| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku "Čas pro mě" aneb pomůžete?

 Příspěvky 17 z 7 
25.4.2007 16:09:03
Paní Zuzano, je to fajn jak o tom píšete, vnímám, že máte na nás, mladé maminky ohled, a nezapomněla jste, že jste si své " užila".
Mé 1. dítě také nespalo, větry nás též trápily, porod byl fuj, zpětně si připadám jako kus na pásu, když se lékaři rozhodli mi ho mezi termíny vyvolat- byla prázná porodnice.
2. syn spal ještě méně, ale porod byl prima, stála jsem si za mě sympatickou polohou na por.vaku, 3. porod, tentokráte holčičky, právě tak. Oba poslední porody mi daly hrozně moc síly do dalších poviiností, proto si myslím, že má smysl jít za dobrým porodem, dobrou porodnicí i lékaři.
Určitě jste skvělá babičky, mě váš příspěvek potěšil. Díky. Renata
Zuzana, 2 vnoučata
  • 
23.4.2007 9:16:06
- napsala jsem "lež opak byl pravdou", samozřejmě tam mělo být "leč".
Zuzana, 2 vnoučata
  • 
23.4.2007 9:14:23
Mám k tomuto jedinou výhradu - bohužel, ne všechna novorozená miminka prospí téměř celý den, jak je uvedeno v tomto příspěvku, na který reaguji. Moje prvorozená dcera probrečela celé dny, přesto že byla nakrmená, přebalená atd. Chodila jsem s ní na dětské, dávali mi tehdy i Hysteps, s tím, že zabere a ona usne, lež opak byl pravdou. Celé dny jsem ji chovala v náručí, i tak brečela a kroutila se, trpěla strašně na větry a vůbec nic nepomáhalo. Myslela jsem, že mám špatné mléko, ale dětská lékařka říkala, že přibírá a že mám kojit dál. Divím se, že jsem se z toho tehdy nezbláznila, protože třeba usnula na patnáct minut, já jsem něco začala dělat - a brečela znova. A pokud jsem ji nechovala (zkroucená poloha při chování pro bříško byla lepší, než ležení na zádech v postýlce), brečela až modrala a měla jsem strach, že to nepřežije.
Něco podobného se zopakovalo za cca 28 let, kdy ona sama porodila holčičku a ta taktéž do půl roku přes den hodně plakala. Vzhledem k tomu, že i její manžel patřil mezi děti, které hodně plakaly a trpěly na větry, tak se to snad znásobilo - a i druhé dítě, chlapeček, měl tyto problémy a navíc ještě potíže s odříhnutím po jídle, tak jsme se všichni střídali v chování atd.
Myslím, že pro takové děti s těmito potížemi je docela vhodné nosit je v šátku, že méně trpí než v postýlce (já jsem tehdy dcerku chovala jednou rukou a druhou třeba vařila, uklízela atd...),tehdy žádné takové šátky nebyly. Ti, co mi říkali - nechovej ji, nech ji vyřvat...si nedokázali vůbec představit, jak takové miminko trpí! Jasně jsem cítila, že když ji chovám a nemá bříško napjaté, je jí líp, i když velice často brečela a kroutila se bolestí i při chování (z toho bylo vidět, že nebrečí proto, aby si vymáhala chování, jak se mnozí mylně domnívali!)Nepomáhaly ani fenyklové čaje, ani nahřívání bříška teplou plenkou, ani masáž zelenou mastičkou, která mi zničila všechny košilky..trochu to pomohlo, ale jen na chvilku.Teprve když začala sedět, tyto potíže prakticky přešly. Posazovala jsem ji proto velmi brzo, již v 5 měsících, což samozřejmě nebylo dobře pro páteř. Ale ještě téměř do půl roku se tyto potíže projevovaly, i když samozřejmě čím dál méně. Švagrová oproti tomu měla holčičku, kterou nakrmila, přebalila - a ta spala bez probuzení do dalšího krmení. Aspoň tedy první týdny po narození. A nikdy na větry netrpěla, i když byla též kojená.
jarka
  • 
23.4.2007 7:58:54
Taktiez som si niecim takym presla, fakt zle...a teraz lutujem, ze som si to obdobie neuzila tak ako by som chcela, s usmevom. Co uz...malemu davam lasku teraz, dvojnasobne. Len mi je luto, ked bol taky malilinky, ze som si ho s takou laskou neprivinula k sebe. Strasne mi liezli na nervy vsetky tie babatkovske casopisy s usmiatymi maminami a malymi detmi. Ale nastastie tento stav sam od seba ustupil, hoci som aj raz navstivila psychologicku. Povedala som si ale, ze to zvladnem sama, bez liekov a lekarov. Nastastie sa to podarilo, ale po dlhej dobe, mozno po 2rokoch:( Brookie Shields o tom napisala knihu, ako prezivala narodenie prvej dcerky.
Linda Jedličková, Kuba 9 měsíců
  • 
22.4.2007 10:05:21
Nikdy bych nevěřila, že stavy po porodu jsou tak hrozné. Na Kubíka jsem se hrozně těšila a když se narodil byla jsem úplně v čoudu. Jsem taková ta někdy až přehnaně starostlivá maminka, než jsem něco pro Kubíka koupila proplula jsem celý internet, abych vybrala dobře a nezávadně. A když se Kuba narodil, tak jsem litovala, že jsem byla kdy těhotná. Dost ublinkával a já ho chvílemi ani nechtěla, mrskla jsem s ním do postýlky a byla sprostá, že brečí. Naštěstí přítel mě chápal a dost mi pomáhal a to dělá dodnes. Těď už jsem v pohodě, ale po těžkém porodu a ošklivejch depresích už nikdy nechci rodit a mám pocit, že mě to nepřejde. Radím všem budoucím maminkám, připravte na to okolí, že se takové věci stávají, protože neni nic horšího než přechytralá tchýně, která když se jí svěříte, že máte chmury (tak jsem tomu říkala), tak odpoví:"Prosim tě, jaký chmury, máš tady zdravý, krásný miminko tak se máš radovat. Ty chceš dopadnout, jak tvoje máma, citlivka". No a to byla konečná a cestu už jsem k ní nenašla a asi ani nenajdu. Tak to prosím vás nepodceňujte. Přeju vám, ať se vám to nestane, pa Linda
28.9.2003 14:45:14
Překlad dalšího textu, který poslala na Rodinu LídaK (omlouvám se za případné nepřesnosti :o))

