| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Tati, co je potřeba udělat?

 Celkem 41 názorů.
 Pawlí 


Jako vždy 

(5.10.2006 9:39:16)
moc pěkné.
Napiš mi prosím jak se jmenuje knížka která Ti vyšla. Určitě jí chci mít v knihovně.
A pošli mi prosím mejlík padl nám disk a přišla jsem o všechny data, chci se pochlubit naší princeznou.
 Christianna + 3 kulíšci 


HEZKÉ 

(5.10.2006 9:52:10)
Moc hezky napsané -už jsme v procesu osvojení, čekáme a přemýšlíme, těšíme se a obáváme...
 Lavanda 


Milá Maceško 

(5.10.2006 9:50:24)
Uživatelkou internetu jsem se stala před dvěma měsíci. Od té doby sleduji osudy vaší velké rodiny prostřednictvím vašich článků, dala jsem si tu práci vyhledat jich co nejvíce i zpětně. Moc jsem se těšila na váš další příspěvek, o to více je mi líto, že má vaše Helenka takové trable. Co je to za člověka? Je mladý nebo výrazně starší než Helenka? Možná mi nějaký váš příspěvek unikl. Přeju vám, aby se vše co nejdřív vyřešilo, i když ten první zásah zamilovanosti trvá určitě aspoň pár měsíců, do té doby bude asi dcera slepá a hluchá k jakýmkoliv vašim námitkám a argumentům. vaše kniha by mě taky moc zajímala.
 budilka 
  • 

Re: Milá Maceško 

(5.10.2006 12:31:50)
Teď jsem si konečně přečetla ten starší článek o nápadníkovi. Je to docela horor, kluk je asi psychopat. Vůbec vám nezávidím, tohle nejsou normální starosti se zamilovanou holkou. Je to šílená situace, s ničím podobným jsem se ve svém okolí ještě nesetkala.
 Magda(tři kluci) 
  • 

puberta 

(5.10.2006 9:51:18)
Moc Vás obdivuji, za to všechno, co děláte a jak to zvládáte. A sama jsem si (při tom čtení) uvědomila, jak tohle moc dobře znám, jakobyste mluvila za mě. Mám tři kluky v pubertě, nejstarší právě zahájil vysokou, dva mladší na střední. Puberta s nimi mlátí všemi směry, jak s oblibou říkám...a někdy je to fakt těžké. Pro mě obzvlášť, protože jsem ovdověla (už to budou 4 roky a potýkám se s tím dosud)a oni přišli samozřejmě o tátu, kterého v té době nejvíc potřebovali. Vždycky si říkám "vydrž, vydrž ještě alespoň 3, 4 roky a všechno bude zase fajn"....Kde jsou ti moji chlapečci, pro které jsme byla ta nejhodnější, nejchytřejší, nejkrásnější,nej.... máma na světě?!
 Kamča 
  • 

Obdivuji Macešku 

(5.10.2006 10:18:10)
Obdivuji Macešku pro její názory, sílu a odvahu. Já mám sice teprve čtyřletého (vlastního) klučinu, který je hyperaktivní a já už někdy nemůžu. Někdy v největší krizi si říkám: "Proč se na něj zlobíš? Je to Tvé tělo, tvé geny". Já ho nosila devět měsíců, je to má vizitka. Obdivuji Macešku, já bych to u osvojených dětí asi nezvládla. Držím Macešce všechny prsty a přeji hodně štěstí!
 žinča 


To je mi líto 

(5.10.2006 10:21:24)
Bohužel se potvrzuje stará pravda o tom, že starostí s dětmi se nikdy nezbavíme. Ani když jim bude třicet (říká moje máma). Četla jsem už článek o Helence a jejím nápadníkovi dřív. Moc mi připomněl mého prvního přítele. Bylo to podobně smutné, ale dostala jsem se z toho. Jenže já jsem naštěstí nebyla zatížená takovou minulostí jako Helena, a proto tě nemůžu utěšit. Ale měla jsem podobně jako ona milující rodinu, která mi pomohla. Vím, že se nechceš míchat do jejího života,ale napíšu ti, co nejvíc pomohlo mi. Můj přítel mi taky tenkrát zakazoval někam chodit a bavit se bez něj, i když neměl chuť či čas se mi věnovat, organizoval mi po telefonu mé volno:-(. Jednou jsem se s kamarádkama domluvila na nějakou akci , moc jsem se těšila , ony si mě přišly vyzvednout a do toho zatelefonoval ON. Vedla jsem s ním vyděračský telefon, kterým mě hrozně rozplakal a samozřejmě jsem mu slíbila, že nikam nepůjdu a zapřísahala ho, aby mi odpustil, že mě to vůbec napadlo. Netušila jsem, že celý rozhovor slyšel můj táta , který seděl na záchodě:-). Když slyšel , jak kamarádkám s křečovitým pláčem říkám, že nikam nepůjdu, vzal si mě stranou a řekl mi, že všechno slyšel. Že se teď znovu pěkně namaluju, učešu a půjdu se bavit. Řekl mi, že pokud se MU nepostavím na odpor, nebude si mě moct vážit a strašně ho zklamu. A pak mě vystrčil s holkama ven a zamkl, aby mě ani nenapadlo mě vrátit. Bylo to poprvé, kdy mi dal najevo, jestli souhlasí ,nebo nesouhlasí s mým jednáním. Zjistila jsem , že je pro mě důležitější nezklamat svého tátu.

