Názory k článku Znáte to?

Tak tohle já přesně znám.Když chlapeček chodil do druhé třídy tak dostával hysterické záchvaty.Měl bohužel smůlu-jeho dignosa zněla -hyperaktivita:bohužel paní učitelka prohlásila,že něco takového neexistuje a jednala s ním jako s nenapravitelným rošťákem,nakládala mu nejvíce úkolů ze všech,protože díky své indispozici neposedného skřítka nestíhal psát zadání v hodině.Když končil druhou třídu tak byl zralý na Kroměříž a já s ním.Třetí třídu absolvoval na jiné škole s dobrým prospěchem a mnoha úspěchy a to vše díky paní učitelce,která měla o jeho diagnoze perfektní přehled neboť měla syna se stejným problémem-společnými silami jsme ho podržely.Bohužel paní učitelka ze školy odešla a tak s postupujícími ročníky se opět problémy dostavovaly.Syn je totiž také dyslektik a dysgrafik což mu zjistili právě v té druhé třídě.A tak tedy záleží jen na přístupu učitelů a na vzájemné spolupráci.Což je docela problém.Kvůli stěhování přešel syn opět na jinou školu-bude to mít o to těžší,že po letech kdy se učil německy se teď začal učit anglicky-hrůzou mi vstávají vlasy na hlavě protože kromě toho naše nejmladší Verunka nastoupila do první třídy a vzhledem k tomu,že jsem osamocená máma tak čekám co moje nervičky vydrží a jestli ve zdraví přežiju synovu rozbouřenou pubertu a první třídu mojí dcery,která již po měsíci odmítá do školy chodit.Je to úžasná kombinace a občas vážně potřebuji psychicky podpořit.Tak vám všem přji trpělivost a pevné nervy.

Veroniko,

to asi jak kde...nas ucitelka NABADALA na tridnich schuzkach, ze mame detem psat napr. do notysku jen to, co vyzadujeme my za nutne. RC v zadnem pripade. A vzdycky se nazev povolani da nejak opsat necim hodne abstraktnim, treba slovem manazer :-) Maximalne by se to dalo poznat z adresy, ale ta se da take vynechat, ze :-)

Pár rad pro rodiče nezvládající první ročníky školy svých dětí /rychlokurz asi nenajdete, možná jen rady zkušeného a ochotného pedagoga/:
1.Dítě přijde ze školy a pokud nechodí do družiny chvíli si pohraje samo s čím chce a odreaguje se.
2.Sdělí rodiči, jestli má úlohu, pokud ano, řekne, jestli ji zvládne samo a výsledek pak jen rodiči ukáže. Přeneste zodpovědnost na dítě.
3.Pokud úlohu má a nesplní ji, bude si muset následky vyřešit s paní učitelkou.
4.Nátlak a bití moc neřeší, rodič si jen vybije momentální vztek a v dítěti roste odpor k úkolům.
5.Víc děti baví soutěžení ve splněných úkolech - pro děti starší jsou dobré úkoly typu : Vyhledej... , Zjisti... , Připrav pro spolužáky diktát nebo slovní úlohu... atd. Pak může úkoly i zkontrolovat a pokud by viděl jen výsledek chytrého spolužáka, v diskuzi by ho navedl na konkrétní matematickou operaci /příklad, postup řešení/. Je to lepší než z jejich pohledu nekonečné opisování slov, příkladů z učebnic apod. Podporuje to tvořivost. Jen nevím, zda by každá učitelka byla ochotna tyto úkoly aspoň občas zadávat.
6. Chválit dítě za samostatně vypracovaný a učitelkou zkontrolovaný úkol, nebrat to tak, že někdo něco vymyslel a my doma to jak otroci musíme celé odpoledne s nechutí plnit.

Fonémo, jak bych za učitelkou šla. Ale asi bych jí neříkala, že jsem pedagog. Spíš bych s ní chtěla podebatit o tom, jaké má představy o výuce, požadavky na děti, jak se to bude vyvíjet, jak vidí syna apod. Přitom poznáš, jak s ní mluvit. No a potom bych jí řekla, čím se syn trápí, co mu nejde a chtěla bych od ní znát radu. Ono to vypadá líp než když hned vybalíš, že jsi taky pedagog. Mohla by mít pocit, že jí chceš fušovat do řemesla a to by se jí nemuselo líbit.

jo, Jéňo, oni taky malujou na velkých plochách...Ale i těmi "titěrnostmi" si asi ruku procvičujou, David si pořád stěžuje, že ho bolí ruka, není totiž zvyklej malovat, nikdy ho to nijak zvlášť nebavilo...A tak si myslím, že když denně něco takhle namaluje, že přece jen tu ruku nějak cvičí..