Názory k článku Proč je u nás tolik dětí v ústavech?

V zásadě souhlasím, ale já jsem čekala článek ještě extréměji hájící ŮP.

plně s Vámi souhlasím. My máme v pěstounsképéči dva kluky sourozence.Filípek byl třikrát do dětského domova vrácem samotnou matkoua pak teprve byla nařízena ústavní výchova. Asi po půl roce jsme ho dostali domů. Po roce pobytu u nás jsme chtěli ještě jedno dítě aby nebyl sám. Najednou nám volali ,že má bratříčka. Takže jsme opět podsoupili veškerá prověření a jeli jsme si pro tehdy 10měsíčního Honzíka. Ale co do dnes nechápu ,to je to pročHonzíka tak dlouho drželi v dětskén domově ,když matka neměla podmínky aby si ho vzala a nechala ho hned po narození v domově. Matka za ním byla pouze jednou a to jen pro to ,že mu změnila příjmení /dostal po otci/ a od té doby nic. Kdyby tyto děti dali do rodin dříve bylo by pro ně líp,ale i pro tu rodinu co si je bere.Vloni v březnu jsme zažádali o další děti/holky/.Zase jsme podstupovali veškeré prověření a od té doby jen čekáme a nic se neděje - prý děti nejsou.V prosinci jsem se dozvěděla o dvou holčičkách ,které nechce vlastní matka a babička je ještě dosti mladá a má svoje mimino tak je také nechce. Hned jsem volala na krajský úřad a tam mě řekli,že se bude s kodinou pracovat i když sní pracují již dlouho a nic. Takže holčičky jsou umístněny do domova. Je to velká škoda mohli už vyrůstat v rodině ,která je chce a dá jim vše co může. Ale teď musí čekat co bude dál. Čím dříve jdou děti do rodiny tak lépe pro ně. Náš příklad je názorný. Kluků matka pravděpodobně užívala drogi atd.,teď kluci mají všelijaké zdrvotní problémi -astma,operace uší,problémy ze střevama a mladší je ve svých 3,5letech opožen.Starší děti se těžko umísťují,protože už mají svoje všelijaké zkušenosti.: Žadatelů je opravdu dosti jen kdyby ta slavná legistlativa byla víc ohlednější jak pro děti tak pro jejich budoucí rodiče - nebo snad mají strach o práci?!
Přeji Vám ať je vás brzo víc a čekání není tak dlouhé:

Když se běžný člověk dozví, že by děti místo do ústavů mohly chodit do rodin, má z toho radost. Upozorňuji proto na několik rizik:
To, co se u nás provozuje jako pěstounská péče, fakticky pěstounskou péčí není. Jde o určitou omezenou formu adopce. Ten název je ovšem důležitý, protože díky němu se do této (fakticky adopční) péče může dostat i dítě, které by z právních důvodů do adopce nemohlo a muselo by zůstat celý život v ústavu. Mám za to, že tuto právní kličku vymysleli čeští psychologové v čele s panem Matějčkem, protože šlo o jedinou možnost, jak celou řadu dětí vysekat z dětských domovů.
Nevím přesně, odkud vychází tlak na práva rodičů - snad je to z Evropské unie. Podle těchto práv je nemožné osvojit dítě, jestliže rodič projevuje nějaký zájem (občas návštěva, balíček, pohlednice). Ovšem náš koncept pěstounské péče tato práva zásadně porušuje. Zrušit pěstounskou péči by bylo velmi nepopulární, a tak se domnívám, že se politici pokoušejí nenápadně zlikvidovat to, co nám po panu Matějčkovi a jeho kolezích zbylo.
Vím, že stále opakuji "domnívám se" a "mám za to", ale nezbyl mi zatím čas hledat důkazy. Pozoruji určité příznaky. Jsou to tyto jevy:
1) Zvyšují se nároky na pěstouny (plánuje se např. povinné pedagogické vzdělání, zvláštní kurzy apod.)
2) Je stanoveno, o kolik dětí maximálně smí rodina pečovat.
3) Stále vehementněji se prosazuje ona krátkodobá pěstounská péče.
Já osobně vůbec nejsem proti tomu, aby děti místo do ústavů šly do rodin. Pokládám to ale za zastírací manévr, jak postupně vyřadit onu dlouhodobou pěst. péči a vrátit děti tam, kam podle právního pojetí EU patří - to jest do dětských domovů, kde si je jejich biologičtí rodiče později najdou, aby je mohli používat k páchání trestné činnosti apod.
Na závěr ještě jedna poznámka: Rodina, kde se po roce střídají děti, není normální rodinou. Jde o silně traumatizované společenství, které se spíše blíží jakési léčebné komunitě. Určitě je o 200% lepší než dětský domov, ale o rodinnou péči v pravém slova smyslu se nejedná.

Jsem pro.

Proč si nemůže osamělý člověk adoptovat dítě (povětšinou tedy asi žena by měla zájem) a ve vesničkách SOS je podmínka, aby se "starala" sama žena bez partnera. Má to jako zaměstnání, pobírá příspěvky od státu, ani se to nedá nazvat příspěvky, prostě je placená státem a nahrazuje údajně rodinnou péči. Dítek má několik...a dotyčná snad ani nemusí být nějak extra pedagogicky zdatná a emočně vyzrálá, ale to je jen můj názor. Z doslechu jsem slyšela o jednom odstrašujícím případu, kdy takováto "matka" byla víc než strohá a málo vřelá, prostě chladná.