Nebyl to ale hned happyend, byla jsem s ním a trápila sebe i rodiče ještě tři roky. Ale už jsem se nikdy nenechala takhle zlomit, bojovala jsem, hádala se s NÍM, až jsem nakonec dospěla a skončilo to. Ten rozchod byl strašně těžký, každý rozchod bolí i tak, ale když tě někdo pronásleduje a citově vydírá, je to mnohem horší. téměř se to nedá. Je ale moc těžké požádat své rodiče o pomoc. Zní to jednoduše, ale já jsem se styděla. Styděla jsem se za to, s kým chodím, za to, že jsem na tom člověku závislá a za to, že se ho neumím zbavit sama. Naši mi sami pomohli, zvedali za mě telefony a nepouštěli ho za mnou, když přišel. Kdyby ho tenkrát pustili, zase bych se vrátila. Člověk to totiž strašně chce skončit, ale nemá tu sílu. Ale musí chtít a pak jakoukoli pomoc uvítá. Záleží na tom, jestli Helena chce. Jestli ano, tak zapomeňte na pravidla o nevměšování a jděte do toho. Možná chce, ale bojí se Vám to říct.
Ještě teď se mi někdy zdá, že ON zvoní u dveří a jde si pro mě. A nejhorší noční můra je, když ho naši pustí dál.
 Kač. ♀ + ♂ 


Jestli jednou vydáš knihu tak jsme první zájemce 

(5.10.2006 12:32:16)
je to úžasný čtení někdy smutný, někdy poučný a někdy humorný.
A dost často si vzpomneu na přspěvek o vašem filmovém studiu a nebo o tom jak bratři Michalce vyprávěli pohádky :-)

Kač.
 MN 
  • 

Láska 

(5.10.2006 14:14:40)
Hezky a lidský napsané, jako vždy a tentokrát je cítit z článku velký zármutek. Myslím, že když vydržíte a budete stát jako rodiče a rodina při Helče, dávat ji najevo svou lásku a ona bude vědět, že ve vás má oporu, tak vše dobře dopadne. Asi už zbývá pouze se modlit za to, aby ten její přítel co nejdříve "nějak" zmizel ze života vás všech, anebo pokud bude Helča ochotna příjmout pomoc od vás , pak můžete zasáhnout a vystrnadit ho .
Hodně štěstí.
 Anadar 


Nechtěný nápadník 

(5.10.2006 15:21:29)
Odříkaného chleba největší krajíc,abyste ji nevehnali ještě víc do nevhodného vztahu.Znám několik děvčat,která dodneška litují šílených vztahů,které si ovšem idealizují jen proto,jelikož jim v nich rodina bránila.Helence je 16,tenhle vztah není poslední,možná by stačilo ho nechat vyšumět.Vydržte.
 Mecháček 
  • 

první upomínka... 

(5.10.2006 15:27:35)
Maceško, jak to, že Ty už máš v ruce svou knížku a já ji nemám ??? Že Tys zapoměla moji adresu... Tak prosím urychleně napravit, to si přeci nemůžu nechat ujít (a Vy byste také neměli).

