Názory k článku Je hyperaktivní, nebo jen aktivní?

Ahoj Evi,mám pocit,jako bych četla o našem Páťovi.Když se narodil bylo pohodové,spokojené miminko,celé noci prospinkal,někdy i 10 hodin bez nakojení.Jenže tahle pohoda trvala jen tři týdny.Najednou pořád jen plakal,nic mu nebylo po vůli,nechtěl jíst,spát,prostě nic.Začala jsem být zoufalá,když jsme vyloučili bolavé bříško(dostával SABSIMPLEX)a tak jsem se vydala k paní doktorce.Vysvětlila jsem jí mou obavu,že s ním není něco v pořádku,že prostě"nemůže"spát a navíc začal v těch třech týdnech "pást koníčky" a nikdy nevydržel ležet na bříšku.Po dotazu co dělám,když nespí,jsem řekla po pravdě,že ho chovám dokud neusne,jsem se dozvěděla,že si za to můžu sama,že jsem si ho rozmazlila a mám ho nechat vyřvat.Nic nepomohlo vysvětlování,že ze 24 hodin prospí asi 3 nebo 4 hodiny velmi neklidným spánkem a že i když ho chovám tak pláče,vzpíná se a usne úplným vyčerpáním,jsem jinou radu nedostala.Vydržela jsem to do jeho 8 měsíců,bylo to čím dál horší,spokojený byl jen tehdy,když byl na zemi,proto jsem se na vlastní pěst vydala na neurologii.Po počátečním vyšetření,když jsem všechno vysvětlila i to,že v 5měs. začal lézt,v těch 8 chodit,což viděla sama,mne poslala domů a ať přijdu druhý den.Druhý den mi řekla,že musela přemýšlet jak na nás.Řekla,že trpí LDM,"asi si řekneš nic strašného" hyperaktivitou,a že v tom pravděpodobně bude víc,co se ukáže časem a když slyšela doporučení "nechat vyřvat"ptala se co já na to.Popravdě jsem řekla,že jsem to neuděla,a paní doktorka si oddechla,protože mi laicky vysvětlila,že by se nám zbláznil a to možná nevratně.Abych to zkrátila,začali jsme cvičit "Vojtu" a moc nám to pomohlo,cvičila jsem s ním rok jenže ouha,páťa nám moc vyrostl a už se nedal ucvičit.Tak jsme to pak zvládaly jak se dalo,nebo spíš nedalo. Přesně jak ty píšeš, je jak časovaná bomba,pořát lítá,padá, bourá nábytek,schazuje na co přijde,a navíc ta jeho psychika,hrůza,blízko k smíchu,blízko k pláči,navíc se nikdy nechtěl hladit, mazlit,prostě to co děti dělají,neposlechne po dobrém ani po zlém,česem byl i agresívní a ty noci ani nemluvím.Mysleli jsme,že mu pomůže školka,bylo to ještě horší,po výstupu s paní učitelkou,kdy mu vzeky,že jí neposlechl,zaťala nehty do ruky až mu tekla krev,půl roku v noci plakal,že už do školky nepůjde.V tu dobu jsme se z Prahy přestěhovali do Kladna,čekala jsem miminko,a co s ním?Zašli jsme do pedagogicko-psychologické poradny,kde jsme se konečně dočkali pomoci.Paní doktorka po ředě sezení diagnostikovala psychosomatické onemocnění,navrhla speciální Mš,ale hlavně TERAPII PEVNÝM OBJETÍM.Bylo to úžasné,už po první terapii se snad poprvé s chutí nechal pomazlit,zklidnil se a byl konečně "dítě".Jasně,že se tím nevyřešili všechny problémy,těch má víc,ale vím,že to jemu i nám hrozně pomohlo.Je fakt,že teď prožíváme hrozné období,loni se nám narodila holčička a ta je přesný opak,nebo teda byla,před 14 dní jí vyoperovali nádor z hlavičky a tak teď zase přežíváme zase tohle,ale i tak doufám,že jednou bude fajn a obě děti budou v pohodě.A proto radím:zkus to,ať už s Vojtovou metodou nebo terapií pevným objetím,myslím,že by Vám to mohlo pomoci!
Přeju hrozně moc štěstí a když budeš mít chuť odepiš!Pavla




)

Milá Evo, asi ti neporadím, co s ním, jen tě polituju, protože máme doma něco podobného, dneska už více jak čtyřletého. V něčem se to zlepšilo, v něčem je to ale zase drsnější, protože sice si už dokáže hrát i sám, když ho nic neruší, ale na druhou stranu jak je větší, je drzejší a tak. Ale nikdy se nevztekal, což ale nebyla naše zásluhe, jen prostě jak u ničeho nevydržel, tak mu nic nestálo za ten vztek. Taky to ale znamená, že se mu endá ničím pohrozit, že by třeba něco fungovalo tři dny? Tak to ani náhodou, u nás v tomhle směru nefunguje v pdostatě nic. Říkala jsem si s manželem, že to není možný a kdžy vám okolí dává najevo, že je to vaše chyba, taky to nikomu nepomůže. Nám pomohlo, když se narodil náš mladší, nyní dvouletý sen, který se sice vzteká a je taky pěkně čilý, ale jinak je to klidné, rozvážné, samo se zabavující dítě, s kterým jsem třeba dneska byla několik hodin V IKEA, kde jsem něco potřebovala. S tím starším jsem tam byla párkrát taky, ale vždycky odcházela zborcená potem:-(