Dr. CHERYL McCLARY:
Podle Národního informačního centra pro ženské zdraví (NWHIC) existují tři formy nebo hladiny „blues“. První je známa jako baby blues, další je poporodní deprese (PPD) a nejzávažnější je poporodní psychóza.

- Baby blues se objevuje u mnoha žen ve dnech následujících hned po porodu. Novopečená maminka má náhlé změny nálady, od pocitu velkého štěstí až k pocitu velkého smutku. Může bezdůvodně plakat a cítit se netrpělivě/nesnášenlivě, rozrušeně, neklidně, úzkostně, osaměle a smutně. Baby blues může trvat několik hodin nebo jeden až dva týdny po porodu. Obvykle není třeba zdravotnické péče. Často pomůže podpora skupiny novopečených maminek nebo rozhovor s někým, kdo mamince pomáhá.
- Poporodní deprese (PPD) může přijít několik dní, ale i několik měsíců po porodu. Může to být nejen po prvním, ale po kterémkoliv dítěti. Žena má pocity podobné jako při baby blues – smutek, zoufalství, úzkost, rozrušení – ale cítí je mnohem silněji než-li při baby blues. PPD často neumožňuje ženě dělat normální věci, které potřebuje každý den udělat. Pokud je ženino „normální fungování“ takto narušeno, je to jisté znamení, že je potřeba vyhledat zdravotnickou pomoc. Pokud žena není léčena na PPD, příznaky se zhoršují a trvají i rok. PPD je vážné onemocnění. Může se léčit léky, poradenstvím/psychoterapií a také velkou podporou bližních nemocné. Ale: bližní nejprve musejí být schopni rozpoznat příznaky PPD!

Jaké jsou příznaky poporodní deprese? Zahrnují:
 pocity neklidu a rozrušení
 pocity smutku a deprese, hodně pláče
 stav bez energie
 bolesti hlavy, bolesti na hrudi, bušení srdce (srdce bije rychle a člověk má pocit „přeskakujících úderů“/=extrasystoly/), ztuhlost/strnulost nebo hyperventilace (mělké a rychlé dýchání)
 neschopnost spát anebo velká únava, nebo obojí
 neschopnost jíst a úbytek váhy
 přejídání a přibírání
 obtížné soustřeďování, zapamatovávání si nebo rozhodování
 přestrašenost o dítě
 nezájem o dítě
 pocity vlastní bezcennosti a viny
 strach, že ublížím dítěti nebo sobě
 nezájem o intimní život (chybí potěšení ze sexu)

- Poporodní psychóza je velmi vážné duševní onemocnění, které může ohrozit novopečené matky. Může přijít náhle, nejčastěji během prvních tří měsíců po porodu. Ženy mohou ztratit kontakt s realitou, často mají sluchové halucinace (slyší např. neexistující hlasy) a bludy (vidí věci jinak, než jaké jsou). Vizuální halucinace (vidění věcí, které tu nejsou) jsou méně běžné. Další příznaky zahrnují insomnii (neschopnost spát), pocit zneklidnění (rozrušení), zlost a podivné pocity či chování. Ženy, které mají poporodní psychózu, potřebují ihned léčbu, a téměř vždy potřebují také léky. Ženy bývají přijaty do nemocnice, protože existuje riziko, že ublíží sobě nebo někomu jinému, často dítěti.