Mecháček
 Lei 


Macesko, 

(5.10.2006 17:04:32)
nemam ted moc sanci byt na netu, a kdyz jsem se zrovna prisla mrknout, je tu prispevek od Tebe. Drzim palce, muze to trvat dele, ale preju vam vsem, at zvitezi zdravy rozum.
Asi prichazim s krizkem po funuse, ale videla jsem Te nedavno v televizi. Sleduji si tak porad a najednou rikam mamince, je, tohle je Zuzka, a tohle Helenka a tady Misa, ta hrozne hezky kresli...maminka koukala, o kom to vypravim...bylo to mile a zajimave, videt nekoho, o kom jsem dosud jen cetla (tedy pomohly mi fotky Vasich deti, ktere jsi jednou uverejnila). Tak se drzte! (A ja se tesim na tu knizku.)
 Bibi* 


Re: Macesko, 

(5.10.2006 19:37:24)
čím víc čtu Tvé články, tím víc jsi mi bližší.
Mám podobné představy o přístupu k puberťákům, i když je tento čas ještě daleko, mám z toho obavy.
O knížku mám samozřejmě taky zájem, je to jen Vaše domácí "knížka" nebo něco oficiálně vydáno a velkoplošně distribuováno??:o))
Trable s Helčou se snad vyřeší, máme podobnou zkušenost v rodině a opravdu to časem skončilo, sestřenka začala jezdit s námi na vandry a poznala úplně jiný okruh lidí, nyní je šťastnou maminou 2 letého kluka.
Hlavně bych z povzdálí kontrolovala jestli tam nedochází k nějakému psychickému či nedejbože fyzickému násilí.
Pokud je partner majetnický,potom bych taky Helči doporučila striktně antiko, protože tyto typy mohou chtít touto cestou závislost partnerky ještě prohloubit.
Moc Vám všem držím pěsti!!!
 maceška 


Re: Re: Macesko, 

(5.10.2006 20:20:16)
Všem moc děkuju za reakce - Žinčo, za tvůj příběh obzvlášť. Já jsem nic takového neprožila, takže jsem opravdu vděčná těm, kdo mi pomůžou vcítit se do různých situací, kterými naše děti procházejí. Asi to bude znít divně, ale příspěvky od čtenářů Rodiny mi dávají víc možností pohledu na věc než návštěvy psychologa. Ještě jednou díky.

Co se týká té knížky, vychází v těchto dnech a jmenuje se Domov je místo, odkud tě nevyhodí. Objednat se dá na www.vug.cz.
 Špendlík 


Re: Re: Re: Macesko, 

(6.10.2006 8:03:53)
Ahoj Maceško, článek byl moc pěkný, jen jsem si uvědomila, že není všechno jednou pro vždy vyřešené, ale že se potíže vracejí.
Co se týče Helenky, napadlo mě, jestli by nebylo řešením poslat ji na pár týdnů někam mimo domov. Mám namysli nějaký studijní pobyt nebo tak. Myslím, že by si tam určitě srovnala všechno sama v klidu a taky by se naučila dělat SVOJE rozhodnutí. Dostala by se mezi jiné lidi a začala jinak uvažovat. Je potřeba, aby si promyslela jak si představuje svůj budoucí život a zjistit, jestli její přítel do těchto představ zapadá. Bohužel je ve věku, kdy už dělá rozhodnutí na celý život a tohle by mohlo být jedno z nich. Dle mého osobního názoru by se měly dětem v tomhle věku vysvětlovat pojmy jako "celý život" a "navždy". Tyto pojmy nechápou a neuvědomují si, že některá rohodnutí jsou opravdu navždy. Zatím jsem jen amatér :-) co se týče výchovy puberťáků, ale takhle to cítím. Ale samozdřejmě je to jen teorie.
Tak ať to dobře dopadne a doufám, že dáš vědět.

Lenka
psycholog amatér :-)
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Re: Re: Re: Macesko, 

(8.10.2006 0:26:42)
Maceško - moc pěkné psaní, jinak držím palce, aby byly síly VYDRŽAŤ!!!! A pro knížku se stavím, až budu koncem října v Brně...

Špendlíku Lenko - už když minule psala Maceška o problému s Helčiným přítelem, připojovala jsem se se zkušenostmi se svou starší dcerou ( tady a tady ). Také se na ni přilepil velice podivný chlapec, jí bylo 14,5 a bohužel tento vztah - nevztah trvá dodnes (má 18,5). Sice na jaře se dcera tvářila, že mu dá kopačky, ale on velice rychle vycítil pokles jejího zájmu a začal o ni "pečovat"....
Veliké naděje jsme vkládali v to, že si našla brigádu na 3 měcíce v Německu - až u švýcarských hranic..... Bohužel po celou dobu byla s přítelem ve velmi čilém "mobilovém" styku.... tak čilém, že mu nyní dávala z vydělaných peněz několik tisíc, aby on zalepil své dluhy u eurotelu, neboť na něho tato firma podala žalobu.... Takže asi tak: nepřestáváme DOUFAT.....
Simča
 Špendlík 


