stále plni naděje; děkuji za Váš postoj, že se to stalo VAŠÍ Helence. To je, myslím, zásadní věc. Nehledat viníka, protože co by to pomohlo? Moc Vám přeju, aby se Helča "vrátila". Jsem přesvědčená, že jste pro ni ta úplně nejlepší rodina, a Vy ta nejlepší máma, jakou mohla dostat.
Ještě malá zkušenost z mého dospívání: byla jsem kdysi podobně poblázněná jako Vaše Helča. Nic nepomohlo a vzala jsem si manipulátora. Až po čtyřech letech jsem našla sílu se od něj odpoutat, což byla má záchrana; nabalila jsem tím problémy na dětská bedra svých dvou synků, ale volila jsem cestu nejmenšího zla a všechno v životě má svůj smysl. A myslím, že dnes je ze mě silná osobnost s životními hodnotami na správném místě.
I kdyby to s Helenkou trvalo dlouho, tak to, co jste do ní vložili, se neztratí... Ale to jistě víte. :-)

Maceško,
i já jsem si jednoho podobného tyrana kdysi užila. Nebylo to tak ostré jako ve vašem případě, ale taky od té doby poznám citového vyděrače po prvních minutách rozhovoru a naskočí mi husí kůže, jak už tu někdo psal.
Tenkrát mi trvalo přes tři roky opakovaných rozchodů, než jsem ho definitivně poslala k vodě. Pomohla mi podpora mého táty, ačkoliv jsem se s ním nikdy předtím ani potom o takovýchle věcech neradila. Tehdy jsem jen jakoby nezávazně nadhodila: "R. se ke mně chce vrátit" a táta nečekaně citlivě zareagoval: "Dělej jak myslíš, ale myslím, že máš na lepšího kluka, který si tě bude vážit." Jediná věta mi pomohla se rozhodnout jednou provždy a ve svém rozhodnutí vytrvat přes všechen psychický nátlak včetně výhružek sebevraždou. Asi pro tu svobodu, kterou ta věta obsahovala, pro důvěru, kterou v moje rozhodnutí táta vložil, i pro povzbuzení mého sebevědomí, tím vztahem notně poznamenaného. Pak jsem dva roky cíleně s nikým nechodila, dokud jsem si v sobě nesrovnala jak dozvuky toho vztahu, tak představy o svém životě a místu budoucího partnera v něm.
Teprve pak jsem byla připravená k přijetí "zdravého" a zralého partnera - mého manžela.

Tenkrát právě tátův jasně vyjádřený názor byl to, co zkrátilo moje vleklé trápení. Na druhou stranu hrálo roli načasování a nevnucování se. S tím vztahem moc nesouhlasil nikdy, ale celou dobu jsem to "neslyšela".

Někdy to může dopadnout hůř - moje blízká kamarádka ukončila podobný vztah až tehdy, když její "přítel" ukradl jí, jejím rodičům a jejím přátelům postupně věci a hotovost v hodnotě přes 100 tisíc. Nesrovnatelně větší škodu ale napáchal v její duši :-((

Já vím, Katko, taky mám kamarádku, která stejný problém řeší u vlastní dcery. Víš, mám dojem, že je to podobné jako se šikanou, že prostě někteří lidé představují "prototyp oběti", jestli víš jak to myslím. Jak naše Helča, tak kamarádky dcera si školní šikanou prošly...a teď mi to přijde hodně podobné, jen s tím rozdílem, že už nemáme tolik účinných možností jak zasáhnout.

Lei, zkoušela jsem dát Helče přečíst, co sem napsaly holky s podobnou zkušeností. Má i knížky, články, i psycholožka jí něco dávala. Mám dojem, že ona rozumově chápe, že by to takhle být nemělo, ale chybí jí vnitřní síla situaci zvládnout.

ahoj, díky - opravdu se mi to podařilo najít:

http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10096383302-deti-bez-lasky-i-s-laskou/24985.html

Fakt působivé; a Maceška je zhruba taková, jak jsem si ji představovala - hlavně ten vnitřní klid, se kterým hovoří...
neodolala jsem a knížek objednala hned několik - na Vánoce ;-)) taky mi nejvíce utkvěly pohádky pro Michalku ;o)
Maceško, díky za všechno ;)
A držíme Helence i celé rodině pěsti!!!
(můžu říct za svou rodinu, že i můj táta má lehce vlastnické pudy vzhledem k mamce - ne, že by nikam nesměla, ale většinou jí to patřičně "osladil" a docela si ji hlídal... hlavně je zvyklý na ten "full-service", co po desetiletí dostává, ale příliš mnoho společenských aktivit se mu taky nezamlouvá... Dnes už si do toho máti ale moc mluvit nenechá; tím spíše, že táta je dost nemocnej a ona se o něj stará... tak potřebuje nějakou kompenzaci - proč to ale píšu?? že jsem byla asi dost "aktivně imunizována" jejich vztahem a opravdu bych nesnesla partnera, který by mě nějak hlídal a omezoval.... za tohle jsem manželovi opravdu vděčná! (i když jinak máme oba spoustu nedobrých vlastností a zlozvyků;) - že mě nehlídá, nic nezakazuje a nikdy jsem nepocítila ani záchvěv žárlivosti... Teď teprve vidím, že to není až taková samozřejmost!!!)

Nevím, podaří-li se mi sem vložit aktivní odkaz na pořad, kde hovořila i Maceška. Zkuste http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10096383302-deti-bez-lasky-i-s-laskou.html.