Názory k článku Počátek teroru aneb na scéně se objevuje psycholog

Poprvé jsem nakreslila kůl a na něm obláček (neumím malovat a hodně mě to nebaví) a trávu. Souhlasím, že kořeny nejsou vidět. Panáčka a panenku jsem udělala jako piktogramy na záchodech. Pak jsem si přečetla, co z toho údajně vyplývá...

Podruhé jsem si předem nastudovala, jak ten "správný" strom, muž a žena mají vypadat a nakreslila (v rámci svých možností :-)) jsem je podle toho.

A na základě toho si myslím, že některé psychologické testy jsou úplně na houby.

Opravdu myslíš, že někdo, kdo měl "několik hodin psychologie na fakultě", které vám zpestřili pro zábavu několika psychologickými testy, je vybaven pro to, aby zpochybňoval jejich validitu? :-DDD

Měli jsme nějaké hodiny psychologie na fakultě a musím říci že k testům tohoto druhu jsem pojala maximální nedůvěru. Hodnotí se totiš příšerě prvoplánovitě a srtelně vážně. Strom jsi Ty, když namaluješ zlomenou větěv, tak jsi zažila trauma, když nenamaluješ listí, tak je tvůj život prázdný, kdyxž nejsou vidět konečky větví, tak jsi tajnůstkář. Na postavách se vyřádí ještě víc. nenamaluješ ruce (třeba protože to neumíš - tak namaluješ rukavice a pod.) - a máš problém, protože něco tajíš. Nejlepší bylo následující hodnocení: Postavu muže a ženy jsme měli malovat na přeložený papír - každou na jednu stranu. Papír se pak rozevřel a postavy byly vedle sebe. jedné kamarádce se podařilo namalovat postavy z profilu a při rozevření stály zády k sobě. rezult: nevyrovnané vztahy k druhému pohlaví.
Já bych řekla náhoda nebo nedostatek prostorové orientace.

No věřím že na tom Tvém stromě se vyřádily :-))))

Milá Evo,
po dlouhé době jsem se dostala opět na WEB. Se zájmem jsem si přečetla jak jste procházely psychologickými testy. My jsme taky rodiče čekatele- s razítkem od Ministerstva - že jsme vhodní.Celá cesta k razítku bylo pro nás jedno velké rozčarování. Po pravdě, vůbec nikdo z těch dam, které jsme cestou potkaly nás nepřesvědčili, že dělají všechno v zájmu dítěte a ¨pro ně (nesmyslný zákon nevyjímaje). Psycho-testy - jedna fraška, posezení první s dalšími 4 páry- druhá velká fraška- kde jsme nic podobného jako vy neřešily - byly jsme všichni z toho rozčarováni. 2.sezení - obnášelo 5 minut v kanceláři, kde se nás zeptaly jestli nenastaly žádné změny (mysleli tím jestli náhodou nejsem těhotná a jestli pokračujeme ve snaze otěhotnět- in vitro- odpověď - NE). Taky nás ubezpečovaly že vlastně doba kdy probíhají testy üž vlastně s námi počítají a kdyby bylo vhodné dítě- že ho dostaneme- omyl- závazné bylo až konečné potvrzení z Ministerstva , že jsme prověřeni a tím pádem vhodní adoptivní rodičové. Celé to trvalo rok - je pravda, že dnes vím že to byla krátká doba - ale jenom proto, že jsme nep¨řetržite "obtěžovali". Pak jsem jenom náhodou četla příspěvek o FOD a Martince (od Báry tady na WEB-u) a zavolala jsem tam. Volala jsem v září 2000 a 6.11.2000 jsme si přivezly domů Sáru, která byla na světě šestý den. FOD nám zprostředkoval - přímou adopci - známe matku a prostředí a ona zná nás. 17.dubna jsme měly soud o svěření do péče a Sára je už naše!!!Měly jsme obrovitánské štěstí a já kromě těhotenství a porodu prožívám mateřství na plný úvazek od začátků. Pořád jsme taky v pořadovníku na sociálce - kde je nezajíma , že už máme dceru, protože tu jsme si "sehnali" jinou cestou a jich se to netýka!. Takže doufáme a čekáme ,že Sáře možná přibude jednou i sourozenec. Když se to povede - dám vědět. Zdraví Marika