Re: Re: Re: Re: Re: Macesko, 

(8.10.2006 13:23:20)
Simčo, uznávám, že z výchovou "puberťáků" nemám zkušenosti a vůbec netuším, co mě čeká, až ti moji chlapi dorostou do toho věku.
Mluvím ze své zkušenosti. Já měla kluka, láska jak trám. Podotýkám, že to byl normální vztah, takže žádné omezování atd. V té době jsem se rozhodla strávit 6 měsíců v GB jako au-pair. Ze začátku se mi hrozně stýskalo, ale na konci pobytu jsem najednou zjistila, že kdybychom se rozešli, tak by mě to ani tak nevadilo. Prostě to odloučení nás rozdělilo. Začínali jsme zase od začátku. Psali jsme si 2x týdně fakt milostné dopisy a telefonovali 1x týdně. Tak možná je to jiná situace, nevím. Kamarádka byla na 10 měsíců v USA když byla na gymplu, takže možnosti jsou. Ono to chce odjet fakt někam daleko a nadlouho. Ale uznávám, že ne každý by to odloučení dobře snášel a musí to být odjezd alespoň částečně dobrovolný.
Simčo a Maceško, přeju vám, aby se to vše vyřešilo ke spokojenosti všech, a dcery aby konečně zašily zdravého rozumu :-).
 Lucias, 2 puberťačky a 1 druhačka  
  • 

Re: Re: Re: Macesko, 

(6.10.2006 9:55:14)
Moc ráda čtu tvoje články a dovedu si představit, co prožíváš. Pro Helenku je to teď určitě taky těžké a věřím, že to zvládne. S mým tátou jsem měla v životě spoustu konfliktů, vždy ale razil skvělou teorii: ,,Každý si musí čenich natlouct sám, některé zkušenosti jsou nepřenosné!"
Helča si samozřejmě může zkomplikovat život, ale má jednu životní jistotu: Vždycky se bude mít kam vrátit, kde bude mít ty ,,svoje" lidičky, kteří jí bez výčitek přijmou zpět a podají pomocnou ruku. A to je myslím v životě moc důležité.
 žinča 


Re: Re: Re: Macesko, 

(6.10.2006 11:20:09)
Kromě malého mrněte mám ještě nevlastní dceru (16) a její puberta a dospívání mi naštěstí nedovoluje zapomenout na to, jak jsem tohle období prožívala já. Často když spolu mluvíme si vzpomenu na příhody a pocity,o kterých jsem už ani nevěděla. Člověk by málem zapomněl, jaké to bylo trápení vyrůstat z bezstarostného dětství . Můj manžel a přátelé dnes nevěří, že zrovna já jsem něco takového prožila, tak nezávislá jim připadám( to mě těší:-)). Možná mi pomohla tahle lekce. A věř mi, že jakmile se z toho člověk se ctí dostane a popere se s tím, získá sebevědomí, které mu pomůže se podobných typů už vyvarovat. Vždycky, když vidím u muže jen náznak touhy vlastnit toho druhého , dělat žárlivé scény a kontrolovat jeho život, naskakuje mi přímo husí kůže a jsem schopna rozpoznat ten typ na dálku. Strašně držím palce ať se to Helence podaří. Podle tvých článků vím, že je silná a inteligentní, jen jí chybí, aby dospěla k tomu KDO je,CO chce a KAm chce jít. Doufám, že pochopí, že váš domov a rodina je to bezpečné místo, které ji ochrání než na to přijde.
Strašně jí držím palce aby mohla taky volně dýchat. A přeju zdraví tobě a tvé rodině.
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Macesko, 

(7.10.2006 0:02:01)
Macesko,
jako asi vsichni v teto diskusi patrim mezi pravidelne ctenarky Vasich clanecku. Moc Vam za ne dekuju, cerpam z nich moudrost, odvahu a rozvahu nejen k vychove deti, ale k zivotu vubec. Chci si koupit Vasi knihu. Na www.vug.cz jsem mela uz temer vyplneny objednavkovy formular, ale pak jsem si vsimla, ze SPR sidli v Brne. Domnivate se, ze je mozne si knihu vyzvednout na Anenske 10 osobne, abych nemusela platit za postovne (omlouvam se vsem mimobrnenskym a Ceske poste). Dekuju. A moc Vam doma preju (a nam vsem ostatnim taky), abychom si za kratky cas mohli precist clanecek "o stastnem konci". Jeste jednou diky a drzime pesticky. L
 maceška 


