Vlastní zkušenost

Dobrý den,
na úvod bych chtěl říci, že jsem již několikrát hledal pomoc psychologa či právníka , jak vyřešit své vztahy s dětmi po rozvodu. Bohužel k řešení nedošlo.
Trochu z historie.
Rozvedli jsme se v roce 1998. V manželství se mi finančně dařilo a tak jsme si postavili dům,koupili pěkné auto, měli dvě zdravé děti, jezdili po dovolených, ALE!!!
Vše se za nějaký čas dostalo do roviny, kdy se vše změnilo ve zlatou klec. Nebyl jsem restituent a na vše jsem si poctivě vydělal. Nebyli to milióny ,ale žili jsme si slušně. V době kdy jsme stavěli byli sem tam nějaké problémy, ale přikládal jsem je vytiženosti nás obou. Po čase , když jsme vše dokončili a nastalo relativně normální pracovní vytížení atd.,jsem zjistil , že má žena chce neustále více. Připadalo mi to , jelikož jsme bydleli v malém městě, jako nějaké její závody s ostatními " movitými " , kdo má to či ono lepší. Chci jen podotknout, že v té době jsem já jezdil s dětmi na výlety, chodil do kina a pod. Žena více méně s námi nejezdila a nic neorganizovala. Nebudu vše popisovat, jen po určitém čase, v den jejich narozenin?!,při slovní přestřelce , mi oznámila nebo spíše dala na jevo, že nemusím ani domů chodit , stačí, když ji budu posílat peníze. To byla poslední kapka po asi již 4 - 5 letých nesvárech, kdy se ve mě něco zlomilo. Udělal jsem ten krok a odešel jsem z tohoto vztahu. Myslel jsem , že dělám hroznou chybu, promítli se mi veškerá ta společná létá s ní, s dětmi a kdyby mi zavolala druhý den a chtěla ať se vrátím, udělala bych to. Bohužel její telefonát byl pouze stran toho co bude s "barákem", autem a financema. To mne utvrdilo, že ikdyž jsem opustil děti , udělal jsem správně. Pochopil jsem že v životě dává přednost majetku před naším vztahem. Bylo to hrozné období nevidět děti cca 1/2 roku. Opustil jsem práci i krásnou Moravu a odešel za nabídkou práce do Západních čech. Všechen majetek jsem ji přepsal a očekával jsem pouze aspoň malinko lidského přístupu a umožnění styku s dětmi.
Bohužel se několikrát stalo, že i po domluvě předem jsem přijel, viděl děti cca 10 min. mezi dveřmi, a slyšel " My nemůžeme, musíme se učit." Podotýkám že byla neděle dopoledne. Vzhledem k 500 km vzdálenému dojíždění, nemohu stát u dveří každý den, a tak jsem se snažil domluvit. Bohužel zatím marně. Asi před 1/2 rokem jsem přišel o zaměstnání a dostal se do špatné finanční situace, nemohl jsem bohužel dostát dva měsíce svých závazků vůči dětem a hned jsem dostal obsílku k soudu i přesto , že jsem se jí to snažil vysvětlit dopisem, prý ho nedostala. Dnes už jsem vše napravil, ale ona získala argument jak je táta špatný nechal je na holičkách a nevím co ještě. Oznámila mi , že děti o mne nestojí, nechtějí se mnou mluvit ani nic podnikat. Já sám mám obavu , přes jejich nevoli něco podnikat,zavolat, protože se bojím jejich reakce a nechci nic vyhrotit do nějaké špatné krajnosti. Opravdu jsem zoufalý a někdy, hlavně když odcházím z neuskutečněné návštěvy Moravy, chodím po lese a brečím jak malý kluk.
Na doplnění: jsem znovu ženatý,mám fantastickou a skvělou partnerku,vyženil jsem syna, skvělého, bydlíme ve dva plus jedna v nájmu a jsme šťastni. Jenom ten kámen mého vztahu s dětmi po rozvodu nemohu vyřešit. Má nová rodina přitom vše chápe , chtěli by je poznat, zvali jsme je na návštevu, ale bužel vše špatně. Dnes se mi opět daří finančně dobře, ale nechci si své děti od mé bývalé ženy "kupovat", ani si je získat drahými dary. Kolegyně mi říká, že to taky nechápe, je rozvedená a bez problémů se z bývalým manželem o děti starají spolu. Proto nevím jak se k tomu postavit, jestli se hádat, prosit, soudit. Říkám si , že snad to děti někdy v budoucnu , až budou mít svůj vlastní názor a postoj k životu, pochopí a najdeme k sobě cestu. Ale roky ubíhají a srdce bolí teď. Jsem přesvědčen , že i je , protože jsem odešel když jim bylo sedm let( dvojčata) a nějaký vztah a vzpomínka musí v nich přece být. Pokud můžete, zkuste mi něco poradit, budu moc a moc vděčný.
S pozdravem
Mirek.