Názory k článku Jak se hledá ten Pravý?

Manželka je dlouhodobě nemocná, v ID. Ta se o nikoho nepostará, ani kdyby moc chtěla. Což nemůžu říct, jestli by chtěla nebo ne, navíc to není moje starost. Každopádně se postarat nemůže.

H&M,
ale jak mu to mám sakra dokazovat? Možná to není dospělý, ale především od něj. Vzít si mne nemůže, to by nesměl bejt ženatej. Jestli fakt potřebuje k životu neustále mne testovat, co všechno unesu, aby se přesvědčil o mý lásce, je to ujetý, pravda, ale co s tím??? Opouštět ho fakt nechci, i když vím - a dokonce jsem mu to na rovinu řekla - že bych si tím jenom polepšila. Jenže nejsem typ, co utíká při problémech. Kdyby mne mlátil nebo se choval jiným způsobem, který NEMŮŽU akceptovat, tak samozřejmě odejdu. Jenže to on nedělá. To jsou ty blbý zásady, a on je zná, což je taky asi mínus. Ví, že dokud je neporuší, tak neodejdu a bude to furt jen zkoušet.

Jinak jestli je ti spatne a jsi sama doma tak cahpu stvy trudomyslnosti. Ja bych se mela ucit.

Monty, ve svym veku uz by mohl mit jasno a chovat se dospele.. Jinak me to prijde dost dobra manipulace, abys mu dokazovala, ze ho neopustis..

Ale ne, kdybych nechtěla bejt sama a měla z toho hrůzu, nejsem dvakrát rozvedená. Třeba první manžel mne měl hodně rád a dodnes asi má, a přesto jsem odešla, protože nedokázal přestat pít. O tom to není, nejsem AŽ taková matka Tereza. Pořád si myslím, že to nějak prolomíme, že si přestane pořád hrát na velkýho tvrdýho Marvina, podle mne už stejně musí vědět, že je to hra a že mu jí nežeru, že ji hraje ze zvyku a ze strachu, protože stárnoucí chlap ten strach prostě má... jenom už je to moc dlouhý čekání... třeba ten popis toho, co je špatně svádí k doměnce, že je špatně všechno, ale to zas ne. To bych s ním fakt nebyla. My jsme spolu hodně prožili, i ošklivejch věcí i nádhernejch, dost nás to spojilo, myslím že jsme si strašně blízko a ten vztah je nesmírně důvěrnej a silnej. Jenom ty jeho neustálý pochybnosti, to věčný přemejšlení, jestli s ním nejsem kvůli penězům, který mi navíc nedává, jestli ho neopustím, když je o tolik starší. Třeba jsem blbá, ale myslím si, že kdyby mi věřil, tak by se choval normálně a žádný problémy by nebyly. Nevěří, no. A sám to přiznává. Řekla bych, že lpí víc on na mně než já na něm, proto kope nohama... je to těžký. Ale co je už v životě lehký.