Názory k článku O přirozeném vývoji dětí aneb jak se mění tělesné síly v duševní

trochu trpkosti v tvém příspěvku....
ano jde o to respektovat dítě v jeho potřebách ať už jsou v předstihu před normou či naopak.....
moje dcerka také vetřech a půl letech po mně vyžaduje psaní jednotlivých písmen a spolu skládáme i jednotlivě do slov jakomáma,táta....nicjí nenutímona to musí chtít sama, ale nenechám její touhu ležet ladem....
o děti které jsou takhle v předstihu (neopomínám že do školních let se může klidně srovnat s ostatními a jejich schopnosti se srovnají a prosím to neberu jako prohru nebo tak něco ale respekt k aktuálním potřebám a dovednostem dítěte...)bych ani tak strach neměla jako o děto které jsou pozadu. klasický rok odkladu pro nástup do školy je ještě v pohodě,ale co pak ti které ani to nezvládají... propadnutí jak tohle slovo vnímáte....potupa....kde je respekt k možnostem a dovednostem těchto dětí jsou onálepkováni a přitom třeba nebát toho by se v budoucnu ještě měli chuť zvednout ale jaksi ta chuť tu chybí..
to platí v obou případech tedy i u toho nadaného žáka který není živen ale čeká až někdo uzná že už se může o to a to zajímat,ale jde o to aby měl ještě tu chuť

Souhlasím s Haluškou, taky se po vlastních zkušenostech bráním klasické škole jak můžu a obdivuju všechny, kteří se rozhodli bojovat proti zkostnatělému státnímu systému. Doporučuji stránky www.skoladetem.cz, mozná je podobných škol víc, ale tahle mě vzala.

Já trochu odbočím, ale bude se to týkat též čtení, ovšem spíš u dětí starších. V poslední době se mi zdá, že děti skoro nečtou, jen koukají na televizi a hrají si s počítačem a to je určitě škoda. Myslím, že by je rodiče měli nenásilně vést ke čtení od malička. Můj syn je nyní dospělý, ale jako dítě četl tolik, že jsem mu to musela pomalu zakazovat, za den přečetl knihu a vůbec se nevěnoval např. domácím úkolům apod. Od dcery mám malou vnučku, dva a půl roku, ta vyžaduje čtení již od jednoho roku věku - to jsem se vždy velice divila, jak takové maličké dítě, které sotva začalo chodit, vydrží sedět u knížky, kouká na obrázky, poslouchá a neztratí trpělivost a neuteče, naopak to samo vyžaduje, i když ještě málo čemu z toho rozumí. A dnes ve dvou a půl letech říká básničky, co jí v hlavě utkvěly.

Matějíček, to je z té pohádky, ne?? Asi myslíte profesora Matějčka...

Souhlasim s Janou. Přála bych všem dětem, aby jejich maminky respektovaly přirozený vývoj stejně ochotně i v případech, že se děti od tabulek odchylují na opačnou stranu. Osobně znám takové jen dvě... Zbytek má problém to přijmout :-(