Názory k článku Přijímačky u nás doma: Máme do toho jít?

Tak ty jsem taky absolvovala a jako zátěž jsem to nevnímala a to jsem nebyla žádný génius. Nevím jak teď, ale za nás to nebylo postavené jako těžká zkouška na kterou je třeba se učit, ale spíš takový test, zda na to dítě bude mít. Domnívám se, že ty zkoušky v jedenácti budou už něčem jiném. Tam už se patrně testují opravdu školní znalosti. Je to ale jen má domněnka, hlouběji jsem se o to nezajímala.

Hmm, holčičce zřejmě ještě nikdo neporadil, jak se má učit efektivně a že to není o tom číst si v učebnici text 4x za sebou. Jo, taky jsem se takhle jednou v 7. třídě zkoušela naučit zeměpis, když jsem měla pocit, že musím se školou něco udělat. A ty se za ní stydíš, jako kdyby za to mohla.
Víš, nemám ráda o někom prohlašovat, že je šprt a už vůbec nevím, co to vlastně znamená. Já se na ZŠ neučila co byl rok dlouhý, byla jsem premiantka a šťastná jsem tam nebyla. Na gymplu jsem musela celkem dost zabrat (výběrová třída), moc volného času jsem neměla, premiantka jsem nebyla už vůbec, ale cítila jsem se báječně. Sedl mi kolektiv, způsob výuky a měla jsem pocit, že mi škola něco přináší. (Samozřejmě šlo o 4-letý gympl, tak mladá nejsem, abych už zažila 8-leté.) Možná o mě taky někdo na ZŠ prohlašoval, že jsem šprt, nevím. Na druhou stranu, ty ostatní děcka, kterým škola nešla sama od sebe, se občas na rozdíl ode mě "šprtaly" a některé se šprtaly celkem systematicky a pravidelně. Tak to jsou podle tebe ty šprti?
Jakože to jsou děcka, které z nějakých vnitřních důvodů cítí, že musí udělat něco proto, aby měly dobré známky, ale zvolily si pro to špatnou cestu? Tak jim dáme nálepku "šprt" a budeme na ně koukat s despektem. Hmm.

Dandax,
nemáš ty nějaký komplex, že se stydíš za to, že dítě, které doprovázíš, hovoří o přírodovědě?
Styděla bych se, kdyby se chovalo nezdvořácky k ostatním spolucestujícím, mluvilo hodně sprostě, odmítalo pustit sednout starou babičku a podobně. Ale povídání o přírodovědě?

DAndax, nojo, ale pak se zmíním o téhle diskusi před svýma dvěma dcerama (obě na nižším gymplu), a vzduje se velmi spontánní bouře nevole. Výkřiky o šikaně ze strany spolužáků, kteří je prostě válcovali a zavedli ve třídě normu "lepší je ten, kdo je větší sígr a má víc bajlí", stížnosti na to, jak strašně moc se může člověk ukousat nudou, když věc pochopí napoprvý napodruhý, ale totéž se vysvětluje ještě desetkrát, aniž by ten, kdo již chápe, mohl nějak pokračovat dál. A pochvalování, že na gymplu se mezi svými spolužáky cítí líp, líp si s nima rozumějí, prostě je to podobná krevní skupina.

To nebylo ovlivňování z mý strany, to byla jejich spontánní reakce.

Takže až základka bude fungovat tak, že skutečně pojede individualizovaně podle toho, jaké tempo kdo potřebuje, a až bude fungovat tak, že ve třídách nebudou sígři velet a chytré děti nebudou za otloukánky, protože jsou určitě "šprti", pak se můžem bavit o nesmyslnosti víceletých gymplů. Protože pak svoji funkci ztratěj.

A pokud jde o mě jako o rodiče: jednak jsem ráda, že místo aby se holky naučily flákat mezi slabšíma, makaj mezi stejně dobrýma nebo lepšíma; a druhá věc, kterou si uvědomuju právě letos - jsem děsně ráda, že nebudu muset řešit přijímačky na střední školu v době, kdy je dítěti patnáct ;)