Názory k článku Honzík už má třetího tátu

Že maminka hledá nového přítele protože se cítí osamnělá, to naprosto chápu. Ale že potřebuje jeho "příspěvek na bydlení?" - to se na mě nezlobte, ale to už mi skoro zaváni prostitucí. O co takové mamince jde, o hezký vztah nebo o servis kolem dítěte a domácnosti + finanční příspěvky?

Pomoc při péči o dítě je k nezaplacení-to bezpochyby je, ale myslím, že přes toto všechno by se nejprve matka i dítě měli z rozvodu vzpamatovat, srovnat si všechno v hlavě, najít vnitřní rovnováhu a teprve pak hledat "nového" tatínka. Za cca rok mamince život neuteče a zvýší pravděpodobnost, že na menší počet pokusů najde toho pravého.
Že má dítě kdo vodit do školky je sice fajn, ale nedovedu si představit co se dítěti děje v hlavě když mu maminka co půl roku sdělí "Tak zlato, dnes tě ze školky nevyzvedne strejda marek, ale strejda Libor, ten s námi teď bude bydlet." To myslím že je lepší aby dítě zůstávalo ve školce o něco déle a vyzvedávala ho maminka.

Jedna taková notorická měnička tatínků se pokoušela i o mého manžela. Biologického otce kluk neznal, nebot se s matkou rozešel ještě před porodem. Ale ještě před porodem matka sehnala nového tatínka, k němuž se hned nastěhovala. V době kdy se seznámila s mím manželem, byli klukovi čerstvé tři roky, měli třetího "oficiálního" tatínka a slušnou řádku "přítelů".
Bydlela s chlapem, kterého rozvedla, ten ji živil na mateřské a vzhledem k tomu, že pracoval na směny, když měl noční, fungoval u nich doma (v jeho domě!) můj manžel jako strejda. Jak klukovi vysvětlila, aby tatínkovi (říkal mu tak) nepověděl, že když není doma, večeří a spí u nich strejda Štěpán, to opravdu nechápu.
Ještě než se s ní manžel rozešel, měla poměr s jeho kamarádem.
Poté ji "tatínek" vyhodil a ona si okamžitě našla nového "životního" partnera, pronajali si spolu byt, nebudu vás napínat, od té doby opravdu cca po půl roce střídá "životní" partnery, ti jí opravdu hlídají dítě, aby ona mohla chodit po hospodách. A všichni ti chlapi si u ní doslova podávají dveře, nikdy nebyla ani den sama, sotva se jeden vystěhoval, už se stěhoval další.
Téměř jí až obdivuju jak to vše dokáže zorganizovat, já bych na něco takového neměla síly.
Ale jak se s tím srovnává její, nyní již šestiletý syn, to opravdu nevím.

Já bych to nedramatizovala, naši se rozvedli, když mi bylo 6, měla jsem nového tátu. Na mého tátu nemám jedinou vzpomínku než se naši rozvedli, nevěnoval se mi nějak, po rozvodu si mě brával 1x/14 dní na víkend a ty jsem si báječně užívala, táta nevěděl, co se mnou, tak mi kupoval bonbony, čučeli jsme na telku a šíleně se flákali, bylo to bájo, u mamky jsem zase měla moji mainku, muselo se makat, uklízet, dělat úkoly, ale zas super vařila, ale pak jsem se zas těšila za tátou, to předtím nebylo. Já jsem si i přála, aby se naši rozvedli, mamka se mě i ptala, jestli by mi to moc vadilo. Ale už jsem nechtěla, aby se háali, dítě moc dobře pochopí, že vztah rodičů je v prdeli.
Takže jestli jsem poznamenaná, tak jen kvůli tomu, že v pubertě přeze mě na sebe plivali hnusy, ale to podělali dodatečně, kdyby toho nebylo, bylo to, že se rozvedli, to nejrozumnější, co pro mě mohli udělat.

Jistě je na tom poznamenání na celý život velký kus pravdy ( sama jsem se s rozvodem svých rodičů vypořádala až se založením vlastní rodiny ). Jenže si nemyslím, že můj vlastní rozvod je důsledek jejich "špatného příkladu". Manžel byl z rodiny úplné, na pohled harmonické a přesto neměl problém s použitím DN. Nelze všechno svalovat na špatný příklad. Mám dvě děti. Nemají stejného otce. Mám přítele. Za 3-5 let plánujeme společné dítko. Necítím se býti prostitutkou. Jen jsem neměla šťastnou ruku při výběru partnera.
P.s. Paní učitelka na ZŠ vždy říkala : "Není vždy nutné, aby rodina byla úplná, ale plnohodnotná. "

ještě bych chtěla dodat , že s tím názorem macešky, že sirotek po umřelých rodičích a siritek sociální to skutečně oba druhy sirotků mají odlišné. ...počínaje u sociálních s. méněcenností, pocitem " proč mě nechtěli, co jsem tak špatného udělal" začínaje a neúctou k vlastním rodičům konče ...to když táta a máma umřou tam je to tak, že děti nemají pocit , že je někdo nechtěl , za situaci může "vyšší moc".