Názory k článku Psycholog a psychiatr v rozvodových soudních sporech

Ahoj Ivano,
myslim si,ze tvůj pravnik je asi peknej blb.
Necekala bych a uz davno bych podala navrh na rozvod.
Ja sama jsem na materske dovolene.S manzelem jsem
byla 7 let.Asi je to hloupy ted rikat,ale od zacatku
jsem asi vedela,ze nas vztah nema budoucnoust.
Chybama se clovek uci.Kdyz to citis,asi to tak opravdu je...
Podala jsem navrh na rozvod,stale posloucham,ty to nezvladnes...atd.Od manzela samozrejme.
Myslim,ze je do nebe volajici,ze tvůj manžel nema zajem o vaseho syna.To bych nevahala ani minutu.
Ale samozrejme si rozmyslet,zda to zvladnes sama.
Ja o mem rozvodu premyslela 1,5 a nekolikrat jsem
manzelovi rekla.Kdyz mi rikal a ponizoval me,kdybych mela kam jit,mela praci a nemusela bych byt na tobe zavisla,uz bych tady nebyla.Rok a půl.A ja to udelala.Je mi fajn.Můj problem je jen,ze se bojim o svou malou.Kdyz mu ji davam.Ze moji malou holcicku ztratim.On ji koupi co chce,je u nej jako na dovolene.
Ma rada je opravdu,udelej razny konec,pokud ti tento způsob zivota nevyhovuje.
Drzim ti z celeho srdce pesti.At vam to dvema vyjde.
Myslim tebe a synka.Pa M+M

zajimalo by me jestli mate svoje dite s pritelem?

Vážení,

Jsem přítelkyní rozvedeného muže. Poznali jsme se v době, kdy se rozváděl, po celý rozvod jsem ho psychicky podporovala a jsem s ním dnes již 5 let.

Problémy ve vztahu vyřešila jeho bývalá manželka tím, že odešla. Bez dítěte. Asi dva měsíce se malému neozvala, až zjistila, že si přítel našel mě, začala jezdit na návštěvy ( za tříletým dítětem vždy okolo 7-8 hodiny večer – podotýkám, že v tu dobu nebyla zaměstnaná). Malý na ni reagoval podrážděně.

Rozvod probíhal ve znamení nervů a vzájemného obviňování. V prosinci 96 si šel přítel malého vyzvednou do školky, ale nenašel ho tam. Bylo mu řečeno, že si jej vyzvedla matka. Poté jsme malého dva měsíce neviděli. Umožnění styku otce s dítětem musel matce nařídit až soud. Malý k nám chodil jednou za 14 dní, a při odchodu vždycky plakal, že nechce jít k mamince, že chce zůstat u tatínka. Argumenty typu : Maminka Tě má ráda a byla by smutná“ naprosto odmítal, když si ho matka přebírala tak brečel a kopal kolem sebe. Na základě dvou na sobě nezávislých psychologických posudků byl svěřen po roce a půl handrkování do péče otce. Happy end ? Ale ne!

Matka měla právo na styk s dítětem jednou za 14 dní v lichém týdnu o víkendy, potom ještě v sudém týdnu ve čtvrtek od 15.00 – 18.00. O Vánocích od 25.12!!! 8.00 - každý rok- do 27.12. 18.00. O letních prázdninách po dobu 3 týdnů nepřetržitě. Od samého začátku tam malý nechtěl chodit a vždycky když měl odejít, plakal.To mu byly asi 4 roky. Po čase se situace trochu stabilizovala s tím, že cca od šesti let chodil ke své matce proto, že mu vždy slíbila novou hračku, nebo výlet. Málokdy ale své sliby dodržela. Malý si velmi přál, aby mohl o termínech styku s matkou rozhodovat sám. Tak to přítel své bývalé navrhnul, a ona s tím souhlasila (pozn. : ty návštěvy ve čtvrtek proběhly přesně dvakrát, poté matka argumentovala, že na to nemá čas – jako žena v domácnosti).

