Názory k článku O nemocnici Stod

máte pravdu, ale co těch 5 dní jste tam dělala? bylo nutné tam být oněch 5 dnů, nemohla jste být tuto dobu již doma. Co se změnilo tím, že jste tam byla. Snad jen to, že za tuto dobu naočkovali Vaše dítě, nahrabali si na Vás hromadu bodů a byla jste dobrou vydělávačkou peněz. Tak to prostě je, tady se jede na body. Přitom je již dávno jasné, že tuhle doibu by tam ani žena být nemusela, mohla by být doma a za ní docházet porodní asistentka a naučit ji vše, jak kojit atd.. A naočkovat dítě jde také ambulantně, proto nemus být v porodnici ! A to je celý náš přiblblý porodnický systém v ČR !

Jen malé upřesnění informací: leden 2008 a platba za otce u porodu ve Stodu je 300 Kč.

Něco se od roku 2000 přece jen změnilo. Přimářem je pan doktor Knaizl ( mimochodem fajn člověk a super doktor) , a otec u porodu se platí - 250,-Kč. Já jsem šla domů za 5 dní včetně porodu. Byla jsem prvorodička.

No to je tedy úroveň. Jeden tady napíše svůj názor a hned je slepice .........
Musím s Vlastou plně souhlasit, ve zdravotnictví pracuji 15 let, je zarážející, co se v něm děje.
Ze svého porodu ( v r.1998 ) mám dodnes psychické trauma a možná proto už jsem nikdy neotěhotněla ( i když jsem moc chtěla ).
Takže, Vážená dámo, bez urážek. Jen by mě zajímalo, kolik jste porodila dětí, když jste taková hrdinka.

Rodila jsem ve stodské nemocnici v roce 1983. V té době nebylo o současných vymoženostech ani vidu ani slechu, takže současným rodičkám velmi závidím. Jak možnost přítomnosti někoho blízkého u porodu, tak možnost neomezených návštěv a vůbec to, že se dnes o rodičku někdo zajímá i jako o člověka. Moje vzpomínky na cca 16 hodin trvající dobu v přípravně a na porodním sále jsou především vzpomínkami na neosobní přístup sester, nepříjemné jednání a poznámky. Dodnes vidím sestru, která mne míjela v době, kdy jsem sama ležela připoutaná v porodním křesle s kapačkou v ruce, už dost vysílená kontrakcemi a bolestí, která na mne při procházení kolem vykřikla: "Za chvíli z toho sletíte na zem, jestli se budete takhle kroutit" ... a taky si vzpomínám na ten balzám pro duši, když ke mě přišel lékař a klidným milým hlasem se mnou chvilku mluvil ... A také si vzpomínám, jak pár týdnů po porodu jsem potkala jednu ze sester v samoobsluze a ta mi tam s bodrým úsměvem připomněla, jak ze mě při tlačení pěkně lítaly ty bobky ... opravdu zážitek. Naštěstí vše probíhalo normálně a dítě bylo zdravé, což je to hlavní.
Chápu, že pro lékaře a sestry se jedná o denní rutinu a z toho pramení jejich chování. Ale profese porodníků je natolik specifická, že ovlivňují jeden z největších životních zážitků ženy a to zcela nezvratně.
Dopis našeho pana primáře MuDr. Šípa mne pobavil, zejména jeho vtipné a realistické glosování skutečnosti a moc přeju všem maminám, že se dočkaly takového přístupu. Jenom lituji, že já už to zažít nemohu. A slibuji, že jako doprovázející matka se porodu určitě nezúčastním :-).
ASe