Názory k článku Domácí škola - tolikrát vychvalovaná a tolikrát zatracovaná

Chtěla bych Vás poprosit o vyplnění krátkého dotazníku na téma domácí vzdělávání: http://www.survio.com/survey/d/C8N2N9X2R9Z8F4I1R

Domácí škola v USA je východisko z nouze, v posledních 10 letech tam zájem stoupl kvůli povinnému očkování proti chřipce, které mají školní děti každý kalendářní rok dvakrát. Před lety byly v USA medializovány studie o možné škodlivosti očkování, jmenovitě přídatných látek - thiomersal, hlinité soli, rodiče tam nemají jinou možnost, jak dítě neočkovat, než ho neposílat do školy. Pokud by nezřídili domácí školu, byli by trestáni za neposílání dítěte k zákonem povinné školní docházce ... Proto počet dětí v domácím vyučování v USA stoupl o 3/4

Na tábor s námi jezdí klučina, kterého učili doma. Do kolektivu dětí se příliš nedostal a zaostával téměř ve všech činnostech. Nebyl zvyklý na běžné tempo ostatních dětí - nestíhal se včas obléci, nezvládal si (ani po 3 letech, co s námi jezdil) uklidit stan, ohlídat si svoje věci. Když byly přídavky jídla, tak nestihl ani to - tak dlouho vybíral očima, co by si vzal, až mu to prostě někdo rychlejší "vyfoukl" před nosem. Neuměl reagovat na poznámky vrstevníků, nechápal jejich vtipy, o čem se baví... Vědomosti měl, ale byl z domova zvyklý, že na plnění zadané úlohy má dost času, takže neobstál ani ve vědomostních aktivitách. Asi s ním moc nesportovali, takže se nezapojoval ani do pohybových her.Dost jsme se obávali o jeho další osud, až ho konečně rodiče dají do školy (šel do páté třídy), jak ho "opožděného" (tak se napohled opravdu jevil) přijme kolektiv. Naštěstí to zvládl a MOC MOC mu to prospělo. Teď už je mu 15 a naprosto odpovídá svému věku.

Je důležité dodat, že rodiče toho chlapce si vůbec nevšimli, že je pomalý, koukali jen na to, že se dobře učí. Cítili se dotčení (a nevěřili), když jim hlavní vedoucí na konci tábora sdělil, že má problém stačit svým vrstevníkům!!!

Po zkušenosti s tímto chlapcem bych určitě nezvolila výuku doma.
Netvrdím, že to nemůže nikomu fungovat, ale já bych to tak nechtěla. Prostě nemám pocit, že bych byla kompetentnější než učitelé a ráda bych dala dítku šanci naučit se "rvát" v kolektivu, což samozřejmě neznamená, že nebude mít podporu v rodině a že veškerou péči o znalosti a dovednosti nechám jen škole.

Pak je tu další věc, je to finančně náročné. Jednomu z páru to omezí (nebo i zruší) příjem... v zemích, kde je běžné, že žena zůstává doma, je to jiné než tady, kde si to (podle mne) může dovolit celkem málo rodin.

Takže nápad je to dobrý, ale jistě ne pro každého rodiče a každé dítě.

Neumím si představit, že bych syna do školy neposílala a učila ho doma. Určitě vím, že by ho rozptylovaly hračky, počítač, televize a mladší sestřička. Ve škole se mu líbí, z paní učitelky je nadšený, zatím... Chodí do 1. třídy teprve od září. Dokonce přišel s tím, že jednou chce také učit malé děti ve škole.
Ve škole má kamarády svého věku, chodí i do druhžiny, kde s nimi navíc malují, zpívají, paní družinářka hraje na flétnu a na kytaru, chodí ven když je slušné počasí, kde si kluci můžou zahrát fotbal a nebo i s holkama vybijenou proti druhákům. Prostě bezva. Prostě syn je kolektivní dítě, vše mu jde rychleji když má vedle sebe vrstevníky, s kterými může soutěžit, kdo úkol udělá lépe a rychleji. Už mi i párkrát řekl,ať ho v družině nechám déle, aby si trochu pohrál.

No, to mě rozesmálo!!! Moc dobře to znám, dítko úkol co nejvíc zkrátí, aby mělo pokoj a výsledek...hrůza...Připadám si pak jak sociál, který nedokáže v rodině udržet ani základní návyky a zvyky.(Viz dřív, co jsem psala - samec od prasnice - PRASÁK - prvouka našeho synka - tuším taky 2.třída) a podobné nesmysly.)