Re: Re: Re: Re: Macesko, 

(7.10.2006 14:11:08)
Myslím, Lenko, že vyzvednout si knihu osobně by neměl být problém, možná se zkus nejprve domluvit telefonicky - 543 331 718, Hana Palacká.
 Hanka 
  • 

dotaz pro Macešku 

(8.10.2006 15:12:40)
Maceško,

především tak jako asi každý zde skládám obdiv a držím palce. Pochopila jsem dobře, že o vaší rodině běžel dokument v TV? Bohužel jsem ho neviděla, ale zcela jistě nejsem jediná, kdo lituje toho, že o něj přišel. Chci se zeptat, zda není možné objednat si někde DVD či jiný nosič se záznamem (třeba by to kluci uvítali jako brigádu, namnožit a poslat za úhradu)
Děkuji
 Bela a smečka 


Tv pořad o náhradní rodinné péči 

(8.10.2006 22:57:47)
Nevím, podaří-li se mi sem vložit aktivní odkaz na pořad, kde hovořila i Maceška. Zkuste http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10096383302-deti-bez-lasky-i-s-laskou.html.
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Re: Tv pořad o náhradní rodinné péči 

(9.10.2006 9:37:56)
ahoj, díky - opravdu se mi to podařilo najít:

http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10096383302-deti-bez-lasky-i-s-laskou/24985.html

Fakt působivé; a Maceška je zhruba taková, jak jsem si ji představovala - hlavně ten vnitřní klid, se kterým hovoří...
neodolala jsem a knížek objednala hned několik - na Vánoce ;-)) taky mi nejvíce utkvěly pohádky pro Michalku ;o)
Maceško, díky za všechno ;)
A držíme Helence i celé rodině pěsti!!!
(můžu říct za svou rodinu, že i můj táta má lehce vlastnické pudy vzhledem k mamce - ne, že by nikam nesměla, ale většinou jí to patřičně "osladil" a docela si ji hlídal... hlavně je zvyklý na ten "full-service", co po desetiletí dostává, ale příliš mnoho společenských aktivit se mu taky nezamlouvá... Dnes už si do toho máti ale moc mluvit nenechá; tím spíše, že táta je dost nemocnej a ona se o něj stará... tak potřebuje nějakou kompenzaci - proč to ale píšu?? že jsem byla asi dost "aktivně imunizována" jejich vztahem a opravdu bych nesnesla partnera, který by mě nějak hlídal a omezoval.... za tohle jsem manželovi opravdu vděčná! (i když jinak máme oba spoustu nedobrých vlastností a zlozvyků;) - že mě nehlídá, nic nezakazuje a nikdy jsem nepocítila ani záchvěv žárlivosti... Teď teprve vidím, že to není až taková samozřejmost!!!)
 Daniela 
  • 

Re: Re: Re: Macesko, 

(7.10.2006 8:18:06)
ahojky Maceško, nemám ještě děti, ale rodinu a zvláště tvoje článečky pročítám. chtěla bych říct, že tě obdivuji a že se už moc těším na tvojí knížečku, kterou jsem si před chvilkou objednala. držím vám pěsti s Helenkou, také sem byla v "područí" despotického přítele, skončilo to tak, že mě málem uškrtil když jsem mu řekla, že od něho odejdu. také sem si do toho od mamky nenechala mluvit a trápila se s tím člověkem skoro 3 roky. ale nakonec sem sebrala rozum do hrsti a postavila se mu. Daniela
 Osminka 


Jeden pokojík 

(5.10.2006 21:52:46)
Strašně moc mě oslovila hodnota jednoho pokoje pro sourozence. Dneska už skoro každý rodič považuje za standard vlastní pokoj pro každé dítě, takto se projektují domy i byty. Po přečtení Maceščina příspěvku jsem si ujasnila, že to tak nechci. Díky.
 Kristýna+Robík 


