Názory k článku Cesta za šťastným úsměvem II

To samozřejmě nepopírám.

Mám postižené dítě,vím co to je vychovávat postižené,znám pohled pohled okolí dítě,vím,co jsem si protrpěla já,ale i vím,co protrpěla má dcera..........a to jen maličké zlomky toho,co ona vytrpěla,v dětství,dospívání,když si hledala lásku......Nedala bych jí,přišlo by mi to hloupé,zabít,kdybych tenkrát měla tu možnost to vědět dřív...............ale je to mnohdy sobeckost,větší než potrat.Já,jednou umřu,ale má dcera se bude bát o své děti a vnoučata.

ahojky,taky jsem se narodila s tímto problémem.Pamatuji si,že ve školce jsem plakala,že mám sešívanou pusu,ve škole mi říkali:"že mi matka dala přes čumák.."podotýkám,že mně maminka v životě nebila ale křičet uměla a umí do dnes,ale to je jiná kapitola.na střední jsem měla jen kamarádky,kluci se mi vyhýbali a taky přede mnou zvraceli,plivali,smáli se tomu,že by si kolo o mne neopřeli,jak ráda bych měla i klučičí kamarády...uvnitř jsem rozuměla klukům víc než holkám,ale oni to netušili a netuší dodnes.Když mi bylo 26,seznámila mě matka se sousedkou se svým budoucím manželem,možná je to k smíchu,ale i on měl vadu v obličeji,tak jsem byla ráda,že jsem vůbec někoho našla..Slovo dalo slovo,uplynul rok,dva roky a čekali jsme Vašíka.Byli jsme pozváni na genetiku,kvůli mému rozštěpu a ejhle,paní doktorka zjistila u manžela chorobu,která z 80% končí smrtí u každého dalšího dítěte,a můj rozštěp oproti tom měl jen POUHÝCH 5%,v ten moment ten můj rozštěp nebyl vůbec podstatný.Měla jsem se rozhodnout,buˇpůjdu na potrat//v den mých narozenin// nebo riskuju život svého dítěte.A protože jsem viděla manžela živého a zdravého ve věku 35 let,nechápala jsem proč by mělo naše dítě umírat když manžel se má k světu..byla jsem naivní a doufala jsem,že se nic nestane..a stalo se,malý Vašík zdědil jak můj rozštěp,který mu krásně spravili a nebylo vidět téměř nic tak i manželovu nemoc a žil pouhých 7 měsíců...proč to vlastně všechno píšu,protože kvůli rozštěpu bych nikdy na potrat nešla.díky

Přesně tak. jsem maminka rozštěpáčka.já osobně bych na potrat nešla. ale neosuzuji maminky které se tak rozhodnou. s rozštěpem mohou přijít daleko větší vady atd. každopádně jsem si jistá že dítě s rozštěpem má žít(pokud se tedy jedná o rozštěp v obličejové části) např. rozštěp páteře je úplně něco jiného, mnohem závažnějšího.
mnoho lidí vidí "jen" tu jizvičku na rtu, ale je pravda že stím je mnohem více starostí než se zdá. přesně jak již někdo psal. náš syn se narodil s oboustraným celkovým rozštěpem. na podzim nás čeká operace patra-uzavření. kolem 3 roku srovnávání čelistí. kolem 8 roku syna čeká spojení čelisti - při této operaci je pacientovi odebrán štěp z lopaty kyčelní, a tím jsou vyplněny mezery v čelisti. a o jídle a mluvení ani nemluvím. proto bych rozštěp neoznačovala jako banální, ale žít se sním dá plnohodnotný život, jsou samozřejm ě horší nemoci, o kterých rodiče dopředu ani neví....

Já vím, že nejsi natvrdlá, ale je rozdíl jít na potrat kvůli izolovanému rozštěpu v obličeji a rozštěpu páteře (to je vada málokdy slučitelná se životem).