Malý byl rád, že si může určit, kdy chce a kdy nechce jít k mamince. Asi 2 měsíce to fungovalo, protože když malý nechtěl zrovna v lichém týdnu, šel v sudém. Poté dohoda ztroskotala, protože malý odmítl jít dva týdny po sobě. Takže jsme ho údajně „navedli, a nedá se s námi komunikovat. Soudní dohoda se bude dodržovat přesně , vždyť malý nemá co rozhodovat.“

Od té doby bojujeme za to, aby si malý mohl určit kde chce být a jak dlouho tam chce být. Chtěli bychom, aby měl právo volby, vždyť je mu už 8 let a spoustu věcí chápe. Nebránili bychom se tomu, kdyby chodil k matce i častěji, než je určeno, hlavně aby se nestresoval a byl v pohodě. Matka o tom ale nechce ni slyšet. Nebo spíš slíbí, že bude respektovat přání syna, ale v momentě, kdy syn nějaké přání ohledně styku projeví, matka na své sliby zapomene.

Ona má nyní 3leté dítě a novorozence. Malý se na sourozence těší, ale vyhovovala by mu třeba návštěva na jeden den, protože jak říká, maminka se mu stejně nevěnuje a kamarádů tam moc nemá. Tak co s tím? Mám pocit, že se u nás na porozvodové problémy většinou nahlíží očima matek. Ale chlap taky dokáže být zodpovědný a starostlivý.

Pokud by někdo ze čtenářů chtěl poradit, jak přesvědčit matku, aby respektovala přání svého dítěte, poraďte mi.

Přeji Vám hezký den.

Katka

Je mi líto pana Mirka, ale já bych to nelámala. Detem bych zavolala (k telefonu je snad prece bývalá zavolá),nebo napsala. Pokud by se to míjelo úcinkem, psala bych jim i treba do skoly, jelikoz vzhledem ke vzdálenosti není mozné je videt casto. Ale urcite bych to nevzdávala, jednou jim vse dojde. Napr. já to mám opacne: bývalý manzel na dospelou dceru neplatí, na syna ano. O dceru nemá zájem, protoze prý "ho zradila", ze odesla se mnou. Syna vidí pouze tehdy, kdyz s ním prijedu navstívit dceru nebo matku. Sám si pro neho nikdy neprijede, nikdy mu "jen tak" nezavolá. A podotýkám, ze peníze na to má. Uz za trvání manzelství o deti zájem nemel a nyní, kdyz má se synem strávit delsí dobu (napr. týden), ptá se známých, co s ním má delat. O to víc je mi líto takových otcu, kterí o díte zájem mají a je jim styk znemoznován.
Drzím palce a verím, ze Bozí mlýny melou pomalu, ale....