Re: Jeden pokojík 

(7.10.2006 0:27:33)
Myslím si, že je dost podstatný věk a věkový rozdíl dětí žijících v jednom pokoji. Malé děti předškolního věku by podle mě měly být pořád "ve smečce", ale u větších už je to složitější. Můj bratr je o sedm let mladší než já, rodiče mi ho dali do pokoje už jako kojence, když jsem chodila do první třídy. Pomáhat v péči o miminko mě bavilo, ale když byl bratr batole, pořád jsem si musela hlídat svoje věci, všechno si přesunout do výšky kam nedosáhl a klidu na učení jsem v pokoji také moc neměla. Měla jsem ho ráda, uspávala jsem ho hraním na kytaru, ale převážně jsme si lezli na nervy, protože naše zájmy vzhledem k věkovému rozdílu nikdy nebyly shodné. V tomto pokoji o cca 12 m čtverečních jsme se s bráchou mačkali a spali na palandě až do mých dvaceti a jeho třinácti let. Pokoj neměl dveře, byl průchozí mezi obývákem a kuchyní... Ve dvaceti letech jsem maturovala. Šest týdnů po maturitě jsem se vdala, za prvního člověka, který mě v životě požádal o ruku. Nebyl to ten pravý. Tak moc jsem chtěla pryč. Rodiče mám moc ráda, ale potřebovala jsem vlastní prostor, alespoň ty dveře a klíč. Bála jsem se, že tradičně smýšlející rodina by mi život na "na zkoušku" s někým nedovolila (můj manžel přespal u nás v domě popré až o svatební noci), předtím jsme pořád někde přespávali po kamarádech. To, že manžel není ten pravý, jsem zjistila po několika týdnech soužití, dalších pět let jsem se snažila manželství budovat, než definitivně ztroskotalo.
 IlonaK2+Verunka+Ondrášek 


Děkuju 

(6.10.2006 7:49:39)

Puberta mých dětí je ještě daleko, ale mám pocit, že ta moje není v tak hluboké minulosti. Nějak si na ni moc dobře vzpomínám. Děkuju proto za článek. Jsi citlivá duše. Často se k tvým článkům vracím. Už kvůli té toleranci a lásce, která z nich pryští.

Jsem ráda, že je tu odkaz na knihu. Tak dlouho jsem se na ni těšila, konečně ji budu mít doma. :-)

Co se týče současných starostí, přeji ti, abys měla sílu táhnout tu káru starostí i dál a aby se to vše jednou obrátilo v dobré, i když třeba zůstane nějaký šrám na duši. Přeji hodně štěstí!!!!
 Lei 


Napad? 

(6.10.2006 10:47:18)
Nevim, nakolik svetaborny. Napadlo me, jestli by Helence treba nepomohlo popovidat si s nekym, kdo od podobne majetnicke osoby prchnul, ze by treba na vlastni usi slysela, kam to muze vest...bylo by to, jako kdyby poslouchala svuj vlastni pribeh, protoze vzorce chovani takovych osob jsou si hodne podobne a uvedomila by si, jak by (velmi pravdepodobne) sama skoncila...no, kdyby mela zajem o story o sobeckem partnerovi (protoze co jineho to je nez sobectvi a touha mit neco jen pro sebe), tak ji rada napisu...vcetne toho, jak tezke je sebrat se a odejit a uz se nevratit :(
 Hanka 
  • 

Taky nápad 

(8.10.2006 15:18:11)
A co nabídnout Helence k přečtení nějaké knížky od dokumentaristky Olgy Somerové, např. některou z řady O čem ženy nesní nebo O čem sní ženy. Ty jsou plné nejrůznějších příběhů žen, dost často i příběhů života s despotickým partnerem atd. apod.
 Hanka 
  • 

Taky nápad 

(8.10.2006 15:19:11)
A co nabídnout Helence k přečtení nějaké knížky od dokumentaristky Olgy Somerové, např. některou z řady O čem ženy nesní nebo O čem sní ženy. Ty jsou plné nejrůznějších příběhů žen, dost často i příběhů života s despotickým partnerem atd. apod.
 10.5Libik12 


jen tak 

(6.10.2006 20:46:32)
Maceško, krásně žiješ a mimořádně krásně o tom píšeš, děkuji.
 Peťa & Ivka 


Maceško 

(7.10.2006 12:13:37)
včera pod peřinou jsem tvou knížku přelouskla. Díky za skvělé čtení. Doporučuji všem.

Pozdravuj rodinku a přeji hodně radostí a málo starostí.
 Olina 
  • 

Teda ženský... 

