Názory k článku Příběh jednoho kluka

Ahoj..chci také přispět svým názorem.I v sociální péči je to jako všude jinde,vše záleží na lidech.My máme se sociálními pracovnicemi dost zkušeností z doby kdy jsme adoptovali našeho syna a já si na ně rozhodně nemohu stěžovat.Moc nám pomohli a měli velké pochopení.
A k dětským domovům?Díky bohu za ně,kdyby nebylo kojeneckého ústavu neumím si představit jak by zrovna náš syn dopadl..a nejen on,je spousta takových dětiček.

Jenže jak jsem měla možnost sledovat tenhle příběh na jiné diskusi, tohle není socka z MěÚ, ale krajská, a ta asi zmůže více. Například neschválit žadatele, nedoporučit návštěvy atd..

Aleno, přestože máš v teoretické rovině naprostou pravdu, v reálu se prostě věci výše popsané Maceškou stávají. Sociální pracovnice má objektivně vyhodnocovat, ale protože není stroj, nýbrž člověk plný emocí, vyhodnocuje vždy svým úhlem pohledu.

A z praxe - děti se ale skutečně přesouvají z jednoho DD do jiného ústavu nebo na diagnostický pobyt nebo do psychiatrické léčebny apod. POkud jsi z oboru, tak to velmi dobře víš. Podstatné je zdůvodnění (dítě má poruchy chování - což je někdy pravda a někdy se za to schová kde co).

A k pěstounství - definuj pojem profesonální pěstoun. Je to ten, který dítě vychovává přechodně, dokud nedojde k sanaci původní rodiny, nebo máš na mysli trvalou náhradní péči, kdy pojmem profesionalita rozumíme kvalitní výchovu s dostatkem emocí (lásky) a současně nehaněním biologické rodiny?

Renato, tvé postřehy mě oslovily, ale nesouhlasím s tím, že názory sociálních pracovníků jsou subjektivní - nesmí být a jestli jsou pak je to špatně. Jejich názory na problematiku jsou tvořeny určitým množstvím informací z různých zdrojů, kteří sami musí vyhodnotit tak, aby dostali objektivní obraz věci. Subjektivní názor je osobní názor sosiálního pracovníka a ten nemá v pracovním procesu nic ovlivňovat.
Rovněž srovnáváš lidi z SPOD a pěstouny, ale uniká ti, že pracovníci z SPOD by měli být profesionály - což často jsou - pěstouni nikoliv. Ti budou, až se v ČR dopracujeme ke konkrétním profesionálním pěstounským párům. A i pak to nebude jednoduché - zrovna v této oblasi mám zkušenosti z Německa. Kdy si pěstouni třeba vytvoří silnou citovou vazbu k dítěti a jeho návrat do sanované rodiny provází komplikace, které by se z jejich strany jako profesionálů neměly vyskytnout ( a samožrejmě poznamenají dítě v tom negativním smyslu). Je to prostě těžké, a nic nezlze vyřešit ideálně.
Opakovaně uvádím, že článek Macešky se mi moc nelíbil právě kvůli těm nejasnostem, které díky svým zkušenostem vidím - zmiňovala jsi důvod přeřazení dítěte z DD. To opravdu nesvede jeden sociální pracovník z MěÚ a rozhodně ne pouze na základě důvodu udaného Maceškou.
Jinak pomoc na dálku apriori neodmítám...., nicméně je mi bližší všímat si svého okolí.

Aleno,
zejména druhá část příspěvku je pro mě dobrá, pomoc nablízko vnímám taky jako slabinu dnešní společnosti. Zároveň ale doba nahrává snadnému získávání informací, takto po netu může Maceška sdělit situaci lidem, kteří jsou geograficky velmi daleko - znamená to snad, že bychom měli zůstávat lhostejní?

Článek je možná subjektivní, jinak to snad ani nejde, když ho píše jedna strana. Přesto, čtu tam, že sama autorka má se SPOD zkušenosti různorodé a vesměs kladné. Toto není žádná špína, toto je upozornění na případ malého kluka, v jehož konkrétním případě došlo k prudkým změnám a on i ti, kteří ho osobně znají, je prožívají negativně.

Nevím, jak napsat objektivní článek, protože názor sociálních pracovníků je též velmi subjektivní. Jakkoliv jsou pěstouni různí lidé s různou motivací a různým vědomím reality, jsou takoví i lidé SPOD a též lidé pracující v ústavech s dětmi.
Přesto by mě zajímalo zdůvodnění těch, kdo zajistili přemístění hocha, vytržení z jeho zažitého prostředí. Jaký důvod byl tak velký, že hoch musí tímto vším procházet, jaký prospěch jej na konci čeká?