| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Proč by dítě nemělo vyrůstat v dětském domově

 Příspěvky 110 z 53 [Dalších 43 >>]
Martina, studentka pedagogiky
  • 
24.11.2006 11:38:46
Ano. Jakákoliv rodina, byť netradiční, ale milující, je pro dítě lepší naž žádná.
Martina, studentka pedagogiky
  • 
24.11.2006 11:37:56
Ano. Jakákoliv rodina, byť netradiční, ale milující je pro dítě lepší naž žádná.
Matylda - čtyři kluci+ tři holky
  • 
25.9.2006 10:37:54
Pro Macešku:
Mám dotaz pro Macešku: rok a měsíc máme u soudu zažádáno o pěstounskou péči na 2,5 roční holčičku s handicapem, úřady mají na vše čas, a dítěti protéká mezi prsty,kolik toho musí rodina unést, aby mohla pomoci, když při každé návštěvě pláče ona a naše děti to také velmi těžce nesou, poraďte je možné něco udělat? Je nám moc smutno z té beznaděje. Díky Máma M.
jirka
  • 
23.6.2006 14:36:58
Pisete mi "z duse". V nasem meste se konala v lonskem roce "naborova" prednaska pro verejnost, protoze pry neni dost pestounu. Na druhe strane jsme jiz temer rok zarazeni v registru zadatelu, protoze deti je pry malo.
M
  • 
19.6.2006 23:21:30
Ano, JE to o lidech. Naše zkušenost byla velmi trpká. Již jako plně schválení žadatelé o NRP a navíc v rámci předadopčního kursu jsme se setkali se dvěma sourozenci, romčátky, tehdy navíc s formálním zájmem jejich matky - tj. s velmi malou šancí na život v rodině. Po důkladném zvážení našich možností a schopností jsme se rozhodli, že bychom právě těmto dětem rádi poskytli domov. To jsme ovšem netušili, co se stane. Nejdřív nám všichni vycházeli vstříc - a pak se najednou všechno zhatilo. Jak se nám teď zpětně z různých zdrojů potvrzuje, vše se zaseklo na osobním šprajcu jednoho jediného člověka - bohužel natolik vlivného, aby se celá záležitost dostala tak daleko, že jsme museli podat přímý návrh k soudu na svěření dětí do péče. Dokonce až tam "prodloužené ruce" dotyčné osoby dosáhly a teprve zburcování dalších subjektů (mimo jiné i nadřízeného orgánu - MPSV) naši "kauzu" ukončilo a obě děti jsou konečně u nás doma.
Šťastný konec? Ano, ale s pachutí toho, že naprosto zbytečně musely strávit další více než rok(!) v ústavu, tak dlouho se totiž náš boj o ně táhnul.
Dnes mě zvedají ze židle argumenty na jedné straně "nejsou děti" a na druhé "není dost žadatelů". Tady bylo obojí - co tedy chybělo?
teta v DD / 30 let praxe /
  • 
16.6.2006 23:24:19
Pokusím se reagovat na předešlé příspěvky stručně,předesílám, že to bude nesnadné.