(7.10.2006 8:03:29)
Teda ženský, tady se ale člověk dozví věcí!
 Veronika  
  • 

MACEŠKO 

(9.10.2006 0:14:46)
Přeji hezký dobrý den, ani přesně nevím proč Vám to píšu, je mi 25 let a mám skoro 3 letého syna. Když jsem četla Váš článek, ohledně Vaší dcery vzpoměla jsem si na sebe....pubertu už mám za sebou, ale nebylo to vůbec jednoduché, každej jsme si jí museli projít. Nechci aby to o de mě bylo nějak drzé, nebo tak něco, jen bych Vám chtěla popřát pevné nervy a být dceři i v těch nějhorších časech oporou. V pubertě jsem si prošla opravdu špatnými věcmi, nemluvím o alkoholu a ni drogách, ikdyž je to v dnešní době na dením pořádku, ale přesně jak píšete byly to kluci a v tomto věku je snadné se na ně jako ideály upnout. Byla jsem s jedním 3 roky, láska jako hrom, tak jsem to v té době viděla, i přesto, že jsem si třeba pro facku nešla daleko. Je pravda, že jsem kvůli němu málem i skončila se školou, protože jsem chtěla být jen s ním. Nevím co to je s těma dnešníma klukama, ale mám pocit, že je čím dál víc kluků, kteří nás dokážou psychicky vydírat. Možná to opravdu zní dost tvrdě, ale nejsem jediná komu se to stalo. A co mi nejvíce pomohlo a otevřelo oči byli rodiče na který jsem se vždycky mohla spolehnout. Dnes jsem 3 roky vdanná za skvělého chlapa a minulost už je prič, ale občas se ještě zavzpomínám a vím jak moc jsem dokázala vytrpět a proto děkuju všem, kteří při mě stáli ikdyž jsem zrovna se všema nejednala fér. Nezlob te se na mě....jen jsem Vám to chtěla napsat
 Marti+Maty+Niki+Teri+Vojta 


Re: MACEŠKO 

(17.10.2006 0:23:34)
Maceško,
i já jsem si jednoho podobného tyrana kdysi užila. Nebylo to tak ostré jako ve vašem případě, ale taky od té doby poznám citového vyděrače po prvních minutách rozhovoru a naskočí mi husí kůže, jak už tu někdo psal.
Tenkrát mi trvalo přes tři roky opakovaných rozchodů, než jsem ho definitivně poslala k vodě. Pomohla mi podpora mého táty, ačkoliv jsem se s ním nikdy předtím ani potom o takovýchle věcech neradila. Tehdy jsem jen jakoby nezávazně nadhodila: "R. se ke mně chce vrátit" a táta nečekaně citlivě zareagoval: "Dělej jak myslíš, ale myslím, že máš na lepšího kluka, který si tě bude vážit." Jediná věta mi pomohla se rozhodnout jednou provždy a ve svém rozhodnutí vytrvat přes všechen psychický nátlak včetně výhružek sebevraždou. Asi pro tu svobodu, kterou ta věta obsahovala, pro důvěru, kterou v moje rozhodnutí táta vložil, i pro povzbuzení mého sebevědomí, tím vztahem notně poznamenaného. Pak jsem dva roky cíleně s nikým nechodila, dokud jsem si v sobě nesrovnala jak dozvuky toho vztahu, tak představy o svém životě a místu budoucího partnera v něm.
Teprve pak jsem byla připravená k přijetí "zdravého" a zralého partnera - mého manžela.

Tenkrát právě tátův jasně vyjádřený názor byl to, co zkrátilo moje vleklé trápení. Na druhou stranu hrálo roli načasování a nevnucování se. S tím vztahem moc nesouhlasil nikdy, ale celou dobu jsem to "neslyšela".

Někdy to může dopadnout hůř - moje blízká kamarádka ukončila podobný vztah až tehdy, když její "přítel" ukradl jí, jejím rodičům a jejím přátelům postupně věci a hotovost v hodnotě přes 100 tisíc. Nesrovnatelně větší škodu ale napáchal v její duši :-((
 Kateřina (2 děti v NRP) 
  • 

Vlastní nebo přijaté... 

(9.10.2006 22:58:15)
Milá Maceško,
u některých pubertálních slečen je bohužel špatný nápadník katastrofa a fakt není důležitý, zda je dcera vlastní nebo přijatá. Sestra mýho muže, která vyrostla v totální péči celý rodiny, si někdy v osmnácti narazila již soudně trestaného zloděje. Snad proto, že to bylo pro ni jako pro mazánka rodiny exotické nebo byla prostě jen v pubertě. Skončilo to nakonec u psychologa a táhlo se to asi rok... Některý ženský prostě toužej po asociálovi a trvá dlouho, než z toho vyrostou. No, švagrovou ty divný nápadníci drželi asi do pětadvaceti, u jednoho nezůstalo. Naštěstí se to obešlo bez následků. Přeju pevné nervy. Kateřina
 maceška 


Re: Vlastní nebo přijaté... 

