Názory k článku Bít, či nebít? Tři hlavní důvody, proč je vhodné a užitečné bít děti!

To je věc názoru. My byli vychováni tak, že jsou situace, kdy dítě prostě MUSÍ bezprostředně poslechnout, děj se co děj. Prarodiče žili několik set km daleko a na venkově bylo třeba řezat dřevo a jiné nebezpečné věci. My jako děti jsme třeba u řezání dřeva pomáhaly ve věku 5-6 let, později přišly i jiné činnosti, které jsme už dělali samostatně. Na nějaké crcání se s nevychovancem nebyl čas, to by rodiče nestíhali (a my v tom taky nebyli sami, ostatní děti taky už třeba ve věku 5-6 let pomáhaly rodičům na poli atd). Takže podobně jsme i my v dospělosti vychovali svoje děti.
Crcat se s dítětem mohli tak panelákoví, co neměli co na práci, tak si mohli s dítětem diskutovat, že tohle se Pepánku nedělá, budeš bakanej. Venkovské děti musely makat od malička, tam na odvádění pozornosti nebyly kapacity. Přesto si ale myslím, že jsme měli hezčí dětství než ti, co se s nima rodiče neustále crcali a při každé činnosti jim stáli za zadkem. My jsme v šesti letech lítali po venku samostatně, pásli jsme krávy, kozy a chodili 3 km po polní cestě do sousední vsi do školy. V zimě ti větší prošlapávali cestu. Zkus tam dneska poslat rozmachané dítě, které ještě v 5 letech nechápe, že okna se nerozbíjejí a rodiče mu musejí stát věčně za prdelí, protože nunátko není zvyklé na režim. Na takové dítě zařveš a má z toho tejden osypky.

Důležité je, aby dítě vědělo, že se zachovalo nevhodně. Plácnutí neublíží, ale varuje.

A proč upřednostňujete kličky, odvádění pozornosti a podobné fígle na děti? - proč je špatné jasně říct, tohle nesmíš, a trvat na tom? A když to nezabírá, tak trvat prostě důrazněji, třeba tím plácnutím? Při tom odváděcím přístupu se nedovysvětlujete. Některé děti tento tvrdší přístup zkrátka potřebují, je to v jejich povaze. Rodiče více dětí to ví, jsou děti se kterými po dobrém zkrátka nepořídíte, ony chtějí vaši důraznost. Mlátit děti je něco jiného než rázně plácnout. Ale je mi jasný že tu zas bude plno těch přecitlivělých světaspasitelek s dvouletým dítětem co začnou řvát o právech dětí. Já jsem už několik dětí vychovala do dospělosti, takže promiňte maminky, co máte zatím ještě broučínka a chcete dávat rady, ono se to může ještě všechno pěkně otočit tami zpět. A nebo taky ne. Ale nevíte.

100% souhlas především s tím, že když je člověk/vychovatel vynalézavý, kreativní tak může zvládnout děti i bez bití. Bohužel pro spoustu lidí je plácnutí "lepší", protože to je nestojí tolik energie jako myšlení.

Tak to já dítě občas plácnu. Uvedu příklad: byl u nás na návštěvě pětileťák a začal házet kameny do oken a měl z toho děsnou legraci. Zavolala jsem na něj, ať toho nechá, že ta okna (vakuovaná a docela drahá) může rozbít. Hi, hi hi a znovu kámen do okna. Volal jsem třikrát a nic. Takže jsem vzala vařečku a upozornění, která nevzal na vědomí ušima, jsem mu vetkla do hýždí. Účinek byl okamžitý, házení kameny přestalo. Může mne někdo nařknout, že mlátím malé dítě, ale mám kvůli nevychovanci platit rozbitá dost drahá vakuovaná okna? No to snad ne.
PS: víckrát se házení na okna nekonalo, pak už stačilo jen zvýšit hlas.