Názory k článku Bít, či nebít? Tři hlavní důvody, proč je vhodné a užitečné bít děti!

Tak tedy pokud se hledá někdo, kdo má více malých dětí za sebou, jsem tu! Máme děti v rozmezí 1,5 - 10, tj.necelé 2 roky po sobě. Začnu tím, že trestat děti fyzicky je mi velmi nepříjemné a vždy se snažím zkusit vše ostatní. Je to vyčerpávající. Je to furt dokola. Ti mladší se učí, ti starší vědí. Pokud by šlo jen o oblékání a uklízení, přijdu si často jak naprostý idiot! Pořád dokola opakují to samé, vysvětluji, motivují i vyhrožuji...Kdo má dvě děti, tak si asi jen těžko dokáže představit, co VSECHNO za situace během dne může nastat. Strojení bych řadila mezi prkotiny, které se dají řešit různě. Co ale "stádové chování", "vzpoura", řetězová reakce...a mnoho dalších situací. Byly doby, kdy jsem cítila, že nemám všechny děti pod kontrolou tak, jak by to mělo být, tj.někdo by někam utekl, spadl, rozbil něco aj. Nemohla jsem tedy nikam jít. Leda, že bych ty děti dokázala "spacifikovat" a mít to pod kontrolou. K tomu nelze jen pořád vysvětlovat, ale umět to s autoritou. Článek se mi moc líbí a je to ideál. Těžko ale říct, co v této nedokonalé době s nedokonalými rodiči i dětmi je to nej řešení. My musíme být vynalézaví a naše metody různě měnit, inovovat, přizpůsobovat. Aniž bych se nějak chválila, lidé jsou z našich dětí často paf. Nechápou to, že to jde s úsměvem...

No ale pak by mě právě zajímalo, jak by si to v praxi představovala.

Konzervo, mám dojem, že Luna psala že s takovým zákonem právě vůbec nesouhlasí, ani s tím, že by taková hranice "prostě musela být" takže to není nekonzistentní postoj.

Filipe, jistě, ten příklad se skákáním z okna byl extrém, i když nic nereálného. A také jsem čekala, že taková bude odpověď, a že dítě samozřejmě z okna nikdo skočit nenechá.

A ejhle - odpověď byla, jaká byla - že tedy když dítěti vysvětlím následky a ono na tom trvat bude, tak má právo si skočit a já nemám právo mu v tom bránit.

Už tahle odpověď mluví sama za sebe.

"Já někde tvrdím, že má dítě rozhodovat "o všem"? "

Luno, tvrdíš, že dítě může rozhodovat o všem, co se týká jeho.

Já tvrdím, v souladu s platnými zákony, že nikoliv. Že o některých věcech nemůže rozhodovat dítě, že o nich rozhoduje rodič. Jak dítě stárne a získává více rozumu, těch věcí, o kterých může samo rozhodovat je víc a víc. Až v 18 letech, kdy ze zákona nabývá zletilosti, může rozhodovat o všem. O všem, co se týká jeho a nekříží se to s právy dalších osob. Takže např. mé 18 leté dítě může bydlet, kde chce, ale pokud chce bydlet se mnou, tak já jsem vlastník bytu a tudíž bude dodržovat má pravidla.

A k té věkové hranici. Ono se ani nedá říct, že 60 letý má vždy víc znalostí (a rozumu) nebo 20 letý. Ani že 18 let je hranice, kdy jsou všichni všeho znalí a rozumní. V různých dobách a různých kulturách byly stanoveny různé věkové pro to, co nazýváme plnou svéprávností. Třeba za první republiky to bylo 21 let.

Ale nějaká jednotná hranice se stanovit musí.

U nás je to 18 let, do té doby není dítě svéprávné, nemůže si dělat co chce, rozhodují za něj rodiče. A také za něj odpovídají. A v tomto smyslu dítě není rovnoprávné s dospělým.