Co se týče dnů otevřených dveří v domovech,dost dobře to nechápu, cožpak někdo z vás si pořádá doma exkurze, tahle doba je naštěstí už minulá... cožpak běžné rodiny a třeba i pěstounskési dělají doma dny otevřených dveří, kdy přijde kdokoliv a sleduje, okukuje....I dětské domovy jsou rodiny, trochu jiné - ale přesto podobně fungující, potřebující své soukromí, jsou to organismy, které více než kdo jiný, je velmi citlivý a zranitelný , protože tu žijí děti, které byly hned na svém startu nějakým způsobem handicapovány, zraněny.Ten kdo má opravdový zájem, si cestičku k nějakému domovu najde,třeba prostřednictvím www stránek. I náš domov má několik takových přátel,kteří přijíždí po celý rok se svými dětmi a kamarády, jsou nápomocni s akcemi pro děti - nemám namysli pouze finance, a věřte mi, že naše děti nejsou vůbec smutné, v tom duchu jak bylo řečeno.Nepotřebují soucitné pohledy a zamačkávání slziček ...Potřebují opravdový zájem,pochopení a přátelství.. .Navštěvují se vzájemně s kamarády z fungujících rodin, velký problém je podle mne v názvu, který předurčuje představy mnohých ...ústav.. předem staví domovy do špatného světla, pak už stačí jen pár takových posudků, jaký vytvořil pan Černý ....Myslím, že nikdo z nás, kdo pracuje v domovech netvrdí, že domovy pro děti jsou to nejlepší, samozřejmě, že rodina je rodina, vždy´t domovy spolupracují s NRP, navrhují děti do rodin - pěstounských, hostitelských. Vůbec nebereme pěstouny jako konkurenci, to je veliký omyl!!Nabízíme pěstounům pomoc v řešení případných výchovných problémů , ale zatím bez odezvy . Proč ?Myslím, že jde o uměle vytvořenou iluzi . I já jsem přesvědčena, že každá z forem NRP má své opdstatnění a své místo - jsou to různé alternativy,pro různé děti. Jen mám dojem a nejsem sama, že domovy jsou takové čarodejnice, na které se pořádají hony. Musím znovu opakovat - stalo se to jaksi módou..Očerňují se pěstoustounské rodiny nebo domovy - potažmo ústavy?! Chtěla jsem být stručná, ale u tohoto tématu to jaksi nejde!.....
16.6.2006 13:55:44
Nedá mi to, abych nereagovala.
Pracuji ve zdravotnictví, a vždycky, když čtu článek s naříkáním na neochotu a neprofesionální přístup zdravotníků, zvedá se ve mě vlna emocí, že tohle přece není pravda, takhle se MY nechováme...Jenže když se pak člověk začte do diskuze, musí se chytnout za nos - i když my tohle neděláme, zdaleka to neznamená, že to nedělají jiní. Ve vašich řádcích čtu něco podobného.
Kromě toho jsem pěstounka, máme v PP tři slečny.
Myslím si, že chápu vaše rozhořčení - děláte práci, kterou jste si vybrali, a snažíte se ji dělat co nejlépe. To ale nic nemění na tom, že život v ústavu je nepřirozený. Máme velmi dobré vztahy s personálem jednoho dětského domova, z kterého máme dítě v PP. Vím, že jsou to lidé, kteří se snaží dát dětem maximum, ale zároveň jim je jasné, že rodinu dětem nenahradí. To, že se k vám děti vrací v dospělosti, je jenom přirozené - vždyť je to součást jejich života, kterou nemůžou jen tak vygumovat, navíc jsou to jediné vazby na minulost. Pro každého člověka je důležitá jeho minulost, jeho dětství, vzpomínky. S holkama mluvíme o jejich zážitcích z domova, a rozhodně jsme nikdy neříkali nic o tom, že to tam bylo špatné. Přesto všechny tři říkají, že jim v DD cosi velmi důležitého chybělo, a vrátit by se tam nechtěly. Podívat se, zavzpomínat, to by udělaly moc rády, ale žít tam, to už ne.

A k tomu vracení dětí z NRP - znovu opakuji to, co jsem psala už jednou nebo možná i vícekrát: děti přicházející do NRP jsou často plné specifických problémů, a proto rodiny s těmito dětmi potřebují doprovázení. Každý občas zažije krizi, kdy by potřeboval vypnout, a nemá kam se obrátit, neexistuje respitní péče, asistence pro rodiny s více dětmi, psychologická podpora a pomoc. O všechno se musí člověk bít jak lev...a potom prostě někdy selhává. Je to komplexní problém, i když je mnohem pohodlnější si říct, že "oni by to stejně nezvládli, tak necháme děti vyrůstat v DD".
