Názory k článku Děcka, jdeme ven!

Ono je to také trochu o tom, abychom svým dětem v dobré víře vlastně neškodili. My jsme měli v škole také takové chudinky, které jejich rodiče naprosto izolovali od kamarádů. Do školy je vozili rodiče autem, ze školy taky, pak na různé kroužky, ven nesměly... A taky s nimi nikdo nekamarádil. Zatímco my jsme chodili pěkně spolu 2 kilometry do školy, později jsme na střední školu dojížděli vlakem, když byla delší výuka, tak jsme se dostali domů až večer, měli jsme spoustu kamarádů i z jiných vesnic po trati, no nádhera. Ráda na to vzpomínám.

To jsi teda otrok. My jsme dětem dovolili chodit jenom tam, kam došly samy. Jinak tvoje děti trochu lituju, to nemají ani dvě odpoledne jenom pro sebe? A kdy se jim teda věnuješ ty nebo někdo z rodiny?

Je to opravdu tak. Taky jsem se jednou přinatrefila k prezentaci jednoho evropského výzkumu. Podle něj jsou nejlepší mezigenerační vztahy ve skandinávských zemích, a nejhorší v jižní Evropě. Koreluje (souvisí) to přímo s tím, nakolik se v dané kultuře očekává, že prarodiče budou pomáhat dětem a děti pečovat o prarodiče. Když je tam ten "mus", vztahy jsou horší. Když s tímhle pomáhá stát (péče o děti, dostupné domácí ošetřovatelky), generace se více navštěvují a telefonují si, a nakonec i pomáhají.

Oprava - a dnes má se svými dětmi moc hezký vztah.

Lassie, dík za otevření mého oblíbeného konverzačního tématu. To se zase neodlepím od počítače.
Tohle si říkám často. Třeba na třídních srazech, kdy už nemám problém hezky pokecat s lidmi, se kterými jsem si během školních let šla po krku. Je mi ale jasné, že on je setsakramentský rozdíl, když vidíš někoho jednou za rok, popř. za pár let a prohodíš s ním pár vět, než když s ním denně trávíš mnoho hodin.
I jinak mám kolem sebe dost jiných lidí, u kterých vím, že kdybychom spolu trávili mnohem víc času, tak to nejspíš skončí nějakou katastrofou.
A když vidím, jak někde zkrachují manželství nebo i další rodinné vztahy díky vícegeneračnímu soužití, tak si říkám, jaká je to škoda, protože je dost možné, že kdyby ti lidé spolu třeba jednou za 2 týdny někde pokecali u čaje a zákusků, tak si můžou krásně rozumět.