Názory k článku Jak si nás našel pes

Taky jsem cekala zcela jiny konec. Myslism si, ze je to nezodpovedne od lidi. Pred dvermi se jim objevi pes s ocekavanim, ze najde lasku a domov. Lidi ale maji jiny zamer; daji mu najist, napit, hlavne ze jejich deti maji o zabavu postarano, ne? Pote ho nechaji byt!!!
Nechapu to. Po precteni clanku jsem z toho byla velmi smutna. Kdyz predem vite, ze nejste schopni se psa ujat, tak si jej radeji vubec nevsimejte! Je to pro nej daleko jednouduzsi!!!

ahoj, článek se mi moc líbí. Přečetla jsem si i všechny příspěvky. Jsou velmi zajímavé. Některé mi přišly trochu "zvláštní" (například bych nesnesla, kdyby se mi do bytu nastěhoval potkan s rodinkou ba ani malá šedá myška - a to si o sobě myslím, že mám zvířata docela ráda - v tom tedy autorku dotyčné příspěvku obdivuji). Styl a sloh autorky se mi moc líbí. Je příjemně sdílný a svižný. A s jejím rozhodnutím, se naprosto ztotožňuji, jsem přesvědčena, že dcerka měla možnost vidět dobrý příklad řešení takové situace v realitě. Nejde o to, že spasí svět. Jde o to, že udělá vše, co je s jejími reálnými možnostmi a schopnostmi možné a nezabalí to hned na začátku. Mám za to, že snaha tam byla dost znát a bylo tam i kus osobní statečnosti a zodpovědnosti (Přišlo mi, že kamarádka jí v tom moc nepomáhala.). A mimochodem, to že si vezmete domů zatoulaného pejska, vám vůbec nezaručí, že se o vás budou vaše děti ve stáří starat.
Ale nejkrásnější mi přišlo, že to nikoho nenechá chladným, ať už má na věc jakýkoli z uvedených názorů. To je super, díky.

Máš pravdu, ale málo znáš psy:)

souhlasím se vším co jsi napsala:-)))nesvedla bych to líp

Po přečtení tohoto příspěvku si myslím, že to, co zde bylo napsáno, sice je upřímné a dobře myšleno, ale nějak naivně, dětsky! Pisatelka přece psala, že jednak doma psa má - a to fenku a pokud někdo trochu rozumí psům, tak ví, že fenka zhruba dvakrát ročně hárá - a tudíž může mít štěňata - a hárání trvá zhruba tři týdny a po celou dobu by museli ty dva hlídat - a to by tedy těžko uhlídali, tomu věřte. Měla jsem deset let hodnou fenku Briarda, velký pes, hodně starostí, hodně peněz za veterináře, všichni jsme ji milovali, měla několik operací, prožívali jsme to jako by to byl člen rodiny a ne pouhý pes. A když hárala, byl problém uhlídat ji na ulici - a venčit se musela, nešlo ji zavřít tři týdny doma!! A mít ty dva doma, určitě by z toho byly štěňata, to mi věřte. A další problém - pokud bydlíme u rodičů, musíme se jich přece zeptat na jejich názor!! A v článku bylo jasně napsáno, že matka na sms odpověděla, že v žádném případě další pes!! Na základě těchto faktů článek vyznívá dětsky nezrale. Když jsem byla malá, toužila jsem po pejskovi. Měli jsme domek se zahrádkou, přesto jsem se ho nedočkala. A svůj dětský sen jsem si splnila až v bytě 2+k.k., kde jsme kromě psa byli čtyři! Milovali jsme ho všichni, ale po těch starostech a problémech a stresech s jeho nemocemi jsem přesvědčena, že už si nejspíš pejska nepořídím. Navíc - v bytě je nutné, aby se pes venčil minimálně dvakrát, raději třikrát denně! A pokud ráno odejdu do práce a večer se vrátím, pes trpí! To by si měl každý uvědomit, než si pejska pořídí. U kočky je to něco jiného. Taky přibývá hodně tlustých psů - stejně tak jako lidí. Jenže u psů je to vina člověka - příliš ho krmí a málo venčí.. Vzít si domů zvířátko není jen tak jednoduché.