Svým způsobem je mi velice líto, že zaměstnanci DD v nás vidí konkurenci, nikoliv partnery v péči o sociálně osiřelé děti.
Janule
  • 
16.6.2006 9:29:08
reagovala jsem na článek od tety v DD /30 let praxe/
Janule
  • 
16.6.2006 9:27:20
Hodně z nás dětské domovy kritizuje, protože vidí a slyší, jaké problémy adopce, příp. osvojení, provázejí a právě to, že nemáme možnost nahlédnout pod pokličku nějakého dětského domova je to celé o to horší. Ani já sama nemám zkušenost z praxe, přestože mě tahle problematika hodně zajímá (a cítím, že jen kupování vánočního dárku anonymnímu dítěti není celé), tak rádio, TV, Noviny, web (např. ony stránky FOD) - no prostě té chvály na dětské domovy není moc.
Dělají dětské domovy nějaké akce, dny otevřených dveří, dětské dny pro děti zevnitř i zvenku? Nevím, jak moc by to děti v DD mohlo traumatizovat, kdyby jejich kamarádi večer odcházeli domů s mámou a oni by zase zůstávali.. Nevím, nejsem psycholog, ale pravda je, že moc pro zprůhlednění děláno není :-(
teta v DD / 30 let praxe /
  • 
16.6.2006 0:13:36
Vážení ,
každý den mne stále udivuje, kolik je kolem lidí, kteří všemu rozumí, vše kritizují a odsuzují.... Stejné je to i s tímto " posudkem" dětským domovům a lidem, kteří v nich pracují a i s následnou diskusí. Kolik z vás nahlédlo " pod pokličku " dětskému domovu a životu v něm ? Tažení proti dětským domovům se stalo jaksi módou.... Kolik z vás ví, jak opravdu žijí děti v domově , co dá " práci" narovnat dušičku dítěti vrácenému z adopce nebo pěstounské péče, protože se prostě nechovalo tak, jak se od něho očekávalo ?! Samozřejmě, nikdy není nic černé ani bílé, ale děti v domovech nevyrůstají bez lásky a bez zájmu,nesplývají v kolektivu atd,jak je v posudku předkládáno! I pro nás jsou naše děti / možná , že i toto oslovení někoho z vás překvapí/idividuality, které mají prostor vyjádřit svůj názor a participovat na životě v domově, samozřejmě - adekvátně svému věku, ale co víc, divte se, my je k tomu přímo vedeme ! Vždy je tu pro ně někdo, kdo je vyslechne, poradí , pomůže - komu se mohou svěřit, kdo jim dá pusu na dobrou noc a pofouká bolístku...Mohou se vracet i poté, co se stanou dospělými a divte se - oni to i mnozí dělají..Píší, telefonují, posílají fografie, přijíždějí se pochlubit se svými dětmi....proč? Možná prostě proto, že mají ke "svým tetám nějaký " vztah .Myslím, že to je pro všechny z nás, kdo se našim dětem v " ústavech " věnujeme to nejdůležitější....Pro nás je to prostě běh na dlouhou trať, aniž kdokoli z nás čeká medaili. Ne vždy se u všech všechno povede, ale dejte si ruku na srdce, vaše děti jsou vždy a úplně podle vašich představ?!Nezažili jste zklamání?....Kritizovat a zavrhovat je to nejjednoduší!!!Ale bylo by dobré a slušné / vím, to se dnes příliš nenosí /o tom co a koho kritizujeme nejprve něco vědět ..........Možná by mi někdo z předešlých diskutérů mohl na závěr zodpovědět dotaz : " Pročpak všichni chtějí do náhradní péče malé, modrooké a blonďaté holčičky ?Pročpak nechtějí náctileté pubertální mládence? "... Věřte mi pane Černý, o práci se , se zřetelem na nové soc. dávky - porodné, opravdu nebojím.....
 Příspěvky 110 z 53 [Dalších 43 >>]

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.