Názory k článku Nepodceňujme násilí v médiích!

Jémine - do té postele jsem s rozběhem skákala taky - a v Červené Karkulce mi vždycky bylo kapku šoufl z toho, co tam dělají chudákovi vlkovi - rozpárat, vyjmout babičku, nacpat kameny, hodit do studny - skvěle povzbuzuje dobrý vztah ke zvěři. Ale k tématu - mně tohle přijde lehce přehnané. Já osobně jsem asi od deseti let (díky emigrované a uznalé tetičce) vyrůstala na několika výrazně ohraných západních akčňácích, milovala jsem válečné filmy, střílečky všeho druhu (kromě westernů), Bondy masově vraždící nepřátelé všehomíra - a skromně si dovolím odhadnout, že jediná známka, kterou to na mě zanechalo, je moje současná znalost angličtiny. V akčním filmu, pokud samozřejmě nemluvíme o saďourských hnusárnách, kde se bez větší zápletky řeže motorovkou a kuchají střeva (tedy spíše stylu Červené Karkulky) se vždycky jedná o vítězství dobra nad zlem. O to, že zlu se někdy musíme postavit a oplatit mu stejnou mincí. Že i znevýhodněný může zvítězit (a ukopnout zloduchovi čelist). Že budeme-li se snažit, máme šanci i v nepřátelském světě. Nikdy jsem žádného psa neoběsila a spory řeším zásadně mírovou cestou, nejsem rasista, sadista ani pracovník vivisekce a dnes už dám přednost spíš Ďáblovi, co nosí Pradu. Jen jsem se jako teenager skvěle bavila. Růžový svět za dveřmi jednoduše nenajdete - spíš mi občas přijde, že ten vám formou, kterou dovedou zaujmout, občas vnukají (a paradoxně dobře vychovávají) právě ty akční filmy. Howgh.

souhlas s vážným...násilí je zprofanovaný pojem..součást boje o přežití...jsme zviřátka, ať chceme nebo ne...a proto hodlám vrznout děti dle dispozic na bojové sporty, hned jak to půjde...

Moje děti měly rády některé filmy, kde bylo dost násilí, jako třeba Pán prstenů. Mohli se na ně dívat ve věku, kdy jiná děcka známých měla noční můry jen z náhodného shlédnutí některých scén. A nemělo to na ně vliv, snad kromě toho, že jsme třeba v rámci tématu rytířství ve škole stavěli mini-katapult, že museli mít doma meče (přivezli si je ovšem i z tábora, potažené pěnovou izolací na trubky - ty byly nejlepší) atd.

A pak, dalekjo starší, se zamilovaly do Simpsonových. Zas tak moc násilí tam na první pohled není. - A přitom v mnoha dílech je a je tam objektem zábavy a bezdůvodnosti, nikoli vynucené statečnosti (jako v PP). Přitom jsme o Simpsonových často diskutovali, měly moc rozumné názory a částečně jsme mohli tuto sebekritiku Amíků srovnávat s vlastní zkušeností z USA. Ale jednou, když psali jakousi parodii na pohádku za domácí úkol, tak byla plná hnusného drzého násilí a zlomyslnosti, že jsem ty Simpsonovi v ní uviděl. Popovídali jsme si o tom a napsali to společně jinak (taky s mrtvým vlkem, ale v jedné větě a bez detailů).

Myslím, že nejde o násilí v první linii, násilí bylo je a bude a některé násilí je i správné a spravedlivé. Když na horách obě děcka společně natloukla o 2 a 4 třídy drzému staršímu klukovi, který šikanoval je a taky půl školy a pak už si to netroufl (aspoň na ně), tak se učitelé "významně nedívali"; ale na třídní schůzce si nás vzal třídní stranou a říkal se smíchem, že to byl pohled pro bohy.

Ale špatné je podlen mne násilí pro násilí, záběry násilí pitvající a násilí pro zábavu.

Tak tos byla divná, neb vlk byl přece chcíplej a ve studni, kam by uvšechvšudy chodil???
U Karkulky znám jen tklivé historky rodičů, že to museli vyprávět slovo od slova, a jak změnili třeba jen spojku, dítě ječelo - to bylo trauma!

Já měla teda jiné stíhy - pohádky jsem milovala, ale jeden čas jsem skákala do postele s rozběhem, neb jsem byla přesvědčená, že mě něco z podpostele chytí za nohy

Ninjové nejsou pohádka, to souhlasím, je to seriál, určený dětem. Taky se jim tak vysílá.
Jasněnka - pustila jsem to kdysi dítku, neb v TV programu bylo napsáno, že jde o pohádku pro děti. Na to, že je to dost drastické zpracování, jsem přišla, až když to běželo. Taky jsem to hned vypnula. V programu nepsali, že to je drasťák a byla to tenkrát TV premiéra, do té doby jsem to ani sama neviděla.
Pohádky jsem dítku nejen četla, ale taky pouštěla na gramci, i třeba v TV nebo rádiu (v neděli po obědě), na pohádky jsme chodili do divadla, četla jim je paní učitelka ve školce před spaním. Myslím, že naše dítko si pohádek užilo do sytosti. Já osobně pohádky miluju, ale některé z nich jsou fakt humus. Já třeba dodneška miluju Krtečka, třebas není dostatečně výchovný.