---------------
Pro srovnání uvádím ještě velmi podobné dělení, okopírované ze staršího článku na Rodině „Psýché po porodu...“:

Poporodní období je psychicky velice speciální a zhruba je možno "pošramocenou" psychiku rozdělit takto:

1. poporodní blues - krátkodobá a přechodná záležitost, obvykle ne delší než 2 týdny; většinou začíná kolem třetího dne po porodu pláčem, může jej provázet i pocit zlosti, osamělosti - samozřejmě se tento pocit odráží nejvíce na partnera; blues se objevuje asi u 80% maminek a je považováno spíše za normální stav. (Osobně doporučuji, aby v tomto období maminka ze sebe "všechno vydala ven": když chce plakat, ať pláče, když má pocit, že se chce vztekat, ať se vzteká - doporučuji odreagování se např. pomocí štípání dřeva či bušení měkkým předmětem do matrace apod. - pozor při tom na bezpečnost! Jiná léčba není nutná, podpora okolí však urychlí uzdravení :-))

2. poporodní neurotická deprese je daleko hlubší stav, může nastat i po skončení šestinedělí. Podle statistik postihuje okolo 10% žen - maminka je obvykle velmi vyčerpaná, unavená, úzkostná i pesimistická. Někdy cítí, že není schopná se postarat o svoje dítě; pak všechny její myšlenky jsou orientovány na to, jak je zabezpečí... (Pozn.: jiný název je též pozdní poporodní deprese; zde je určité riziko sebevražedných tendencí, proto pozor - je nutné vyhledat pomoc!)

3. a teprve poslední je poporodní psychóza, která je někdy označována za laktační psychózu, někdy za puerperální psychózu. Tyto nemoce zdánlivě nemají s laktací nic společného, jsou ale laktací a jiným způsobem života po narození dítěte spuštěny a neliší se od psychiatrických nemocí v jiných obdobích života. Často se také objevují znovu při dalších těhotenstvích - možná jsou na ně jen odborní pracovníci jinak a snad i lépe připraveni. (Pozn.: podle novějších poznatků je za kolísání nálad až psychotické stavy zodpovědný daleko spíše pokles hladiny estrogenů po porodu, nežli nástup laktace)
Rozdíl - velmi laicky řečeno - mezi druhým a třetím stavem je ten, že při neurotické depresi se matka často trápí svou situací, ale ví o tom, co dělá. Při poporodní psychóze je spíše pravidlem, že matka dělá mnohé věci automaticky a ani o nich neví, často trpí bludy. Neví např., že jde přes přechod a přitom svítí červená … (Psychóza je tedy životy ohrožující stav, který je nutné akutně psychiatricky léčit!)

V rámci diagnostiky je možné zjistit už během těhotenství (tehdy je ale jen málokterá matka v kontaktu s odborníkem, pokud nemá problémy), zda má dotyčná k těmto nemocím nějaké dispozice. Například se velmi podceňuje, nesnáší změny, neumí reálně posuzovat sebe nebo své okolí, má velmi sníženou sebeúctu… Prevence - zjistit tyto dispoziční faktory, mluvit i o situaci matky a babičky. Zajistit tak připravenost celé rodiny, mít odvahu postavit se k těmto problémům "čelem"- a kdyby nastaly, mít v záruce dobrého odborníka, se kterým je možné o daných věcech mluvit.
Prevence existuje - stejná jako při prevenci depresí obecně. Zásady psychohygieny jsou popsány ve více publikacích, mezi klasiku patří "Duševní hygiena" od brněnského profesora Libora Míčka. Ještě k nespavosti - ta je součástí dg. deprese. A naopak, spánkový deficit může depresi spouštět! Co se týče spánkové deprivace matek v šestinedělí - je vhodné v době spánku dítěte odmítat návštěvy a spát. Další chybou je buzení dítěte po 3 hodinách ke kojení ve jménu problematické víry, že dítě si zvykne na pravidelnost a bude ji potom samo dodržovat. Kdyby maminka dovolila dítěti spát, spala s ním a nechala se dítětem budit ke kojení, ke spánkové deprivaci by určitě nedošlo (novorozené dítě přespí málem celý den) a časem by se vytvořil také specifický rytmus "spolupráce" dítěte s matkou. Pokud by se matka dokázala vzdát svých představ o denním programu a hledala soulad s dítětem, nakonec by si vše dopadlo k oboustranné spokojenosti.

Lída.
27.9.2003 11:57:59
...www.flylady.net
 Příspěvky 17 z 7 

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.