Názory k článku Ještě o dětech a výchově - rady pro rodiče

Monty, myslím si, že když je rodičovi mentálně sotva osm, tak si na starého nejspíš ani hrát neumí

A přetvářka při výchově, to je kapitola sama pro sebe. Když mi nedávno tříletá dcerka mé kamarádky naházela příbory do WC, tak mi to přišlo děsně vtipné (v tu chvíli mi bylo mentálně snad ještě méně než 8) a měla jsem sto chutí se začít smát, ale na druhou stranu jsem nechtěla kamarádce kazit výchovu. Navíc byl u toho i můj syn a kdyby viděl, jak se skvěle bavím, tak by do WC zajisté naházel všechno možné i nemožné jen proto, aby mi udělal radost. Vybruslila jsem z toho tak, že jsem kamarádce s vážnou tváří řekla, že se královsky bavím, ale z výchovných důvodů to raději nebudu dávat najevo, a smát jsem se začala až ve chvíli, kdy její dcera a můj syn odešli na druhý konec bytu.

P.S.Mimo téma: Koupila jsem manželovi k Vánocům Rubín věčného Žida a moc se těším, jak si počtu.

Etrasko, pokud mají třeba 3 děti vždy 3 roky od sebe, tak by se to celkem pochopit dalo. Když mi bylo 10, tak jsem byla také hrozně ráda sama doma, chodila sama na různé mimoškolní aktivity a bez větších problémů i ohlídala o 5 let mladšího bráchu, ale přes noc bych s ním sama být nemohla.

Ecim, taky Tě ráda čtu, řekla bych, že jsme naladěné stejně.
Připomněla si mi, když jsem po 6nedělí s první dcerou přišla do práce a kolegyně na mě zůstala zírat a řekla mi "jakto, že nejsi strhaná? jaktože jsi namalovaná?"... Docela mě to zaskočilo. Myslím, že není problém si najít chvilku na to hodit se do pohody a cítit se dobře. Když se cítím dobře já, cítí se dobře i mé děti, jsem pro ně větším přínosem než vynervovaná. A těch 5 minut, které strávím v koupelně navíc, jim určitě neschází a naopak nám všem prospěje. A jinak souhlasím, že zapojit tatku do hlídání a péče je jen ku prospěchu rodiny jako celku i partnerství. Od té doby co manžel občas hlídá ty naše dvě uličnice, už po mě nechce intimnosti denně....

Je to prostě borec. Už jsem měla možnost číst od něho nějakou knížku.A některé příběhy si pamatuji do teď. A v r. 1996 jsem ho potkala. Ač kněz tak je to pořádný řízek. Na první pohled by nikdo neřekl, že je to kněz.

Xantipo, teď jde ještě o to, jak s manželem hodnotíte to, jestli jste tak dlouho nikde nebyli sami, jestli vám to vadí nebo ne.
Já jsem na jednu stranu také dost úzkostlivá, když byl starší syn miminko, tak jsem ho nikomu nechtěla půjčovat samotného do kočárku. (Protože jsem si odpočinek mohla zorganizovat i bez toho.) A než bych děti poslala někam, kde by byly nešťastné, tak si ten odpočinek také odepřu, i třeba "z čistě egoistických důvodů, abych se necítila blbě". Protože co se odpočinku týče, tak se držím zásady, že má jít o odpočinek OBOUSTRANNÝ - rodiče si potřebují odpočinout od dětí, stejně jako děti si potřebují odpočinout od rodičů. Nesnáším přístup, že děti je třeba někam vyrazit (a doprovodit to ještě hrubými žvásty), aby měli ubohá maminka s ubohým tatínkem chvíli klid.
Vím, jak mi v tomhle vadili jedni známí, kteří poslali malé dítě na tábor, protože chtěli být sami, a dítěti se tam strašně stýskalo a chtělo domů, ale rodiče si pro něj nepřijeli - čistě z důvodů vlastní pohodlnosti, protože si přeci řekli, že potřebují být sami! Takže dítě bylo na táboře velmi smutné, ale hlavně že si maminka s tatínkem - slušně řečeno - odpočinuli ! Než tohle, tak to to radši přeženu opačným směrem.