Sama se nacházím v situaci, kdy bude o osudu mého dítěte z velké části rozhodovat soudní psychiatr či psycholog. Jsem rozvedená, mám ve vlastní péči tříletou dceru. Bývalý manžel se dva roky po svatbě, v době mého těhotenství, seznámil s partou narkomanů a začal si píchat tvrdé drogy (bylo mu 28 let). Bil mě, škrtil a podobně fyzicky napadal, v době mého těhotenství měl poměr s homosexuálem, který mu dával peníze na drogy (což jsem se dozvěděla až po porodu). Rok po narození dcery jsem od něj odešla, když odmítl pokračovat v léčbě a našel si nezletilou přítelkyni v partě narkomanů. V době před rozvodem se mě pomocí své matky pokusil vyhodit s malým dítětem na ulici a zmocnit se všech peněz z prodeje našeho domu. Podařilo se mi však (po strašlivých bojích, kdy jsem zhubla osm kg) prosadit pro sebe a dceru byt 1+1 (sociálky mi sdělily, že pokud nebudu mít odpovídajíc bydlení, mohou mi dítě odebrat). Jsem již rozvedena, dítě je v mé péči. Nervové potíže, které měla těsně po mém odchodu (spolu s ní) od manžela, již vymizely, je naprosto zdravá. Bývalý manžel žije s onou narkomankou, ale tvrdí, že oba dva již drogy neberou. O dceru jeví střídavě zájem a nezájem. V obdobích zájmu jí vozí dárky, ale ke mě se chová vulgárně, neplatí řádně na dítě a dcerku proti mě navádí. K ní osobně se chová velice hezky. V obdobích nezájmu nejeví zájem, i když jsem mu říkala, že se dítěti stýská. Mám nového partnera již rok a půl, žijeme spolu a pro dceru je to táta. Za několik týdnů se bereme a on by ji rád adoptoval. To však bývalý manžel nechce připustit. Tvrdí, že ji má rád, že na ní visí, přestože někdy i několik měsíců neprojeví zájem, potom zase by jezdil každé dva týdny (na tři hodiny). Již několikrát ztropil před dcerou vulgární scénu (například vyžadoval písemný příslib, že budu malou půjčovat jeho přítelkyni, které tehdy bylo 17 let a brala drogy). Po těchto scénách jsem mu obvykle styk zatrhla, ale byla jsem nucena ho opět obnovit pod hrozbou sociální pracovnice a podobných zainteresovaných úřadů, že mi to při nastávajícím soudu bude přičteno k tíži. Před třičtvrtě rokem mi přinesl potvrzení od jakési psycholožky z protidrogové poradny, že již plně abstinuje, když mi ho však předával, byl nepochybně pod vlivem drog. Nebudu však schopna předložit soudu důkaz, že je to pravda. Myslím, že styk s ním dceři psychicky neprospívá, jsem si téměř jista, že stále bere drogy (ale asi si již nepíchá, ale šňupe, aby nebyly vidět vpichy) a nejhorší jsou jeho období ztráty zájmu, dceři to velmi škodilo. Nyní ho již řadu měsíců neviděla (částečně díky mému zásahu, částečně opět ztratil zájem), nemluví o něm a je zcela šťastná. Asi se pokusím o zákaz styku, již jsem se však dozvěděla, že manžel bude u soudu tvrdit, že mi jde jenom o pomstu vůči jeho vlastní osobě a že chci dítěti vzít milujícího otce. Ze všech stran včetně mého právníka je mi naznačováno, že pokud se nedokáže, že stále fetuje, nemám na zákaz styku šanci. (A jak se to dokáže, když oklamal i odbornici z protidrogové poradny??!!!!) Prý mu budu muset dceru půjčovat a pokud ji to psychicky poškodí, styk se mu zakáže později. Opravdu budu muset nechat dítě psychicky poškodit, abych soud přesvědčila? Rovněž mi nepřipadá vhodná zamýšlená konfrontace dcery s ním (před psychologem), když se s ním jž nestýká a zapomněla na něj. I kdyby pak došlo k zákazu styku (v což nedoufám), dceři neprospěje, když se s ním setká (pravděpodobně si na něj vzpomene, je jí skoro 3,5 roku). Co si o tom myslíte? Má i takovýto otec nárok na styk? Před soudem pravděpodobně předvede dojemnou scénku o zoufalém otci, který umírá touhou po dítěti. Je to velmi dobrý herec a pokud není zrovna agresivní, působí (na rozdíl ode mě) velmi křehkým a bezbranným dojmem, řekla bych až žensky. Ženy mají sklon ho ochraňovat (pokud blíže nepoznají jeho pravou povahu.) Jistě soud ovlivní ve svůj prospěch. Já jsem bohužel praktického založení a dojemné scény neumím, to však nemění nic na skutečnosti, že svou dceru miluji a udělala bych pro ni vše, což se nedá říci o člověku, který její matku v těhotenství tloukl, a rovněž před malým miminkem matku bil a předváděl před dítětem vulgární scény, rodinu rozbil, dítě i s matkou se pokusil kvůli majetku vyhodit na ulici, na dítě řádně neplatí (dluh však není vysoký) a jeví jen přechodný zájem. On však tvrdí, že je to již minulost, to však tvrdil již před dvěma roky a nezměnilo se nic. Z dosavadního průběhu tohoto případu se mi však zdá, že převládá tendence vnímat ho jako chudáka, který šlápl vedle, ale má dobrou vůli vše napravit. Dítě pak má sloužit jako pokusný králík, zda bude změny schopen. Můžete mi prosím poradit? Chci pro dceru to nejlepší. Skutečně mi nejde o pomstu, jde mi jen o to ubohé dítě, které si již vytrpělo dost (měla silné nervové tiky a určité psychické problémy). Povedlo se mi obnovit rodinu, můj nastávající se k ní chová jako k vlastnímu dítěti, má ji velmi rád. (To však prý soud nebude zajímat). Ještě dodávám, že rodiče mého bývalého muže (tj. její babička a dědeček) o styk s dcerou nejeví zájem. Můžete mi prosím poradit? Máte stejný názor, tj. že šance na zákaz styku jsou minimální, případně že by bývalý manžel přes všechno výše uvedené měl dostat další šanci? Předem velice děkuji.