(10.10.2006 7:44:23)
Já vím, Katko, taky mám kamarádku, která stejný problém řeší u vlastní dcery. Víš, mám dojem, že je to podobné jako se šikanou, že prostě někteří lidé představují "prototyp oběti", jestli víš jak to myslím. Jak naše Helča, tak kamarádky dcera si školní šikanou prošly...a teď mi to přijde hodně podobné, jen s tím rozdílem, že už nemáme tolik účinných možností jak zasáhnout.

Lei, zkoušela jsem dát Helče přečíst, co sem napsaly holky s podobnou zkušeností. Má i knížky, články, i psycholožka jí něco dávala. Mám dojem, že ona rozumově chápe, že by to takhle být nemělo, ale chybí jí vnitřní síla situaci zvládnout.
 žinča 


Re: Re: Vlastní nebo přijaté... 

(10.10.2006 8:53:11)
Maceško,
jednou jsem četla nějakou knihu o ženě, kterou bil její manžel. Když ho konečně opustila, hovořila s ostatními ženami, které měly podobný osud a řekla jim, že se stydí za to, že ho stále miluje. A jedna z nich jí řekla větu, která mi osobně pomohla. " Je v pořádku, že ho miluješ. Láska,ať sebepodivnější není jako voda v kohoutku, kterou jde jednoduše zastavit.Takže se stydět nemusíš." Helča určitě chápe, že prožívá něco, co není normální. Jen ještě neumí zastavit vodu z kohoutku. Nechci se ti v žádném případě nutit, ale stejně jako Lei nabízím , že kdyby Helča chtěla může mi taky mailnout. Jen tak pokecat. Nikdo ji nebude mentorovat.
 Magda,3děti 
  • 

maceško 

(6.12.2006 8:24:10)
Velice Vás obdivuji jak všechno dokážete zvládnout.Máme 9 letého chlapce v poručnické péči,kterého jsme si vzali,když měl 11/4 roku,nejsou s ním žádné problémy,problémy mám já ve vztahu k němu.Je to na dlouhé psaní.Pokud by si chtěl někdo psát,budu moc ráda magdachovancakova@seznam.cz
Přeji všem hezký den.
 Elzina, 2poloromští kluci z 1.manž, a holčička  
  • 

Přeji Vám hodně síly! 

(2.4.2007 12:02:24)
Četla jsem Vaši knihu. Už od dětství směřuji k tomu, stát se jednoho dne matkou "cizích" dětí, a v rámci přípravy čtu všechno na toto téma, co se mi dostane do ruky... Vaše kniha mi pomohla o krůček k tomu, abych si uvědomila (i když rozumem to dávno vím), co PP obnáší. Že člověk si bere dítě s obrovským pytlem problémů jako pytlem kamení... A že pracně vyndavá kamínek po kamínku, a kolikrát se zdá, že marně... Jste skvělá matka, hrozně bych si přála dospět tam, kam Vy, k Vaší trpělivosti a tolerantci. Já mám bohužel trochu sklony k perfekcionismu a vím, že než do PP půjdu, musím s tím něco udělat (a pořád se o to snažím). Doufám, že se mi to podaří dřív než v důchodu. :-)
Držím Vám palce a děkuji Vám za to, že se nevzdáváte, že jste stále plni naděje; děkuji za Váš postoj, že se to stalo VAŠÍ Helence. To je, myslím, zásadní věc. Nehledat viníka, protože co by to pomohlo? Moc Vám přeju, aby se Helča "vrátila". Jsem přesvědčená, že jste pro ni ta úplně nejlepší rodina, a Vy ta nejlepší máma, jakou mohla dostat.
Ještě malá zkušenost z mého dospívání: byla jsem kdysi podobně poblázněná jako Vaše Helča. Nic nepomohlo a vzala jsem si manipulátora. Až po čtyřech letech jsem našla sílu se od něj odpoutat, což byla má záchrana; nabalila jsem tím problémy na dětská bedra svých dvou synků, ale volila jsem cestu nejmenšího zla a všechno v životě má svůj smysl. A myslím, že dnes je ze mě silná osobnost s životními hodnotami na správném místě.
I kdyby to s Helenkou trvalo dlouho, tak to, co jste do ní vložili, se neztratí... Ale to jistě víte. :-)

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.